Sk 2,14.22-28 – V den letnic vystoupil Petr s ostatními jedenácti (apoštoly) a slavnostně promluvil: „Židé a všichni jeruzalémští obyvatelé – pozorně vyslechněte mou řeč! Bůh vám dal svědectví o Ježíši Nazaretském mocnými činy, divy a znameními, které, jak víte, konal Bůh skrze něho mezi vámi. A on byl vydán, jak to Bůh předem rozhodl a předpověděl, a vy jste ho rukama bezbožníků přibili na kříž a zabili. Ale Bůh ho vzkřísil, zbavil bolestí smrti, protože nebylo možné, aby zůstal v její moci. David přece o něm říká: `Mám Pána před očima stále, je mi po pravici, abych se neviklal. Proto se raduje mé srdce a můj jazyk jásá. Ano i mé tělo odpočine v naději, neboť nevydáš mě podsvětí napospas, nedopustíš, aby tvůj Svatý podlehl porušení. Oznámils mi cesty života, naplníš mě blahem před svou tváří.’„
Milí přátelé,
text prvního čtení nás převedl poněkud dál až do Letnic, které přijdou za pár týdnů…je to situace, kdy se lidé doslova seběhli k večeřadlu, kde dosud pobývali Ježíšovi učedníci. Na ně sestoupila moc Ducha svatého. A když apoštolové vyšli ven, tak byli některými podezřívání, že už v 9:00 ráno jsou opití… Snad by to bylo tehdy technicky pochopitelné… Letnice byly svátky oslavy první úrody včetně vína, tak že bylo hodně burčáku! Ten rychle leze do hlavy….
Ano, všichni jsou jakoby opití – asi i tak vypadají- ovšem ne alkoholem, ale Boží mocí. Apoštol Petr toto neřeší, je zasažen Duchem svatým…. A ten ho obdaroval, aby hlásal radostnou Boží zvěst. A jde mu to. Petr mluví tak, že ten den se k apoštolům přidalo na 3 tisíce lidí…
Kupodivu jeho řeč není nijak podbízivá – nebojí se totiž posluchačům říci – Bůh vám poslal svého Syna, toho, který byl očekáván už jeho otcem Davidem a vy jste ho rukama bezbožníků přibili na kříž a zabili… vy jste vrahové…. Z toho jde spíše mráz po zádech, než že by Petr hladil po srsti…. Ale Petr k tomu dodal, že Bůh nezavrhl svůj lid, ale přivedl Ježíše do nového života – smrt totiž nad nemohla mít definitivní moc… To nebylo možné… A ještě k tomu Bůh toto všechno proměnil k dobru nás všech….. Kdo by při takové řeči neprožíval vzrušení, možná i hrůzu a nakonec velkou radost?
Petr mluvil tak, že zacpal ústa posměváčkům, ale také se dotkl srdcí těch, co byli otevření a stal se tak doslova nástrojem Ducha svatého…..
Co dělat dnes? My víme už dva tisíce let, že Ježíš vstal….a tolik lidí to neví….nebo ví, ale ne tak, aby to něco změnilo v jejich životě…Dokonce sami dobře víme, že je dost těch, kteří vědí, nějaký čas s Kristem žili, modlili se, chodili ke svátostem, od kostela a pak…. je přestal zajímat… Nebylo to už pro ně důležité…. Nuda, co tam máte dalšího? To jistě ty nejbližší hodně bolí.
A my propadáme panice – jak je přivést zpět? Zamezit nudě a zavést v kostelích ohňostroje, dávat zdarma občerstvení, pozval slavné celebrity? Slevit z nároků? Vyhlásit výprodej, nebo dokonce bankrot? Vždyť je nás tak málo!
Smutná je představa, že Ježíš přišel na tento svět – do vlastního přišel a vlastní ho nepřijali...to naznačují Vánoce…a pak ho dokonce sprovodili ze světa….A když nad tím vším on sám zvítězil, mnozí uvěřili a dokonce pro něj položili svůj život, ale jak mnoho jich zůstalo lhostejných nebo je začal prostě nudit…. Nebo je nudíme my, jeho svědkové?
Ohňostroj to opravdu nevyřeší…opravdovost rozhodně pomůže… modlitba, zásadovost v postojích, i v nepříhodné situaci… Ne nějaká šou, ale příklady totiž táhnou!…
Přiznejme, že i my se tak trochu někdy v kostele nudíme…a leccos funguje ze setrvačnosti…ale copak to tak není i v manželství, práci i jiných vztazích? Ty se musí živit a oživovat, začínat stále znova, vracet se….k první lásce….
Rozpomeňme se s Emauzskými učedníky – kdy jsem zakusil, že mi s Kristem bylo dobře, kdy mi pomohl, hořelo mi srdce??? Tímto vědomím a postojem zapálíme i druhé……