Zj 7,9.14b-17 – Já, Jan, viděl jsem veliký zástup, který by nikdo nespočítal, ze všech národů, kmenů,
plemen a jazyků; stáli před trůnem a před Beránkem, odění bílým rouchem, s palmami v rukou. A jeden ze starců mi řekl: „To jsou ti, kdo přicházejí z velikého soužení; roucho si do běla vyprali v Beránkově krvi. Proto jsou před Božím trůnem a ve dne v noci mu slouží v jeho chrámě. A ten, který sedí na trůně, se k nim (sníží) a bude s nimi bydlet. Už nikdy nebudou mít hlad ani žízeň, nebude už do nich pražit slunce ani jakýkoli jiný žár, protože Beránek, který je uprostřed před trůnem, bude je pást a vodit k pramenům živé vody. Bůh sám jim setře každou slzu z očí.“
Milí přátelé! Dnes jsem měli úryvek z knihy Zjevení sv. Jana – tedy Apokalypsy. Boží soud – až před ním jednou budeme stát, jak obstojíme? Tahle nejistota nám bere poněkud radost a touhu po urychlení 2. Ježíšova příchodu a po jeho soudu…protože ten se týká bytostně i nás….
A přece text v knize Zjevení v sobě nese několik krásných a nadějných myšlenek: Ti odění v bílém rouchu, tedy šatu spravedlnosti a čistotě jsou nespočetní, pocházejí ze všech národů… Stojí tam s palmovými větvemi v rukou. Tedy se znamením vítězství. Takže každý má šanci k nim patřit – i vy i já….
Palmy v rukou také naznačují, že prošli utrpením – ostatně mučedníky na obrazech nebo sochách poznáme právě podle palmových ratolestí. Kdo chce dojít vítězství, tak pochopí, že není učedník nad svého Mistra a ten prošel velkou zkouškou než byl oslaven… Každý s sebou v životě neseme nějaký kříž – to není ani Boží trest nebo jen jakési dopuštění – je to semínko oné symbolické palmové větvičky, která vyroste, když my přijmeme statečně a bez velkého nářku své těžkosti. V cíli budou mít velký význam a hodnotu…
Kdo sedí na trůně? – je to náš Pán, který se k nám sníží a bude s námi bydlet. On už bydlel před dvěma tisíci lety mezi námi v Ježíši Kristu a je s námi ve svatostáncích – v tisících kostelů na celém světě. Je s námi neviditelně, ale jednou s námi bude naprosto zřetelně – bude to jasné každému z lidí… I když mu patří trůn, on sestupuje k nám na naši úroveň, aby nebyl nad námi, ale s námi…
A jak říká Bible, my mu máme sloužit, ale právě on nám bude stírat každou slzu z očí… Bude to služba vzájemná, bude to sdílení – jak to známe v rodině, kde svým blízkým pomáháme samozřejmě a s radostí….Bohu není nic lidského cizí. Když vidí plakat dítě s rozbitým kolenem, soucítí s ním, zrovna tak jako s jeho rodiči, kteří jsou nešťastni třeba nad něčím mnohem závažnějším…
Když jsem byl malý, tak s pamatuji, jak jsem jednou s brekem Boha prosil, aby odpadla hodina klavíru, na kterou jsem nebyl připravený a učil mne tehdy velmi přísný, a taky náročný učitel… A Bůh mne vyslyšel – hodina opravdu odpadla… Jak já byl šťastný! Aspoň na ten týden, než přišla další hodina, ale to už jsem se snad připravil lépe….
Když Pán jednou bude mít chuť setřít každou slzu z našich tváří – pak žádné utrpení není tak malé, aby si ho nevšiml a žádné není tak velké, aby ho Bůh nemohl utišit…
Zkusme si teď připomenout, uvědomit, co je naší největší bolestí s problémem a už teď ses tím svěřujme Bohu. Pro Boha totiž není omezení ani časem ani prostorem. On rád pomáhá už teď, ale od nás čeká víru – důvěru v jeho moc a lásku. Chce nám pomáhat, ale ne bez nás, bez naší iniciativy, našeho zájmu a touhy.
A ještě jedna myšlenka z Apokalypsy – Pán, který je nazván Beránkem, ba přímo Pastýřem dobrým – tedy tím, kdo se za nás obětuje a povede nás tam, kde budeme sytí a napojeni, kde si budeme moci odpočinout, kde nebude hrozit žádné nebezpečí… To zní nadějně. Jen abychom my ho chtěli následovat…
Tedy jak jednou obstojíme před Jeho soudem? On bude nejen soudcem, ale i obhájcem. A i když my budeme dělat v životě chyby, ale nepřestaneme bojovat a začínat znova, snažit se a toužit, on se nás nikdy nezřekne…, ale nabídne nám pokoj, který nám už nikdo nevezme.