Mt 25,1-13 – Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: „Nebeské království je podobné deseti pannám, které vzaly lampy a vyšly naproti ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět prozíravých. Pošetilé vzaly sice lampy, ale nevzaly s sebou olej, prozíravé si však vzaly s lampami také do nádobek olej. Když ženich dlouho nepřicházel, začaly všechny podřimovat a usnuly. Uprostřed noci se strhl křik: `Ženich je tady! Jděte mu naproti!‘ Tu všechny ty panny vstaly a začaly si upravovat lampy. Pošetilé prosily prozíravé: `Dejte nám trochu oleje, lampy nám dohasínají.‘ Ale prozíravé odpověděly: `Nemůžeme, nestačilo by pak ani nám, ani vám, dojděte si raději k prodavačům a kupte si.‘ Jakmile však odešly nakoupit, přišel ženich a ty připravené vešly s ním na svatbu a dveře se zavřely. Později přišly i ostatní panny a volaly: `Pane, pane, otevři nám!‘ On však odpověděl: `Amen, amen, pravím vám: Neznám vás.‘ Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.“
Milí přátelé,
jak vlastně vypadala svatba v době Ježíšově?
Obvyklé bylo, že mládenci se ženili kolem 18 let a dívky už od 12. A to tak, že nejdříve se ženil nebo vdávala ten nebo ta nejstarší a pak ti mladší…. Nevěstu nebo ženicha často sháněli rodičové svým dětem. Pokud se našli sami, tak otec ženicha vyjednával souhlas se sňatkem u otce a bratří nevěsty. Samozřejmě i nevěsta mohla přijmout nebo i odmítnout nabídku k sňatku…
Jinak nejdříve byly zásnuby – kdy otec nebo kněz dal své požehnání, snoubenci pili z jednoho poháru vína, nevěsta dostal prsten a podepsali svatební smlouvu. Od této doby ještě spolu nežili, ale právně byli manželi – a do roka přišla vlastní svatba. V tomto mezidobí se odehrává příběh Panny Marie ve Zvěstování…
Svatba – to už bylo veřejné oslavení nového manželství – trvala až sedm dnů – podle zámožnosti hostitelů. Nejdříve ženich se svými přáteli jde do domu nevěsty pro svou vyvolenou a pak večer s ní do svého domu, kde začala velká hostina. K tomu potřebovali osvětlení s lampami nebo pochodněmi. A to už se týká dnešního příběhu v evangeliu….Na hostině byla spousta jídla a pití – viz Kána Galilejská… tanec, apod. I zde je a pití manželů ze společného poháru, který pak ženich rozbil na znamení vážnosti jejich životního kroku a také jako připomínka zničeného jeruzalémského chrámu…
Ovšem celý ten dnešní příklad není jen o svatbě, ale o druhém Kristově příchodu, je o moudrosti a prozíravosti nebo jejich opaku v našem životě. Prozíravost spočívá nejen v tom, že máme dost oleje do zásoby – na horší časy. Ale že také předpokládáme ne-očekávatelný Ježíšův příchod, příchod ženicha.
A tady nejde o to, že bychom celý život měli čekat, až se Ježíš projeví a bude konec. On je s námi celý život přítomen – i když skrytě – jde o to, s ním žít…. Není důležité kdy přijde jako ženich, důležité je žít s ním teď a tady a stále….
Všechny družičky nakonec usnuly – potřebují odpočinek, to je logické… a nebo je to i ukázka dynamiky naší víry, když i u horlivých může někdy uhasínat, usínat… Ale ty prozíravé, které jsou zvyklé s Bohem podle víry žít, tak rychle rožnou lampy víry – a docela snadno…. Ale kdo s Bohem nežije v běžném životě, pak při mimořádné události jen tak nezahoří…. Jinými slovy – u každého může přijít nějaká pochybnost nějaká vlažnost. Hlavní je hledat dál, jít dál, nevzdávat se – toto odhodlání může být tím zásobním olejem.
Ty pošetilé jsou až příliš vázané na pomoc druhých….znáte to i z běžného života – doktore, vylečte mne, nebo – lidi pomozte, dělejte něco…, ale proč žádat pomoc tam, kde jsem si mohl a měl pomoci sám a je to taky těžko sdělitelné… Víru nemůžu přece někomu odvážit a darovat jako půl kila jablek…
A co s těmi zavřenými dveřmi a Boží milosrdenstvím? Je tu i spravedlnost.. a pak nejsou ty zavřené dveře zamčené spíše z mé strany? Nemám já sám udělat něco pro to, aby se mi otevřely… svým zájmem, touhou, snahou, trpělivostí i pokorou a pravdivostí?
Bděte neznamená nikdy neusnout – to usnuly i ty moudré panny. Ale jde o to být vstřícný a otevřený Božímu působení, Božímu vnuknutí, vedení Božím Duchem…chce to denodenní mravenčí práci i v drobnostech….
Podřimovali i Sára s Abrahámem v Mamre a přišla nenadálá návštěva, kterou uhostili a obdržely dar příslibu narození syna… Byli připraveni…byli bdělí vůči Bohu.
A když mám pocit, že má lampa nic moc, přestože jsem se možná dost snažil, tak kdo ví, třeba je tam oleje dost – viz vdova ze Sarepty s olejem, kterého neubývalo….Prosme tedy s důvěrou i pokorou za sebe i za druhé Boha, aby doplnil, co chybí…
s tímto postojem věřme nikdo neuslyší ta hrozná slova – neznám vás – ale spíše služebníku dobrý a věrný, vejdi do radosti svého Pána…