Lk 19,1-10 – Ježíš vešel do Jericha a procházel jím. Byl tam jistý člověk, jmenoval se Zacheus. Byl to vrchní celník, velmi bohatý. Rád by uviděl Ježíše, jak vypadá, ale nemohl, protože tam bylo plno lidí a on byl malé postavy. Běžel napřed a vylezl na fíkovník, aby ho uviděl, protože tudy měl procházet. Když Ježíš přišel k tomu místu, podíval se nahoru a řekl mu: „Zachee, pojď rychle dolů: dnes musím zůstat v tvém domě.“ On rychle slezl dolů a s radostí ho přijal. Všichni, jakmile to uviděli, reptali a říkali: „Vešel jako host k hříšníkovi!“ Zacheus se zastavil a řekl Pánu: „Polovici svého majetku, Pane, dám chudým, a jestli jsem někoho o něco ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně!“ Ježíš mu řekl: „Dnes přišla do tohoto domu spása. Vždyť i on je potomek Abrahámův. Syn člověka přišel hledat a zachránit, co zahynulo.“
Milí přátelé,
když jsem byl jako student v semináři, tak v tu dobu navštívila Matka Tereza Prahu a my toužili ji taky vidět. Z Litoměřic pár studentů mohlo jet, ale z každého ročníku tak jeden, dva. Losovalo se… Na mne to nevyšlo… Ale když přijel poprvé papež sv. Jan Pavel II., viděl jsem ho na Letné v Praze – životní zážitek, pak jsem si mohl podat ruku s Rogerem Schützem zakladatelem komunity bratří v Taize… Když tady ve Skutči učinkoval Václav Hudeček, Jitka Molavcová, Alfréd Strejček nebo Marek Eben, vždy jsem by trochu nervózní, když jsem je vítal, aby se před vystoupeném mohli připravit…. Prostě jsou slavní a setkat se s celebritou…to je něco…
Možná podobný pocit mohl mít Zacheus z dnešního evangelia, když se dověděl, že kolem půjde sám slovutný Ježíš…..
Ovšem toto by bylo málo…. Totiž setkání s celebritou nám snad umožní si udělat společné selfíčko, kterým se můžu pochlubit mnoha dalším a přihřát se na dočasné slávě druhých a nechat trochu povyrůst své ego – znám se přece s tím důležitým člověkem… Ovšem co z toho všeho? Stanu se jen tou společnou fotkou lepším, skutečně důležitějším nebo silnějším? Nic z toho.
Když se Zacheus dověděl o slavném Ježíšovi – chtěl ho vidět – dokonce mu ani nešlo o společnou fotku, ani si s ním podat ruku – chtěl ho vidět, slyšet – už mu nestačilo vyprávění druhých… chtěl osobní zkušenost,….
To je velmi pochopitelné a logické. Vlastní zážitek je nenahraditelný. Podobně když samařští obyvatelné slyšeli od ženy u Jákobovy studny o Ježíši, že je to snad Spasitel, uvěřili jí, ale stejně ho chtěli vidět a slyšet na vlastní oči a uši – a pak uvěřili napevno. Podobně pokud my chceme někomu zvěstovat evangelium, je třeba, aby nejen dostali svědectví, ale sami zakusili jeho pokoj, sílu, radost, velikost – třeba i skrze nás….
Když se ten celník s Ježíšem viděl – bylo to za okolností, které vůbec nečekal, bylo to celé jako sen. On se zastavil u mne, to se mu asi i zastavilo srdce… A oslovil mne – a ne s výtkou, jaký jsem to hrozný hříšník – měl by pravdu – to Zacheus dávno věděl… Ale on s ním mluví jako s dobrým a úctyhodným člověkem, s kterým by byl rád na večeři… Přece na pivo si taky každý s každým nezajde a on mne chce navštívit…, jaká to čest! Jaká to radost!….jaký to šok…!
Možná to byl šok nejvíc pro ty v okolí, kteří před tím pro Zachea nehli ani prstem, ale nyní se pohoršují nad tím vyznamenáním a i nad jeho obratem…S ním se Ježíš baví a s námi spravedlivými ne?!
A Zacheus se skutečně mění… v Ježíšově blízkosti roztává a najednou i on se mu chce podobat – zakusil přijetí, přátelství, lásku, chce ji dát i druhým – nejdříve napravit vlastní hříchy a pak pomáhat druhým…. Tak tohle udělá s člověkem setkání s opravdu velkou osobností, kterou Ježíš bezpochyby byl… nejde o selfíčko a lajky na facebooku ale o naší proměnu….
A pak z toho vyplývá ještě jedna zajímavá a provokující věc. Lákají nás celebrity… Co žít tak, abychom se stali Boží celebritou my sami? Nejde o slávu a křik fanynek… Jde o to, abychom žili tak, že když se s námi setkají druzí lidé, tak také zatouží nás napodobit v životě s Bohem… to je ona pravá evangelizace…