Print Friendly, PDF & Email

1 Sam 16,1b.6-7.10-13a Hospodin řekl Samuelovi: „Naplň svůj roh olejem a jdi! Posílám tě k Jesseovi, Betlémanu, protože jsem si vyhlédl krále mezi jeho syny.“ Když Samuel přišel a spatřil Eliaba, řekl si: „Jistě tenhle je před Hospodinem jeho pomazaný.“ Hospodin však řekl Samuelovi: „Nevšímej si jeho vzhledu ani vysoké postavy, neboť ho vylučuji. Nedívám se totiž jako člověk; člověk soudí podle zdání, Hospodin však vidí do srdce.“ Jesse předvedl před Samuela sedm svých synů, ale Samuel řekl: „Mezi nimi Hospodin nevyvolil nikoho.“ A zeptal se: „Jsou to již všichni chlapci?“ Jesse odpověděl: „Ještě je nejmladší, ten pase stáda.“ Samuel tedy řekl Jesseovi: „Pošli pro něho, neboť nesedneme k jídlu, dokud sem nepřijde.“ Poslal tedy a uvedl ho: byl plavovlasý, s krásnýma očima a milého vzhledu. Tu řekl Hospodin: „Nuže, pomaž ho; to je on.“ Samuel vzal roh s olejem a pomazal ho uprostřed jeho bratrů. Od toho dne i nadále působil s Davidem Hospodinův duch.

Jan 9,1-41 Ježíš uviděl cestou člověka, který byl od narození slepý. Jeho učedníci se ho zeptali: „Mistře, kdo zhřešil: on sám, nebo jeho rodiče, že se narodil slepý?“ Ježíš odpověděl: „Nezhřešil ani on, ani jeho rodiče, ale mají se na něm zjevit Boží skutky. Musíme konat skutky toho, který mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat. Pokud jsem na světě, jsem světlo světa.“ Po těch slovech plivl na zem, udělal ze sliny bláto, potřel mu tím blátem oči a řekl mu: „Jdi se umýt v rybníku Siloe“ – to slovo znamená „Poslaný“. Šel tam tedy, umyl se, a když se vrátil, viděl. Sousedé a ti, kteří ho dříve vídali žebrat, se ptali: „Není to ten, který tu sedával a žebral?“ Jedni tvrdili: „Je to on.“ Jiní říkali: „Není, ale je mu podobný.“ On řekl: „Jsem to já.“ Ptali se ho tedy: „Jak to, že teď vidíš?“ On odpověděl: „Člověk jménem Ježíš udělal bláto, pomazal mi oči a řekl: ‘Jdi k Siloe a umyj se!’ Šel jsem tedy, umyl se a vidím.“ Ptali se ho: „Kde je ten člověk?“ Odpověděl: „To nevím.“ Přivedli toho bývalého slepce k farizeům. Ten den, kdy Ježíš udělal bláto a otevřel mu oči, byla zrovna sobota. Také farizeové se ho znovu vyptávali, jak nabyl zraku. On jim odpověděl: „Přiložil mi na oči bláto, umyl jsem se a vidím.“ Někteří farizeové říkali: „Ten člověk není od Boha, protože nezachovává sobotu.“ Jiní ale namítali: „Jak by mohl hříšný člověk dělat taková znamení!“ A nemohli se dohodnout. Znovu se tedy zeptali toho slepého: „Co ty o něm říkáš, když ti otevřel oči?“ On odpověděl: „Je to prorok.“ Židé však tomu nechtěli věřit, že byl slepý a že nabyl zraku, až si zavolali rodiče toho uzdraveného slepce a zeptali se jich: „Je to váš syn, o kterém vy říkáte, že se narodil slepý? Jak to, že teď vidí?“ Jeho rodiče odpověděli: „Víme, že je to náš syn a že se narodil slepý. Ale jak to přijde, že teď vidí, to nevíme, a kdo mu otevřel oči, to my nevíme. Zeptejte se jeho. Je dospělý, ať mluví sám za sebe!“ To jeho rodiče řekli, protože se báli židů. Židé se už totiž usnesli, aby každý, kdo Ježíše vyzná jako Mesiáše, byl vyloučen ze synagogy. Proto jeho rodiče řekli: „Je dospělý, zeptejte se jeho.“ Zavolali tedy ještě jednou toho bývalého slepce a řekli mu: „Vzdej Bohu chválu! My víme, že ten člověk je hříšník.“ On odpověděl: „Zda je hříšník, to nevím, ale vím jedno: že jsem byl slepý, a teď vidím.“ Zeptali se ho tedy: „Co s tebou udělal? Jak ti otevřel oči?“ Odpověděl jim: „Už jsem vám to řekl, ale jako byste to neslyšeli. Proč to chcete slyšet znovu? Chcete se snad i vy stát jeho učedníky?“ Osopili se na něj: „Ty jsi jeho učedník! My jsme učedníci Mojžíšovi. My víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, o tomhle však nevíme, odkud je.“ Ten člověk jim odpověděl: „To je skutečně divné, že vy nevíte, odkud je – a otevřel mi oči. Víme, že hříšníky Bůh neslyší, ale slyší toho, kdo je zbožný a plní jeho vůli. Od věků nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči slepému od narození. Kdyby tento člověk nebyl od Boha, nic by nedokázal.“ Řekli mu: „V hříších ses celý narodil a ty nás chceš poučovat?“ A vyhnali ho. Ježíš se dověděl, že ho vyhnali; vyhledal ho a řekl mu: „Věříš v Syna člověka?“ Odpověděl: „A kdo je to, pane, abych v něho uvěřil?“ Ježíš mu řekl: „Viděls ho: je to ten, kdo s tebou mluví.“ On na to řekl: „Věřím, Pane!“ a padl před ním na kolena. Ježíš prohlásil: „Přišel jsem na tento svět soudit: aby ti, kdo nevidí, viděli, a kdo vidí, oslepli.“ Slyšeli to někteří farizeové, kteří byli u něho, a řekli mu: „Jsme snad i my slepí?“ Ježíš jim odpověděl: „Kdybyste byli slepí, neměli byste hřích. Vy však říkáte: ‘Vidíme.’ Proto váš hřích trvá.“

 

Milí přátelé, Hospodin pošle do Betléma proroka Samuela, aby pomazal nového krále. Doba je zlá – v obavách před Saulovým hněvem musí jak Samuel, tak představitelé města Betléma projevit opatrnost, ale i odvahu – Samuel se na Boží popud seznámí se syny Jesseho, ale stále mezi nimi nenalézá toho, koho Bůh vybral, nakonec , jak to tak bývá, pošlou pro toho, s nímž nikdo nepočítal. Davida. Právě toho si vybral Hospodin. Je pomazán na krále – Boží Duch je s ním….

Svým způsobem je to krásný předobraz toho, co s člověkem udělá přijetí svátosti biřmování. Přijetí Božího Ducha skrze pomazání.

Ostatně i v evangeliu máme příběh, který nám toto připomíná. Slepý člověk je pomazán blátem a slinami, aby viděl, musí ale spolupracovat a projít tvrdou zkouškou. Musí nějak dobelhat k rybníku a umýt se a když se vrátí, stane se zázrak… Jaké to muselo být, když poprvé viděl lidi, slunce, oblohu, rostliny, zvířata….. Ale narazí: nevejde se do předpisů a představ – je opakovaně konfrontován sousedy, rodiči, dokonce je staršími exkomunikován. Ale on obstojí a nakonec v Ježíši rozpozná Mesiáše – tedy vidí Ježíše i sebe novým způsobem a jako dospělý ho vyzná jako Spasitele.

To vše – proměna, síla, odvaha, patří ke svátosti dospělých – tedy biřmování, ke kterému je pozván každý křesťan jednou během svého života.

Svátost biřmování máme jasněji zmíněnou v Bibli ve Sk 8, 14-18:

Když apoštolové v Jeruzalémě uslyšeli, že v Samařsku přijali Boží slovo, poslali k nim Petra a Jana. Oni tam přišli a modlili se za ně, aby také jim byl dán Duch svatý, neboť ještě na nikoho z nich nesestoupil. Byli jen pokřtěni ve jménu Pána Ježíše. Petr a Jan tedy na ně vložili ruce a oni přijali Ducha svatého.

 

Biřmování patří spolu se křtem a eucharistií k tzv. iniciačním svátostem, to znamená, že kdo se v dospělosti stane křesťanem, vstupuje do plného života z víry právě skrze tyto tři svátosti.

Tuto uděluje biskup nebo výjimečně jím pověřený kněz. Obřad probíhá během mše sv., biskup pomaže čelo křižmem /posvěceným olejem/ a přitom říká – přijmi pečeť daru Ducha svatého. Biřmovanec si vybere nové jméno – patrona, který ho svým příkladem i přímluvou doprovází v jeho dospělém křesťanském životě. Příjemcem může být katolík, který ještě nebyl biřmován a na rozdíl od východních křesťanů, kde se biřmuje mnohem dříve, se zde předpokládá věk aspoň 14-15 let, tedy doba, kdy člověk vstupuje do skutečné dospělosti. Právě pro tento důležitý předěl je potřebné duchovní povzbuzení.

 

Význam svátosti se dá srovnat s tím, že když vysadíte malý stromek, musíte ho chránit, okopávat, zalévat, dát k němu hůlku, aby rostl rovně, ale přijde čas, kdy už oporu nepotřebuje je dostatečně odolný a silný, zalévat nepotřebuje, jeho kořeny si najdou vláhu hluboko v zemi a nakonec je tak velký, že nejen se postará sám o sebe, ale pod svou korunou může ochránit zvířata i lidi před nepohodou, v jeho větvích hnízdí ptáci, dává ovoce.

Když jsem jako dítě pokřtěn, podobá se to také malé sazeničce. Naše víra potřebuje od rodičů i kmotrů zalévat a chránit modlitbou i příkladem a výchovou. Ovšem časem mladý člověk musí dojít k dospělému rozhodnutí, kdy svůj vztah s Bohem i církví vezme do svých rukou. Sám musí vědět, proč věří a chodí do kostela – ne jen kvůli rodičům. Nakonec by měl dospět k tomu, že bude schopen svou víru chránit a prohlubovat a svědčit o ní svým dětem i dalším.

 

K tomu slouží tato svátost. Dává silu – určitá charismata – dary, které pomohou naplno rozvinout náš život v originalitě, kterou v sobě neseme. Znáte dary Ducha svatého – dary moudrosti, rozumu, rady, síly, umění, zbožnosti a Boží bázně.

Vždycky mne pobaví takové ty výhrůžné nápisy na plotech Nepovolaným vstup zakázán – my už přece víme, že všichni jsme povoláni, takže my vstoupit můžeme…ale o to asi nejde….:-)

Prostě dostáváme zde takové originální vlohy, které mohou naplno rozvinout náš život před Bohem i před lidmi, tedy naše povolání.

 

Kdysi jsme k tomu našli takové přirovnání: Boží Duch působí také při křtu – jako i dalších svátostech- ale je to jako když do studené kávy nasypete cukr, ten se usadí na dně a káva je pořád hořká. Co je potřeba? Zahřát a a zamíchat a tomu může pomoci právě sv. biřmování….

A na závěr – mnozí víte, že k biřmování se připravovali farníci v patnácti a někteří třeba v osmdesáti. Tedy nikdy není pozdě. Ve farnosti máme hodně pokřtěných, ale o dost méně biřmovaných. Prosím, až bude nová příprava – jděte do toho, neodkládejte to. Není to jen formalita, bylo by velkou duchovní škodou tuto svátost nepřijmout nebo jí dokonce pohrdat. Je darem a posilou k opravdovému duchovnímu životu – a rozhodně nejen pro vás.

 

Modlitba k Duchu svatému:

Přijď Duchu  MOUDROSTI a osvěť náš rozum, abychom jasněji poznávali Kristovo učení, zapal naše srdce,abychom se radovali z jeho velikosti a krásy, posilni naši vůli, abychom podle něho stále dokonaleji žili.

Přijď Duchu  ROZUMU   a nauč nás veškeré pravdě, abychom alespoň trochu pochopili, jaká je šíře a výše, hloubka a délka nekonečné moudrosti a vědomosti Boží.

Přijď Duchu  RADY  a nauč nás v každé životní situaci se správně rozhodnout pro to, co je ke cti a slávě Boží a co prospěje ke spáse našich duší.

Přijď Duchu  SÍLY   a posilni naši statečnost a odvahu, abychom se nebáli překážek a s Tvou pomocí vykonali, co Bůh od nás žádá.

Přijď Duchu  POZNÁNÍ   a nauč nás správně rozeznávat stupnici dober, abychom pro dobra menší neodmítali dobra vyšší, pro dobra hmotná dobra duchovní.

Přijď Duchu  ZBOŽNOSTI   a prohlub v nás synovskou důvěru v Boha, zdokonaluj v nás náš pojem o modlitbě jako o rozmluvě s Bohem, abychom se k Bohu obraceli vždy rádi, upřímně, často a s největší důvěrou.

Přijď Duchu  BÁZNĚ   a zbav nás všeho lichého strachu před pošetilými názory lidí, abychom tím živěji pocítili strach před hříchem a před vším tím, co odvádí od lásky k Bohu.

Amen.

/z Prayerbook/

 

Nově: