Iz 61,1-3a – Duch Páně, (duch) Hospodinův, je nade mnou, protože mě Hospodin pomazal, poslal mě zvěstovat radostnou zprávu pokorným, obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění, svobodu uvězněným, hlásat Hospodinovo milostivé léto a den pomsty našeho Boha, potěšit všechny soužené, zarmoucené na Siónu (obveselit), dát jim věnec místo popela, olej radosti místo smutku, šat jásotu místo malomyslnosti. Lk 10,1-9 – Pán ustanovil ještě jiných dvaasedmdesát (učedníků), poslal je před sebou po dvou do všech měst a míst, kam chtěl sám přijít, a řekl jim: „Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň. Jděte! Posílám vás jako ovce mezi vlky. Nenoste měšec, ani mošnu, ani opánky. S nikým se cestou nepozdravujte. Když někde vejdete do domu, napřed řekněte: ‚Pokoj tomuto domu!‘ Bude-li tam člověk hodný pokoje, spočine na něm váš pokoj, jinak se vrátí k vám. V tom domě zůstaňte a jezte a pijte, co vám dají, protože dělník má právo na svou mzdu. Nepřecházejte z domu do domu! Když přijdete do některého města a přijmou vás tam, jezte, co vám předloží, uzdravujte tamější nemocné a říkejte jim: `Přiblížilo se k vám Boží království!‘
Milí přátelé, letos nám to pěkně vyšlo, že slavnost sv. Cyrila a Metoděje máme přímo v neděli- sice jste přišli o den volna, ale zase o to více se nás sejde na této mši svaté…
Jistě na Velehradě i po celé zemi se bude mluvit o dvou bratřích, kteří se narodili zhruba před 1200 lety, ale dosah jejich díla má vliv i na současnost….
Je to opravdu podivuhodné, že dva muži – jeden zpočátku spíše politik, druhý VŠ profesor, jeden vůdce, druhý myslitel – nějaký čas mniši, pak misionáři a nakonec oba svůj osud spojí s našimi zeměmi – aby se stali následníky apoštolů s tím, že přinesou liturgii ve slovanském jazyce, něco tehdy nevídaného, zákoník, překlad Písma sv., strukturu církve… dali nám nejen příležitost k tomu, aby víra pevně zakotvila na Moravě a v Čechách – ostatně podle tradice na Moravě Metoděj pokřtil knížete Bořivoje s Ludmilou – ale dali nám základ k sebevědomému kulturnímu národu.
Sice nám na gymnáziu v době komunistické totality vtloukali do hlavy, že dějiny tvoří masy lidí, ale Jak tvrdí i Marek Orko Vácha – a já s ním velmi souhlasím – dějiny tvoří jednotlivci.
Vidíme to v Bibli – Abrahám, Mojžíš, Samuel, Eliáš, David, Jan Křitel, Maria, Ježíš……vidíme to i v dějinách naší země – jak by se vyvíjela, kdyby sv.Václav, sv.Vojtěch, Karel IV., Komenský, Masaryk, Havel….a taky sv.Cyril a Metoděj nebyli tím, se opravdu stali…
Je až zvláštní, jak může Bůh někoho tak obdarovat a postavit do takové situace, že ovlivní okolní svět…. To jsou ti, kteří jsou známí, ale když to přirovnáme ke stavbě domu – máme tam okna, dveře, střechu, ty nás zaujmou na první pohled, ale jsou tu zdí, a hlavně základy, které vidět nejsou, ale jsou podstatné pro stabilitu domu. Podobně je na světě spousta lidí, kteří jsou vidět, ale ještě víc těch nenápadných základů, kteří podporují ty neviditelné….svým způsobem každý z nás tvoříme dějiny svým životem postoji, svou aktivitou i pasivitou /!/ – většina není slavná, ale všichni jsme důležití. Ať jde o atmosféru, ať jde o naše nejbližší okolí nebo celý svět….jsou lidi, kteří jsou pro své okolí pokáním a jsou ti, kteří jsou požehnáním….Je to na nás, čím se staneme pro druhé my…
V prvním čtení se píše, že poslal mě zvěstovat radostnou zprávu pokorným, obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění, svobodu uvězněným…
Mohou být různá povolání, ale krásné je toto: dát druhým přístup k evangeliu. Je mnoho lidí, kteří dnes ani nevědí nebo si nepřipouštějí, že jsou v područí zla nebo nesvobody – k tomu tady nemusí být nějaký diktátor, to stačí, abychom se stali otroky peněz, moci, slávy, požitků… Otrokem může být král, předseda vlády, krásná miss nebo vrcholový sportovec, skoro stejně jako vězeň, alkoholik, gambler nebo bezdomovec…Všichni potřebujeme si přiznat, že potřebujeme Boží pomoc ke svobodě, že jsme otroky hříchu, že potřebujeme oporu.
A když ji jako křesťané přijímáme, tak ji dopřejme druhým. A jedna z největších radostí v životě není jen požitek, jako spíš prožitek toho, že jsem mohl někomu pomoci, že někoho vyslechnu, modlím se za něj, přijímám ho a mám ho rád takového, jaký je. Kolik lidí kolem nás čeká na takové osvobození nebo aspoň povzbuzení či obyčejný zájem. Bůh nás k tomu pověřil do této doby a do tohoto místa, kde žijeme. Sv. C+M dokázali za krátký čas neuvěřitelné dílo. Buďme velkorysí a doprovázejme modlitbou i pomocí ty, kterým o něco jde a sami hledejme dobré dílo, ve kterém bychom mohli mít podíl a v němž bychom mohli svět proměňovat v Boží království.