Jan 2,13-25- Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš se odebral vzhůru do Jeruzaléma. V chrámě zastihl prodavače býčků, ovcí a holubů i směnárníky, jak tam sedí. Tu si udělal z provazů důtky a vyhnal všechny z chrámu i s ovcemi a býčky, směnárníkům rozházel peníze a stoly jim zpřevracel a prodavačům holubů řekl: „Jděte s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržnici!“ Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: `Horlivost pro tvůj dům mě stravuje.‘ Židé mu však namítli: „Jakým znamením nám dokážeš, že tohle smíš dělat?“ Ježíš jim odpověděl: „Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej zase postavím.“ Tu židé řekli: „Tento chrám se stavěl šestačtyřicet let – a ty že bys ho zase postavil ve třech dnech?“ On však to řekl o chrámu svého těla. Teprve až byl vzkříšen z mrtvých, uvědomili si jeho učedníci, co tím chtěl říci, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš řekl. Když byl v Jeruzalémě o velikonočních svátcích, mnoho jich uvěřilo v jeho jméno, když viděli znamení, která konal. Ježíš se jim však sám nesvěřoval, protože znal všechny a nepotřeboval, aby mu někdo něco o lidech vykládal. Sám totiž věděl, co je v člověku.
Milí, opět nás čeká promluva o mši svaté. Kostel je dům modlitby – je Božím domem – i naším domem – jsme tu doma… Ale máme zde být s úctou. Za Ježíšovy doby si mnozí udělali z chrámu místo pro svůj obchod a peníze byly na přednějším místě, než Bůh. Všimněme si, jak Ježíš dělá rozdíl mezi bohatším kupcem s ovcemi a býčky – toho vyhnal, a těmi, kteří prodávali oběti pro chudé s holuby. Těm řekl: jděte s tím odtud – tedy mnohem mírněji…V každém případě dává chrámu to, co je hlavní, na první místo: modlitbu, setkání s Bohem…
My, když jdeme do našeho chrámu, tak s čím sem vstupujeme? Nemáme v srdci takové orientální tržiště s tolika zájmy a starostmi, že nám nezbývá prostor na modlitbu…? Kolik je v nás snahy o usebrání, k setkání s Bohem? Toto uvažování můžeme přidat ke komentáři o bohoslužbě oběti – 1. části..
Začínáme průvodem s chlebem a vínem. Jde původně o klasický pokrm.. Nekvašený chleba je praktický, nedrobí se a je to i napodobení toho, co měl Ježíš. Jako víno by se hodilo červené, ale aby se nemazala purifikatoria, je většinou bílé – je přírodní z vinné révy. Kdysi sem věřící nesli vlastní výrobky, s nimi nesli i sami sebe – jako i dnes – náš život a naše trápení….Bůh to všechno promění, s chlebem a vínem přijmi Bůh i nás… Dříve se zbylé pokrmy dávaly chudým, nyní se na chudé myslí v podobě sbírky, která se nosívá s dary….
Následuje příprava darů – když není zpěv, slyšíme děkovnou modlitbu, vycházející ze slov při židovském stolování. Odpovídá se – požehaný jsi Bože navěky – děkujeme zde za dary, které jsme vytvořili, ale jen díky Božímu požehnání. Toto vše pak vztahujeme na sebe a prosíme, aby nás Bůh přijal, ať se dnes staneme i my obětí, která s Bohu zalíbí – kněz to říká potichu za nás všechny. Oltář se někdy okuřuje kadidlem na znamení úcty, kněz si omyje ruce – /touha po vnitřní očistě/ a potichu říká – smyj ze mě Bože mou nepravost a očisti mne od hříchů. Nahlas kněz řekne: Modleme se, aby Bůh přijal obět své církve, a lid odpoví – at ji přijme ke své slávě a k spáse světa… Přípravu darů shrnuje modlitba kněze.
Eucharistická modlitba – to je střed mše sv. – modl., kdy v Duchu sv. prosíme Otce o dar Syna – nejdříve máme prefaci, modl.Svatý, epiklezi, pak proměňování, a poté prosbu o Ducha sv. pro lid, aby se lidé stali jedním tělem a duší – proměňují se nejen dary, ale i účastníci…Vše je ve spojení pozemské i nebeské církve…A jaký to vše má smysl? Je to spojení shromáždění s Kristem a přinášení oběti, která oslavuje Boha a přináší všem spásu.
Euch. modlitba podrobněji: Vzhůru srdce! Spojuje se zde nebe se zemí, je to spojení nás lidí s nebeským Otcem, patříme do nebe a k tomu nás připravuje mše svatá. Dialog je to proto,že se to týká všech přítomných. Slyšel jsem o jednom knězi, který řekl – Pán s Vámi – I s tebou, a on Vzhůru srdce – Máme je u Pána – a on – JEN ABY..:-) – kéž by slova vyjadřovala, co opravdu prožíváme…
Preface – je slavnostní řeč před Bohem a lidmi – je to důležité vyjádření vděčnosti Bohu za Ježíše a skrze Ježíše. Těchto modliteb je několik desítek a vždy končí slovy o andělech a svatých, k jejichž jásotu se přidáváme I my. Svatý, svatý svatý – 6. kap. Izajáše… Jako Gloria uvádí bohoslužbu slova, tak tento oslavný text nás “probouzí” před proměňováním…..
Epikleze – co to je? “epik leze”? Řecky to znamená – “svolávat nad”…. Modl., kdy prosí kněz o dar Ducha svatého + gesto vzkládání rukou….předává se Dar ducha svatého – zvl. při svátostech a pak právě při proměňování – aby se chleba a víno staly Kristovým Tělem a Krví a potom – /viz 3.euch.modl./ prosba o Ducha svatého, aby se všichni sjednotili….
Proměňování– toto je moje tělo, toto je moje krev – zvonky, kadidlo, lidé klečí, kněz mluví pomalu…proč? Jsou tu slova z poslední večeře – je to modl. k Bohu Otci….. jsou to Ježíšova slova a Bůh je bere vážně. Probíhá zde tzv. transsubstanciace – proměna, kdy tvar, barva, vlastnosti navenek zůstaly stejné, ale podstata se změnila. Máme úctu k přítomnému Pánu. Pozdvihování hostie a kalicha – praktikovalo se ve středověku – kdy lidé nechodili tolik k sv. přijímání, tak aby aspoň vizuálně se s Pánem setkali – dodnes toto zůstává k úctě a adoraci. Můžeme se dívat a klanět se, je to naše největší tajemství víry, kterou po proměňování vyznáváme…
Mluvíme o oběti mše svaté – je to způsob, jak dojít ke vztahu s Bohem – něco mu ze sebe dát, obětovat – svou účast, modlitbu, čas – on byl první, on se za nás obětoval zcela, abychom my měli život…To se děje při mši svaté – proměňování – i když nekrvavým způsobem…Ve SZ se obětovaly zvířata – nyní jako jediná oběť Boha hodná – je oběť Ježíše na kříži – která se připomíná a zpřítomňuje nekrvavým způsobem na oltáři a my smíme mít na ní účast a smíme přijímat její užitek .
V závěrečné části euch. modl. prosíme za církev, za papeže, místního biskupa a místní lid– je to ve spojení s celým nebem – živými i zesnulými, je to propojené – kdo je proti biskupovi a papeži- těžko může být pravdivý při mši – je to pomoc ke smíření…. Na závěr se pozdvihují dary se slovy Skrze něho a s ním a v něm…oslavujeme Trojjediného Boha a radujeme se z účastí na jeho oběti – to Amen je naším stvrzením. Kéž je to slovy I naším životem….Další část b.oběti nás čeká příště….