Lk 21,5-19 – Když někteří mluvili o chrámu, jakými krásnými kameny a pamětními dary je ozdoben, řekl Ježíš: „Přijdou dny, kdy z toho, co vidíte, nezůstane kámen na kameni, (všechno) bude rozbořeno.“ Zeptali se ho: „Mistře, kdypak se to stane? A jaké bude znamení, že to už nastává?“ Odpověděl: „Dejte si pozor, abyste se nenechali svést! Mnozí (lidé) totiž přijdou pod mým jménem a budou říkat: `Já jsem to!‘ a `Ten čas je tady!‘ Nechoďte za nimi! Až pak uslyšíte o válkách a vzpourách, neděste se, neboť to se musí stát napřed, ale nebude hned konec.“ Potom jim řekl: „Povstane národ proti národu a království proti království, budou velká zemětřesení, na různých místech hlad a mor, hrozné úkazy a velká znamení na nebi. Ale před tím vším vztáhnou na vás ruce, budou vás pronásledovat, vydávat synagogám (na soud) a do vězení, budou vás předvádět před krále a vladaře pro mé jméno. To vám dá příležitost k svědectví. Vezměte si tedy k srdci toto: Nepřipravujte se předem, jak se hájit. Vždyť já vám dám výmluvnost i moudrost, které nedovedou odolat ani odporovat žádní vaši protivníci. Budete zrazováni i od (vlastních) rodičů a sourozenců, příbuzných a přátel, a některé z vás usmrtí. Budete pro jméno mé ode všech nenáviděni. Ale ani vlas z hlavy se vám neztratí. Trpělivostí zachráníte svou duši.
Milí přátelé, tak se mi zdá, že dnešní evangelium mnoho naděje nedává….
Ježíš stojí před chrámem, chloubou celého Izraele a on začne mluvit o zkáze…, jakoby stál třeba před chrámem sv. Víta v Praze nebo před hradeckou katedrálou nebo před naším krásným kostelem Nanebevzetí Panny Marie ve Skutči a prohlásil by: z toho, co vidíte, nezůstane kámen na kameni…. No, když to vezmeme z hlediska miliard let starého vesmíru, tak jednou opravdu nezůstane kámen na kameni, ale v blízké budoucnosti? Přece všichni věříme, že snad pár set let ještě vydrží….
A pak, další Ježíšova řeč, že přijdou zemětřesení, hlad, nemoci, všelijaké záhadné úkazy, pronásledování….ano, ale jedním dechem k tomu dodává: to bude PŘÍLEŽITOST vydat svědectví, ostatně jako každá krize je šancí….a že se nám ani vlas neztratí z hlavy… To znamená, že Bůh o všem ví a vše posune k dobrému – přece těm, kdo milují, vše!!! napomáhá k dobrému.
Mimochodem asi víckrát jsem slyšeli, že krize, těžkosti, jsou v podstatě šancí, novou příležitostí, ale chce to říci v pravý čas…. Zkusme si představit, že v nejhorší covidové době jste zdravotní sestra pečující o nejtěžší covidové případy a po celodenní službě, kdy sundává roušku a celé to strašné ochranné oblečení, vyčerpaná a zničená a někdo vám řekne – ano, tahle epidemie to je obrovská šance… nebo vojákovi někde na ukrajinské frontě – po odraženém útoku protivníka mu řeknete: tahle válka je prostě nová příležitost… nebo mamince od 4 malých dětí, která neví kam dřív skočit, táta na homeoffice vyžaduje klid, který ona marně řeší se svými ratolestmi, na plotně se jí připaluje jídlo, u dveří někdo zvoní, nejmenší dítě pláče v kočárku a starší děti se mezi sebou perou a vy jí v tu chvíli řekněte – tahle situace je šance…..tak všichni ti jmenovaní v krizových situacích vás celkem právem pošlou někam hodně daleko….
Ano, je občas si člověk musí postěžovat a vyvztekat se a vybrečet a odpočinout si, nazvat situaci pravým jménem – je to hrozné, strašné, katastrofální – asi se z toho zblázním… ale jako křesťané zároveň víme, že toto vše – své prožitky a pocity smíme někam zaměřit, že nemluvíme do prázdna, že nás slyší Bůh, že on o nás ví, že má dost síly i pro nás, abychom vše přestáli a zvládli, abychom si nemuseli zoufat…. Je to nakonec otázka času, kdy jednou budeme schopni uznat, že tehdy, když jsem trpěl, tak vlastně to byla opravdu nová šance, že se něco změnilo, posunulo a přišlo něco dobrého….
Dá se nějak na to všechno připravit? Ježíš říká – nepřipravujte se – když budete s Bohem, Bůh bude s vámi – on dá výmluvnost a sílu i přesvědčivost…. Vím, jak jsem někdy smolil kázání celou sobotu a bouchal hlavou do zdi, co mám napsat – vždy jsem ze zoufalství nakonec něco vytvořil a párkrát se mi později stalo, že jsem opravdu neměl čas na přípravu a třeba jsem vyprávěl příběh, který jsem v ty dny zažil a k tomu přidal nějaké improvizované poučení… a tehdy za mnou přišla paní a řekla: pane faráři, teda dneska to bylo dobré kázání… a já nevěděl, jestli mám mít radost nebo být naštvaný, že to, co mi nedalo skoro žádnou práci, tak někoho oslovilo a to, s čím se smolím, jakoby to nebylo nic…:-) Opravdu nejen v těchto situacích, ale i jindy nám Bůh jde vstříc….
A nezapomeňme na tu závěrečnou myšlenku:
trpělivostí zachráníme svou duši – věřit, doufat a vydržet….