Mk 12,28b-34 – Jeden z učitelů Zákona přistoupil k Ježíšovi a zeptal se ho: „Které přikázání je první ze všech?“ Ježíš odpověděl: „První je toto: ‘Slyš, Izraeli! Hospodin, náš Bůh, je jediný Pán. Proto miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou.’ Druhé je toto: ‘Miluj svého bližního jako sám sebe.’ Žádné jiné přikázání není větší než tato.“ Učitel Zákona mu na to řekl: „Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že on je jediný a není jiného kromě něho a milovat ho celým srdcem, celým rozumem a celou silou a milovat bližního jako sám sebe je víc než všechny oběti a dary.“ Když Ježíš viděl, že učitel Zákona odpověděl rozumně, řekl mu: „Nejsi daleko od Božího království.“ A nikdo se už neodvážil dát mu nějakou otázku.
Milí přátelé,
„ama Deum et fac quod vis…“ – miluj Boha a dělej si co chceš...napsal sv. Augustin ve 4.století a když se ptali Ježíše – co je nejvíc, co je nejdůležitější, on připomíná: – miluj Boha a bližního i sebe…Je to vlastně citace SZ: Deuteronomium 6, 4-9:
Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou. A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci. Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat. Uvážeš si je jako znamení na ruku a budeš je mít jako pásek na čele mezi očima. Napíšeš je také na veřeje svého domu a na své brány.
Je to jeden z nejdůležitějších textů pro pravověrné Židy – i pro nás…
Ovšem láska k Bohu je neoddělitelně spojená s láskou k člověku, k nám samotným. Když si vážím Boha a ctím ho, pak i jeho stvoření včetně mne….A když mám rád lidi, tak Boha nezanedbávám…nebo myslíte, že urazím malíře na návštěvě v jeho ateliéru, když ho zběžně pozdravím a pak začnu chodit v úžasu od jednoho obrazu k druhému a obdivovat je? Copak nedělám také radost i Bohu, když miluji jeho tvory – lidi, sebe, celé stvoření?
Z toho všeho vyplývá jedna důležitá otázka: Jak má ta láska vypadat? To vyjadřuje nejen Ježíš. Je zajímavé – že tuto životně zásadní hodnotu obsahují takřka všechna světová náboženství:
Co nechci, aby jiní činili mně, ani já nečiním jiným. Konfucius – Čína
Nedělej druhým to, co nechceš aby dělali oni tobě. Alexandr Severus, pohanský římský císař 3.století.
Cokoli je ti proti mysli, nečiň ani druhým. (Zoroastrický spis Šajast-na-Šajast, 13,29) – Persie
Člověk se nemá vůči druhým chovat způsobem, který je mu samému proti mysli. To je jádro vší morálky. Všechno ostatní plyne ze sobecké žádostivosti.“ (Mahábhárata, Anušasána parva, 113,8) – Indie
Co nechceš, aby ti jiní činili, nikomu nečiň. To je celá Tóra, všechno ostatní je jen komentář. (Talmud,Šabbat 31a)
Nikdo z vás nemá víru, dokud nebude přát bližnímu svému to, co přeje sám sobě (Mohamed, sahíh Muslim)
Celkově se tomu říká Zlaté pravidlo – zásada vzájemnosti pro jednání mezi lidmi
Ježíš sám pronesl:„ Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy jednou s nimi; v tom je celý Zákon, i Proroci.“ /Lk 6,31 Toto je přesně pozitivní, ne negativní příkaz. Neřeší pouze to, co je zakázáno, ale i to, co je dovoleno.
A pak, láska Ježíše je naprosto univerzální. Miluje svou rodinu, poslouchá je, své apoštoly nazývá dítky a přáteli…miluje své posluchače, má radost, když Marie naslouchá, jako rád navštěvuje její sestru Martu a přijímá její pohostinnost. Má rád děti a žehná jim a bere je do náruče, koná zázraky i pro pohany, uzdraví setníkova služebníka, jako dceru kananejské – pohanské – ženy. Ano pronese také ostrá slova vůči zákoníkům a farizeům, ale i zde můžeme vidět vlastně bolestné výčitky milujícího vůči těm, kdo jsou hluší a slepí vůči Božímu pozvání – je to láska, která burcuje… je tu i láska k Jidášovi – nazve ho přítelem, k odsouzenci na kříži i k jeho vrahům, za které prosí…..
Po lásce poznají křesťany – zpívá se. Je tomu opravdu tak? Je to strašně těžké – vzít si jako poznávací znamení – lásku… Nikdy to nejsou jen pěkné řeči, ale život… mnoho lidí nám může pít krev a štvát nás…můžeme se s nimi přít, můžeme se na ně rozzlobit, můžeme se s nimi trápit…ale vždy jim nakonec přejme dobro a spásu a to je láska….a sílu k ní nám dá jen Bůh….