Jan 10,1-10 Ježíš řekl: „Amen, amen, pravím vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vniká tam jinudy, to je zloděj a lupič. Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí. Vrátný mu otevře a ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a vyvádí je. Když všechny své ovce vyvede, jde před nimi a ovce ho následují, protože znají jeho hlas. Za cizím však nikdy nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají.“ Ježíš jim pověděl toto přirovnání, ale oni nepochopili, co jim tím chce říci. Ježíš proto řekl znovu: „Amen, amen, pravím vám: Já jsem dveře k ovcím. Všichni, kdo přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči, ale ovce je neuposlechly. Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mě, bude zachráněn; bude moci vcházet i vycházet a najde pastvu. Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a působil zkázu. Já jsem přišel, aby měly život a aby ho měly v hojnosti.“
Milí přátelé,
přiznám se, že mi není úplně nejbližší dnešní přirovnání v tom smyslu, že jsme ovce a chováme se jako nějaké stádo…. Vždy když se při pohřbu říká modlitba o tom, že nás Pán jako dobrý pastýř zachránil jako své ovce, říkám to dost rychle, protože mi připadá, že většinou nevěřící nebo nepraktikující účastníci z toho mají smíšené pocity, nebo nechápou…
Ježíš ovšem vychází z tehdejších naprosto běžných situací, kde nebylo potřeba lidem něco zvlášť vysvětlovat. Jako dnes nemusí vysvětlovat třeba jízdu auta po dálnici nebo komunikaci přes mobil či vztahy s šéfem v práci….
A protože málokdo dnes doma chová ovečky, tak nám může přirovnání k nim připadat poněkud ponižující… To jsme pro Boha opravdu jako ovce nebo stádo? Ovšem ovce vždy měly k dobrému pastýři vztah, důvěru .. . ony mu zajistily obživu a on je chránil a vodil na dobrou pastvu…. I když v Izraeli se člověk diví, co vše ovce okusují, všelijaké bodláky a kousíčky trávy v té téměř polopoušti…. Jsou skromné…
Ale nejen my, ale i Kristovi současníci měli trochu problém pochopit, co tím příkladem jim vlastně chce říci. Situaci chápali, ale co konkrétně jim tím chce naznačit? On je dveře, on je ten dobrý pastýř, který lidi přivádí k dobru a pravdě. Kdo ho bude následovat, nehrozí mu zkáza od vlka lži a zla a hříchu.
Mimochodem pokud jde o onu dobrou pastvu – v jídle se špatně nemáme…Ale jak je to se stravou duševní a duchovní? Kdy jsem přečetl naposled pěknou knížku? Kdy jsem naposledy otevřel Bibli? Některé filmy jsou dobré, ale kvalitní kniha je lepší. Je to jako se stravou. Čím se živím a co piju, ovlivňuje mé fyzické zdraví a co vpustím do své mysli, formuje zase můj vnitřní život. Není to o nic méně důležité… Naopak…
Před časem jsem byl navštívit jednu starší paní, která je nemocná a většinu času stráví v ústavě na posteli. Byla poněkud zatrpklá ve vztahu k tamnímu personálu. Stěžovala si na obsluhu a neochotu některých z nich. Shodli jsem se na tom, že ne všichni jsou stejní….nicméně když jsme se bavili o duchovních věcech, řekla mi. Ježíš Kristus? Toho mám moc ráda, to je největší z lidí, kteří kdy na zemi byli, ale Bůh sám? Jak mohl dopustit tolik zla na tomto světě a jak mohl vlastního syna poslat na tento svět, obětovat ho kvůli nám a nechat ho zabít na kříži? Co je to za otce?
Ano, je to šílené, je to až nepochopitelné….dát vlastního syna za nás hříšníky, za své tvory….ale on si nás zamiloval – tak moc, že ve svém synu za nás obětuje vše… Té paní jsem to řekl….A také to, že Ježíše nemůžeme od Boha nějak oddělovat – on chtěl to, co chtěl Otec, on nás taky miloval a taky se rozhodl, že se za nás obětuje… A pak ta smrt nebyla definitivní. Sobě i nám všem tak prolomil hráz smrti a otevřel nás životu, do kterého vstoupil on sám a zve nás tam všechny… To je ta dobrá pastva, kam nás jako pastýř vede. A to dává smysl….
A že se Bůh může na to všechno co se tady děje dívat? No mělo by to prvně štvát nás lidi a my bychom s tím měli něco dělat…..a nečekat až on zasáhne…někdy se chováme opravdu jako malé děti nebo jako ti berani…něco pokazíme a – tati mami dělejte něco….
Nehledě na to, že naše svědomí nám mnohdy dopředu říká co máme dělat, ale to my neposloucháme…. Neposloucháme to, k čemu nás Bůh vede, před čím varuje…
V evangeliu je takový krásný obraz pro onu paní, ale i pro nás…. Ježíš je dveřmi k Otci – on je na světě, aby nám zjevil Boha jako milujícího Otce….Pokud máme příklad v Ježíši, pak jsme na dobré cestě k Bohu Otci a bohatému životu, bohaté pastvě….
Dnes je den modliteb za duchovní povolání….ano, prosme za dobré kněze pro budoucnost, pro vytrvalost všech stávajících, obzvláště u těch, kteří prožívají nějakou krizi….a nezapomínejme, že nejen kněží, ale všichni rodičové a kmotři jsou svým způsobem pastýři svých svěřenců…. Jsme ochotni pro ně něco obětovat? A přivádět je na dobrou pastvu k Otci?