Iz 7,10-14 – Hospodin promluvil k Achazovi skrze proroka Izaiáše: „Vyžádej si znamení od Hospodina, svého Boha, ať hluboko v podsvětí či nahoře na výšinách!“ Achaz však řekl: „Nebudu žádat, nebudu pokoušet Hospodina.“ Tu pravil Izaiáš: „Slyšte tedy, Davidův dome! Nestačí vám omrzovat lidi, že omrzujete i mého Boha? Proto vám dá znamení sám Pán: Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Emanuel, to je ‘Bůh s námi’.“
Milí přátelé,
král Achaz má problém. Jeho soused efraimský král Pekah a aramejský vládce Resín se spojili a vpadli na judské území a bojují proti Achazovi…To je vždy problém – na Ukrajině to vědí snad nejlépe…
O co je to horší, že s pohanským aramejským králem se dal dohromady člen izraelského národa z rodu Efraim – že je to vlastně bratrovražedná a nesmyslná válka o území, moc, vliv, slávu…, které stejně pominou… jako na Ukrajině…Jak se dějiny opakují….
Král Achaz má pochopitelně strach jak říká Bible – i zachvělo se srdce královo i srdce jeho lidu, jako se chvějí lesní stromy ve větru….A tehdy zasáhne Bůh – skrze proroka Izajáše, který má králi sdělit – zachovej klid a neboj se, neklesej na mysli…..
Ale po příslibu, že útočníci odejdou s prázdnou, zároveň skrze Izajáše prohlašuje:
Nebudete-li stálí ve víře, neobstojíte…
A právě do této chvíle vstupuje dnešní text v prvním čtení, kdy Hospodin znova oslovuje krále Achaza a vyzývá ho, aby si vyžádal znamení od Boha…, on se zdráhá, tak se Hospodin ozve se znamením sám: „Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Emanuel, to je ‘Bůh s námi’.“
Zde většinou končí texty z tohoto příběhu, ale ten pokračuje Božím varováním, že po tomto neúspěšném vpádu hrozí jiné nebezpečí – a to severní asyrský král. Díky jemu severní Izrael definitivně padne….Přitom, je ale zbytečné spoléhat se na lidskou pomoc – jediná naděje je v Bohu… Krásně je to ve vztahu k různým nebezpečím a útočícím okolním národům napsáno u Izajáše – s námi je Bůh Imanuel.. a dále vyznání: budu očekávat Hospodina…,v naději budu na něho čekat…a ještě kousek dál je útěchyplné proroctví – lid který chodí v temnotách, uvidí veliké světlo, nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo…, neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn…..
I když se toto odehrává v 8.století…, je v tom poselství i pro nás. Žijeme v 21. století po Kristu, dějí se určité události, máme nějaké podmínky k životu, máme své starosti a naděje…, ale stále platí i dnes, že je liché a zbytečné i hloupé spoléhat se jen na člověka, na politiky, na moc a peníze… Jistě mají svůj úkol, ale ne hlavní. Důležité je dnes dělat co mám a přitom, ale hlavně, spoléhat na Boha a jeho požehnání…..
A pak všechny tyto texty jsou nadčasové i v tom, že v nich jasně rozpoznáváme přípravu na Vánoce, na příchod Spasitele… je v podstatě úplně jedno, v jaké době žijeme – důležité je, že Imanuel – Bůh je s námi – tak kdo /nebo co/ proti nám? To asi Izajáš netušil a král Achaz jistě nevěděl, že po tisících letech si proroctví o panně, která se stane matkou a o dítěti, které nám bude dáno od Boha – nám budou radostnou zvěstí o spáse pro celý svět… a tady už nejde jen o záchranu před Ruskem, Čínou nebo některými poblázněnými a protikřesťanskými levičáky či islamisty v Evropě nebo jinými současnými nebezpečími – tady jde o celé dějiny lidstva….
Jako Achaz a Izajáš – i my jsme součástí velkého příběhu záchrany lidstva skrze Ježíše, který přichází na tento svět a my se na něj těšíme, nejen proto, že s ním přijdou dárky pod stromeček, ale on sám nám bude tím největším a nejdůležitějším darem k nezaplacení – když on pro nás vydá vše, abychom my se mu naučili důvěřovat a dokázali mu svěřit svůj život….Vyšel nám v tom vstříc – on pro nás vydal sebe sama – všechno – podstoupil náš život i smrt…. To je útěcha, to je povzbuzení – to je skutečná naděje. Větší není….