2 Kor 5,17-21 – Když se někdo stal křesťanem, je to nové stvoření. To staré pominulo, nové nastoupilo. A všecko to pochází od Boha; on nás smířil se sebou skrze Krista a svěřil nám službu, abychom (hlásali) toto usmíření. Vždyť Bůh pro Kristovy (zásluhy) smířil svět se sebou, lidem už nepřičítá jejich poklesky a nás pověřil kázáním o tomto usmíření. Jsme proto Kristovi vyslanci, jako by skrze nás napomínal Bůh. Kristovým jménem vyzýváme: Smiřte se s Bohem! S tím, který byl bez hříchu, jednal kvůli nám jako s největším hříšníkem, abychom my skrze něho byli spravedliví u Boha.
Milí přátelé,
vírou a křtem jsme se stali novými lidmi – vytváříme novou kvalitu vztahů….Víra přichází také s náročností…
V 6. přikázáni zní jasné: nesesmilníš a můžeme k tomu dodat – budeš věrný ve svém manželství….Jak to známe ze svatby? Proto muž opustí otce i matku a přidrží se své ženy a budou jedním tělem a co Bůh spojil, člověk nerozlučuj…./viz Mk 10 /
6. přikázání dnes spojíme s 9. přikázáním: nebudeš dychtit po domě svého bližního, nebudeš dychtit po ženě svého bližního, ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu. /Ex 20,17/
Obě přikázání řeší to, co se týká vztahů mezi mužem a ženou. Muž a žena jsou odlišní a zároveň se navzájem doplňují a jsou stvořeni tak, aby vytvářeli nejužší společenství v manželství a vytvářeli tak podmínky pro domov pro rodinu, pro děti…s tím souvisí i sexualita, v niž se vyjadřuje láska dvou lidí patřících k sobě. Zdá se, že zde jsme velmi zranění dědičným hříchem, zároveň v tomto velkém Božím a dobrém daru je třeba řád, protože souvisí s hlubokými vztahy a s tajemstvím předávání života,…je těžké o těchto věcech mluvit, ale je třeba říci to podstatné.
Bůh nás povolává k čistotě – tedy schopnost se ovládat a sexualitu využit v trvalém výlučném vztahu…pak je krásná a dobrá i požehnaná…Čistota je chápána jinak u svobodných, jinak u oddaných, ale jde o stejný princip – o zaměření intimního života na sebedarovaní druhému, ne jen o jeho využití.
Porušení této ctnosti: je v myšlenkách, fantazii, pohledech – viz pornografie, je to degradace člověka k využití a zneužití a ne k sebedarování – i ve skutcích /vůči sobě samému – sexualita je pro vztah…/, smilstvo – spojení lidí, kteří si nepatří, nebo cizoložství – to je ještě horší, když člověk je s někým, kdo už je vázán manželstvím a rodinou…. Jakkoliv je současný trend naprosto rozvolněný, jakoby vše, co se člověku zachce je dovoleno, stále platí, že intimní život si zaslouží ve své kráse a důležitosti manželský slib, manželskou věrnost…
Také prostituce uráží důstojnost osoby, znásilnění nebo zneužití, je velmi těžké narušení lásky a úcty k člověku a nedá se nikdy tolerovat, je to velmi závažný hřích.
Dnes je velmi podporované hnutí menšin, LGBT, je to vcelku pochopitelné a všichni lidé si zaslouží úctu a vstřícnost. Ovšem ne vše je z hlediska naší víry v pořádku. Ohledně homosexuality jako takové – mám několik přátel tohoto zaměření. Tuším, co prožívají. Z křesťanského hlediska – jakkoliv je to dnes nepopulární – jsou to lidé Bohem obdarovaní, i zkoušení, jsou povolaní k lásce i přátelství, ale neměli by žít v intimním vztahu. Ten patří manželům. Věřím, jak je to pro ně těžké. Zároveň jsem přesvědčen, že mají své místo a smysluplnou úlohu ve svém životě před Bohem i před lidmi. Jsou to vše velmi citlivé a individuální záležitosti – vždy je třeba osobní přístup a citlivost a oboustrannou trpělivost…
V manželství jde v intimním životě o vyjádření vzájemné lásky i o otevřenost k novému životu. Protože manželé jsou spojeni smlouvou věrnosti, lásky i úcty, jde o jejich celoživotní naplňování – k tomu je třeba celoživotní růst a rozvoj ve vztahu. Manželství má nějakou dynamiku… je třeba na něm pracovat a někdy o ně i bojovat, ale hodnota manželství a rodiny je maximální – není tu jen zodpovědnost za sebe, ale i za domov pro děti – stojí za to něco obětovat…. I když nemůžeme soudit ty, jimž se to nepodařilo….
Dnes je mnoho lidí ve volném vztahu a teprve po narození dítěte i více dětí, možná uvažují, že se vezmou… je to velmi nešťastný trend – jako by se stavěl dům od střechy. Založit rodinu a pak uvažovat o tom, jestli v ní chi zůstat…. Lidé se bojí přijmout zodpovědnost, slíbit něco na celý život…proto je tu Bůh, který dává posilu k jejímu naplnění… Smekám v úctě přede všemi, kteří se snaží žít v stálém manželství, udržovat domov pro své děti a vnoučata, dát příklad nové generaci – jakkoliv je to dnes náročné…..
V 9.přikázání – jsme chránění před nezřízenou žádostivostí, jsme vedeni k určitému studu, zdrženlivosti, sebeovládání… Totiž sebevýchova k sebeovládání je nepopulární, jsme v zpohodlnělé civilizaci, kdy je vše instantní, hned bez čekání, bez námahy…. Ovšem sebeovládáním a trpělivostí i obětí – teprve vytváříme dobré vztahy a otevíráme se skutečné radosti, která nás něco stojí, ale stojí za to…
6. a 9. přikázání není nějaký bič na vzpurné katolíky…. Nebojme se sporné a problémové záležitosti v této oblasti řešit mezi sebou – buďme otevření v našich vztazích, nebojme se o tom mluvit ve svaté zpovědi a hledat dobré řešení, někdy to chce čas… A hlavně nezapomeňme, že nejvyšším je přikázání lásky k Bohu a bližním i k nám a tím bychom měli být vždy vedeni a tím se řídit….i zde být v pravdě a v lásce…