1 Sam 16,1b.6-7.10-13a Hospodin řekl Samuelovi: „Naplň svůj roh olejem a jdi! Posílám tě k Jesseovi, Betlémanu, protože jsem si vyhlédl krále mezi jeho syny.“ Když Samuel přišel a spatřil Eliaba, řekl si: „Jistě tenhle je před Hospodinem jeho pomazaný.“ Hospodin však řekl Samuelovi: „Nevšímej si jeho vzhledu ani vysoké postavy, neboť ho vylučuji. Nedívám se totiž jako člověk; člověk soudí podle zdání, Hospodin však vidí do srdce.“ Jesse předvedl před Samuela sedm svých synů, ale Samuel řekl: „Mezi nimi Hospodin nevyvolil nikoho.“ A zeptal se: „Jsou to již všichni chlapci?“ Jesse odpověděl: „Ještě je nejmladší, ten pase stáda.“ Samuel tedy řekl Jesseovi: „Pošli pro něho, neboť nesedneme k jídlu, dokud sem nepřijde.“ Poslal tedy a uvedl ho: byl plavovlasý, s krásnýma očima a milého vzhledu. Tu řekl Hospodin: „Nuže, pomaž ho; to je on.“ Samuel vzal roh s olejem a pomazal ho uprostřed jeho bratrů. Od toho dne i nadále působil s Davidem Hospodinův duch.
Milí přátelé,
dnes máme v textech nádherný příběh uzdraveného slepce u rybníka Siloe, kterého Ježíš nejen uzdravil od fyzické slepoty, ale dal se mu poznat jako Mesiáš, Syn Boží – tedy uzdravil nejen jeho oči, ale i jeho mysl a srdce. Oproti tomu zákoníci ho vyhnali ze svého středu a Ježíše označili jako hříšníka…že by to byla závist, když on je tak úspěšný a lidé jsou za ním a ne za zákoníky?…
A podobný pocit bychom možná mohli mít z prvního čtení, kde Samuel vidí 7 sourozenců, šikovných mládenců, ale na krále je Bohem vybrán nakonec až osmý – nejmladší – s kterým se nepočítalo. Co asi bratři prožívali, když byl v jejich středu pomazán na krále Izraele? Možná mu to přáli, možná byli v pokušení závisti…
Závist je hrozně hloupý hřích i z hlediska konzumního života…. Tady se člověk trápí nad štěstím druhých, nepřeje jim ho, zadělává si na žaludeční vředy, nemá tedy žádné potěšení a ještě k tomu hřeší…no není to hloupé?
I dnes využiji některých myšlenek z textu Jiřího Riedla.
Závist je zášť, kterou chováme k dobru někoho druhého a zároveň neodolatelná touha jej o ně připravit. Jeho přirozeným důsledkem je radost z něčí ztráty. Závistivec se trápí cizím štěstím a zároveň se raduje z cizího neštěstí. Závist je jako bumerang: je to zbraň, která ublíží více útočníkovi nežli napadenému. Podněty k závisti jsou všude. Je to základní rys každé reklamy. Mark Twain píše, že člověk udělá mnoho věcí, aby ho druzí měli rádi, ale udělá všechno proto, aby mu ostatní záviděli …
Závist je typická v příběhu Amadeus /slavný film M.Formana/. Méně nadaný skladatel Salieri, natolik nepřeje úspěch Mozartovi, že se z toho zblázní…v podstatě to bylo nejen proti Mozartovi, ale i proti Bohu….jak to, že tak obdaroval takového komika a hochštaplera a já tak málo?…
Podobně příběh o Luciferovi naznačuje pýchu – nebudu sloužit… a závist – jak takový slabý tvor jako člověk může být milován a vykoupen Bohem?
Co k tomu najdeme v SZ:
Hodně o závisti vypovídá vztah Kaina k Ábelovi….Závist, která se neřeší, zde přejde o přes nenávist až k vraždě…
Šalamoun říká v knize Přísloví: „Ukrutná věc je hněv a prudká je prchlivost, ale kdo obstojí před závistí?“ (Př 27,4)
NZ
Praktický list sv Jakuba říká:
„Nebo kde je závist a svárlivost, tam je rozvrat a všechno možné zlo“ (Jk 3,16).
Jedním z hříchů, které způsobily Kristovu smrt, byla žárlivost, závist. Evangelista Marek v 15,10 říká: „Ze závisti jej vydali přední kněží.“
Důsledky závisti
Spisovatelé říkají: Závistivý člověk je dítětem toho zlého, nemůže-li mít nebe, chce alespoň přichystat peklo jiným. Závistiví lidé se izolují a ruší možnost opravdového přátelství. Závist otravuje závistivce, iniciuje gangrénu jeho vlastní duše.
Léčba
Vyznej, že ten hřích máš. Lékaři říkají, že správná diagnóza nemoci je už poloviční vyléčení. Přestaň obviňovat své bližní ze svých neúspěchů! Udělej si inventuru ve své vlastní duši! Poznej své vlastní hříchy a usiluj kladnou činností zbavit se všech hříchů, které tě tísní a dusí
sami to nezvládneme – jen s Boží pomoci.
Závist odumře, když zahynou ostatní vášně, kterými se živí, když už nelpíme na požitcích, na penězích, na materiálním pohodlí.
Jak se závisti vyhýbat, nebo naopak, jak si zjednat vnitřní spokojenost? Jedno staré pořekadlo říká, že štěstí spočívá ne v tom, že dostaneme to, co chceme, nýbrž v tom, že chceme to, co dostáváme. Být skutečně spokojen s tím, co nám život přidělil – nikomu nezávidět a spokojit se s tím, jaký jsem – je nádherné a žádoucí.
Jedním ze způsobů, jak zvítězit nad závistí je naučit se vidět lidi tak, jak Job viděl sebe: Jako v podstatě ubohého, nahého, zranitelného, prázdného, nicméně obdarovaného dary, na které nemám právo, ani jsem si je nezasloužil.
Apoštol Pavel říká v listě Filipanům: „Všecko mohu v tom (Kristu), který mi dává sílu“ (Fp 4,13). Znamená to, že může být šťastný a spokojený v každé situaci a za všech okolností. Proč? Protože má Boha. Tohle bohatství nám nikdo nevezme a přejme si ho navzájem….