Print Friendly, PDF & Email

Mk 1,21-28 – V městě Kafarnau vstoupil Ježíš v sobotu do synagogy a učil. Žasli nad jeho učením, protože je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako učitelé Zákona. V jejich synagoze byl právě člověk posedlý nečistým duchem. Začal křičet: “Co je ti po nás, Ježíši Nazaretský! Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi: Svatý Boží!” Ale Ježíš mu přísně rozkázal: “Mlč a vyjdi z něho!” Nečistý duch posedlým zalomcoval a s velkým křikem z něho vyšel. Všichni užasli a ptali se jeden druhého: “Co je to? Nové učení – a s takovou mocí! I nečistým duchům poroučí, a poslouchají ho!” A pověst o něm se hned roznesla všude po celém galilejském kraji.

 

Milí přátelé, když lidé slyšeli kázat Ježíše, žasli nad ním – to nebylo nějaké uznalé pokývnutí, poklepání na rameno – jsi fakt dobrý…to je mnohem více – jsi úžasný – on budí úctu, lidi jsou nadšeni, ohromeni – žasli nad jeho učením, které sice vychází z učení otců, ale je zároveň úplně nové, on naplňuje, co Starý zákon naznačoval – bylo vám řečeno, ale já vám pravím….

Např. Matouš 5:38-42 – Je také psáno: Oko za oko, zub za zub. Já vám říkám, abyste neodpláceli zlým za zlé. Naopak, uhodí-li tě někdo přes pravou tvář, nastav mu i levou. A když by se s tebou chtěl někdo soudit a vzít ti šaty, dej mu i kabát; jestliže tě někdo nutí, abys s ním šel kus cesty, jdi s ním dvakrát tak daleko. Dej tomu, kdo tě prosí, a neodmítej toho, kdo si chce od tebe vypůjčit.

Ježíš také dává děti za vzor, obrací se k hříšnicím a hříšníkům, baví se s ženami, a cizinkami, nebojí se malomocných, atd….provokuje…je tak jiný…

Ježíš provokuje a to nejen svým učením, ale také tím, že jeho slova mají moc – oslovuje lidské myšlení, ale tak srdce, on přímo proměňuje lidské srdce….

V protikladu mu je posedlý, který mluví skrze nějakého ubohého člověka – on se ho částečně zmocnil aby ho zotročil, zničil….takovou mocí působí Zlý….Ježíšova moc se sklání před naší volbou, svobodou, vždy nabízí, vybízí, pomáhá, ale nenutí…a mohl by! Ovšem on nechce – nechce otroky – jakkoliv si to tak někteří lidé představují, že být věřícím, znamená přijít o svobodu – naopak!  U Boha ji definitivně získáme!!!

V dnešním příběhu je konfrontace těchto dvou mocí – tedy skutečná moc vedoucí k rozvinutí člověka a připodobnění k Bohu a psoudo-moc nebo ne-moc – která člověka zotročuje a působí jako vetřelec, který ničí a vede k záhubě…je tady jasné, kdo má navrch – nejde o jakýsi dualistický boj dvou rovnocenných si. Bůh je nade vším – i nad mocí zlých duchů…to je naše opora a síla…

Dokonce i ten posedlý je nucen říci pravdu, když nazývá Ježíše svatým Božím – vím kdo jsi – on to ví jaksi teoreticky, ale nikdy ho nepochopil. Nikdy nepochopil, co to je milosrdenství a obětující se láska – zná jméno, ale ne podstatu – odmítá ji… to je pro nás upozornění , že pro naši spásu nestačí mít doktorát teologie, mít schopnost kázat a vysvětlovat teologické problémy – ale žít s Bohem a v Bohu.

Vezměme si to i do našich dějin –  všichni revolucionáři – v poslední době – např. Velká francouzská revoluce měla heslo – rovnost, volnost, bratrství – to znělo krásně – ano, zbavili se šlechty, postavili se proti moci církve, ale vznikl z toho teror, který lidi rozhodně neosvobodil – nebo revoluce v Rusku 1917 – taky velká revoluce – zase za práva chudých a lidí na okraji….přinesla utrpení a smrt milionům lidí a doznívá dodnes… podívejme se na nynější revoluce – ať už 1968 na Západě – my řešili jiné věci – kde chtěli volnost od strnulých pravidel – a tak novým náboženstvím se stalo LSD, volná láska, atd…to doznívá také dodnes ve všelijakém korektním blouznění a prosazování práv menšin na úkor většin…je vidět, jak dobré myšlenky za osvobození přinášejí teror… – proč?  Protože je to bez Boha – jen s ním a v něm je možné najít řád, svobodu, rovnováhu..

Pověst o Ježíši co rozšířila po celém kraji – dnes už i po celém světě, kéž to není jen vědomí, že žil, ale důvěra v to, že žije s námi a i nám dává sílu žít pravdivě a dobře… kéž nás inspiruje k revoluci nebo spíše evoluci lásky a pokoje ve světě…

Nově: