Lk 18,9-14 – Některým lidem, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl Ježíš toto podobenství: „Dva lidé šli do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus a druhý celník. Farizeus se postavil a modlil se v duchu takto: `Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé: lupiči, podvodníci, cizoložníci nebo i jako tamhleten celník. Postím se dvakrát za týden, odvádím desátky ze všech svých příjmů.‘ Celník však zůstal stát vzadu a neodvažoval se ani pozdvihnout oči k nebi, ale bil se v prsa a říkal: `Bože, buď milostiv mně hříšnému.‘ Říkám vám: Celník se vrátil domů ospravedlněn, ne však farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“
Milí přátelé,
že bychom tedy vesele hřešili a ještě to považovali za ctnost? Ne, k tomu nás evangelium nevybízí… I když to tak může vypadat – vždyť domů nakonec odcházel ospravedlněn hříšník a ne ten, kdo dodržoval všecka pravidla… To znamená, že Bůh raději shlíží na hříšníka, než na spravedlivého?
Ne! tady jde o něco jiného, Především hříšníci jsme všichni, co tu jsme, a kdo si myslí, že je spravedlivý, není v pravdě…. Nikdo není dokonalý – jak trefně zní jeden kdysi oblíbený televizní pořad…ovšem problém je ještě v něčem horším: řekli bychom skoro v čemsi ďábelském:
Spisovatelka Daniela Fischerová má tuto kratičkou povídku, která nám to vysvětlí nejlépe:
Když jabloň v ráji teprve nasadila na květ, dostali dva nejvyšší andělé úkol: měli zformulovat mravní výzvu, kterou by Bůh vložil lidem do srdce. Mám nápad – pravil anděl, jehož jméno začínalo na G. Já bych to shrnul do jedné věty: Chceš-li být šťasten, musíš být lepší, než druzí. To podnítí soutěž v mravnosti a ctnostech. Bude to pro lidi skvělá motivace, ne? Jistě, doopravdy je to chytré…přitakal trochu kysele ten druhý, který se jmenoval od písmene L.
Bůh Otec návrh přijal a pověřil L. jeho uskutečněním. Pak byl svět stvořen a lidstvo mravně zklamalo na celé čáře. Když už bylo jasné, že se cosi zvrtlo, předvolal si oba anděly Bůh. Co přesně jsi do lidského srdce vložil? A nezapomeň, že jsem vševědoucí – udeřil přísně na L. Dal jsem jim tam větu – chceš-li být šťasten, musí být druzí horší nežli ty. Marně pak Bohu vysvětloval, že je to přece přesně totéž. Marně tvrdil, že dal lidem věčný pramen štěstí, neboť každý bude vždycky svolný věřit, že druzí jsou horší, nežli on. Bůh Otec se velmi hněval. Nech si ty chytristiky, Lucifere. V nebi jsi skončil, Odejdi. Padlý anděl se rázem ocitl v temnotě a Gabriel se za ním dlouze díval. Najednou se cítil jaksi šťasten a neměl ani zdání proč….
Ano, všichni jsme nedokonalí hříšníci, ale každý z nás máme něco jedinečného a krásného, originálního a neopakovatelného… Kdybychom tu nebyli, ve vesmíru by něco chybělo…Bůh ví, proč a jak a jakými dary nás přivedl k existenci, k životu….
A tuto jedinečnost nemáme proto, abychom se srovnávali a buď záviděli nebo se naopak chlubili – to vše je v podstatě vlastně hrozná hloupost – řešit něco, co jsme dostali . Někdo víc, někdo míň, nebo jinak…
Jsme různí, abychom si pomáhali. Proto jsme v něčem nedokonalí, a tím pádem potřební, a proto taky jsme v něčem opravdu dobří. V tom můžeme pomáhat dalším. Chlubení i závist jsou zbytečné, protože řešit to, co jsem dostal jako Boží dar, je ztráta času… Zajímavější už je to, co jsem se svým nadáním udělal… Jak jsem ho rozvinul, jak jím obohacuji okolní svět….?
A pozor – pokora není toto: pokud někdo na sobě vidí jen chyby – to bychom Boha podezřívali, že nás nestvořil dobře, že se mu jeho dílo nepovedlo… Ne, každý v sobě neseme jakýsi drahokam Boží velikosti, krásy, dobra a moudrosti – třebas velmi skrytý a jednoduchý, ale rozhodně důležitý… Radujme se z toho, využívejme ho a nepokukujme po druhých, co mají nebo nemají, přejme i jim Boží dary a – pokukujme hlavně do svého srdce. Do našeho svědomí, k Bohu…
a to s důvěrou a vděčností…..