Lk 13,1-9 – V té době přišli k Ježíšovi se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví obětních zvířat. Řekl jim na to: „Myslíte, že ti Galilejci, když to museli vytrpět, byli větší hříšníci než ostatní Galilejci? Ne, říkám vám; když se však neobrátíte, všichni podobně zahynete. Anebo oněch osmnáct, na které padla věž v Siloe a usmrtila je: myslíte, že byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma? Ne, říkám vám; když se však neobrátíte, všichni právě tak zahynete.“ Vypravoval pak toto podobenství: „Jeden člověk měl na své vinici zasazený fíkovník a přišel na něm hledat ovoce, ale nic nenašel. Proto řekl vinaři: `Hle, už tři léta přicházím hledat ovoce na tomto fíkovníku, a nic nenacházím. Poraz ho! Proč má zabírat půdu?‘ On mu však odpověděl: `Pane, nech ho tu ještě tento rok. Okopám ho a pohnojím, snad příště ovoce ponese. Jestliže ne, dáš ho pak porazit.'“
Milí přátelé !
Dát šanci životu –fyzickému i duchovnímu…to dává Bůh i v příběhu o fíkovníku, je to neplodný strom, svým způsobem neužitečný, nedává ovoce, žije jen sám pro sebe a zabírá místo jiným…a přece dostává znovu šanci…podobně i v lidském životě svým způsobem je člověk neužitečný, když žije jen sobecky pro sebe – totiž jen neubližovat druhým – je dost málo, jsme tu pro víc…
A jako křesťané, když ztratíme „solivost“, šťávu, sílu, věrohodnost… jsme jakoby pro tento svět zbyteční…, a přece i tak Bůh dává šanci k novému začátku. A ohledně zbytečnosti – co nechtěný život před narozením, co umírající bezmocný stařec? Interrupce a eutanázie – je to jen ukončení „zbytečného života? Bůh se na to dívá jinak. Dává šanci a zároveň on jediný, tvůrce a dárce života ví a rozhoduje, kdy kdo má odcházet z tohoto světa….On jediný ví, že neočekávané dítě možná bude časem novým Beethovenem, Picassem nebo Boženou Němcovou a u umírajících? Jen Bůh ví, jak jejich oběti i modlitby jsou důležité pro záchranu tohoto světa – pro jeho mír a spásu….
V Desateru se tedy posouváme do 5. přikázání, které zní velmi jasně a stručně – nezabiješ….
Máme mít úctu k lidského životu jako k jedinečnému a neopakovatelnému daru Božímu….my život netvoříme, jen předáváme a každý život je jedinečný a neopakovatelný. Nikdy nebyl, není a nikdy už v dějinách vesmíru nebude člověk, tvor, jako já, nebo ty…..
Vzpomeňme ne první vraždu v dějinách lidstva – na Kaina a Ábela…život jedince je před Bohem nedotknutelný… Je zajímavé, že i u nevěřících lidí je ochrana života na naprosto na předním místě…. Lidský život je zároveň Božím obrazem – v tom má obrovskou hodnotu a důstojnost …. Ba co víc, Ježíš v úctě k člověku dokonce požaduje lásku k blízkým lidem i k nepřátelům, sám sebe před nimi nebránil a Petrovi řekl, aby nechal meč v pochvě…..když ho chtěl bránit….Násilí není vyjádřením křesťana.
Nicméně, máme právo bránit sebe i druhé před útočníkem pokud možno přiměřeným způsobem….ať se to týká, mne nebo mé rodiny nebo mé vlasti… Ovšem vždy bojujeme jen proti zlu, ne proti konkrétnímu člověku – i za zlého – a právě za zlého – člověka je třeba se modlit – za jeho obrácení….
Podobné je, když mám před sebou viníka, je přípustný trest, ne jako pomsta ale jako náprava a zároveň ochrana druhých. Ohledně trestu smrti – je to dnes záležitost mimo realitu – důvod je možnost justičního omylu nebo i justiční vraždy…. Omyl se už pak nedá napravit….
Vražda – je jistě závažný hřích a trestný čin – ochranu si zaslouží život od početí až po přirozenou smrt ve stáří nebo nemoci. Jen Bůh rozhoduje o jeho ukončení. Takže je pro nás nepřijatelné ukončení těhotenství /i nenarozený život je život – jen potřebuje trochu času…/, jakkoliv je to těžké, i nemocné dítě nebo postižené dítě má právo na šanci pro život……podobně eutanázie je zneužitelná – viz příklady v některých zemích – nátlak dědiců apod…zároveň síť hospiců i těch domácích, včetně paliativní medicíny podstatně pomáhá k důstojnému a přirozenému odchodu z tohoto světa….
Na druhé straně není etické donekonečna prodlužovat lidské umírání, nechme člověka také přirozeně odejít.
Sebevražda je také bez výjimky nepřijatelná – vždy je naděje i v sebe horší situaci… a člověk před sebou neuteče. Pokud něco nevyřešil v tomto životě, možná o to náročněji se s tím bude muset potýkat na onom světě. Minimálně v nesení důsledků svého činu na své blízké…. Velkým problémem je, když je to z pohrdání nebo nenávisti životu nebo Stvořiteli – naopak úctu zaslouží oběť života Jana Palacha nebo Jana Zajíce – jakkoliv bychom něco takového neměli doporučovat…..nicméně zde šlo právě o úctu k důstojnému a svobodnému životu, ke kterému tito mladí lidé chtěli druhé vyburcovat….
Může se stát, že strojvedoucí vlaku zajede člověka, tedy zbaví ho života a nemůže za to a nemá hřích a může se stát, že člověk nenávidí druhého a ani vlas mu nezkřiví, a přece těžce hřeší. Zabil ho ve svém srdci….Bůh vidí do našeho nitra a to ho zajímá především….
Jde o to, abychom chránili nejen život svůj, ale i druhých – jako i zdraví. Jde tu o ekologii, ochranu života světa – lidí, zvířat všeho stvořeného a o úctu k němu, jsme správci světa!….Máme tedy chránit zdraví své i druhých.
Měli bychom udržovat rozumnou životosprávu /jídlo, spánek, práce, odpočinek…/ neujíždět v alkoholu, natož v drogách… mít harmonický život, přiměřeně jezdit autem atd….jde o uměřenost – nepřehánět péči o tělo, ale ani ji nezanedbávat. A jako máme úctu k zdraví a životu, měli bychom mít úctu k zesnulým.
Je zlé ublížit člověku na těle, ale ještě horší je pohoršení...tedy dání špatného příkladu nebo svedení ke hříchu, zkažení duše života….svést druhé na scestí…zde se nezabíjí tělo, ale věčný život….
A ještě si musíme dávat pozor – dá se zabít nebo zranit i nejen skutkem, ale i slovem, gestem…jako se dá na druhé straně člověku pomoci, povzbudit, uzdravit láskyplným gestem slovem, úsměvem dotekem…..
A tak dejme vždy přednost odpuštění před pomstou a nenávistí nebo lhostejností, dejme přednost lásce a životu a mějme odvahu stále začínat znova a dávat sobě i druhým novou šanci…- viz příklad Božího Syna na kříži – vždy je naděje …