Print Friendly, PDF & Email

Mk 1,29-39 – Ježíš vyšel ze synagogy a vstoupil s Jakubem a Janem do Šimonova a Ondřejova domu. Šimonova tchyně ležela v horečce. Hned mu o ní pověděli. Přistoupil, vzal ji za ruku a pozvedl ji. Tu jí horečka přestala a ona je obsluhovala. Když nastal večer a slunce zapadlo, přinášeli k němu všechny nemocné a posedlé. Celé město se shromáždilo u dveří. I uzdravil mnoho nemocných s rozličnými chorobami a vyhnal mnoho zlých duchů. Nedovoloval však zlým duchům mluvit, protože věděli, kdo je. Brzo ráno, ještě za tmy, vstal a vyšel ven, zašel si na opuštěné místo a tam se modlil. Šimon se svými druhy se pustili za ním. Našli ho a řekli mu: „Všichni tě hledají!“ Odpověděl jim: „Pojďme jinam, do blízkých městeček, abych i tam kázal, protože kvůli tomu jsem přišel.“ A procházel celou Galilejí, kázal v jejich synagogách a vyháněl zlé duchy.

 

Milí přátelé, jak bychom byli vděční, kdyby Ježíš mohl v uplynulém roce takto obejít nemocnice s lidmi nakaženými čínským virem, on by je vzal za ruku a okamžitě by byli zdrávi…. I v naší venkovské oblasti už jsem pohřbil vícero lidí právě s touto nemocí…

V Markově evangeliu – je to první uzdravení z nemoci – uzdravení ženy, uzdravení dokonalé… Ježíš se s láskou sklání k opomíjené – ženě, k té, která právě teď potřebuje pomoc….a ona to oplácí obsluhováním….slouží – tím ho následuje. Žena byla ohrožena na životě, mohla zemřít, Ježíš ji vrátil do života – dal jí novou šanci. Svým způsobem je pro nás každý nový den také jakousi novou Boží šancí – Petrova tchyně slouží okamžitě  – využije tedy čas – jak ho dokážeme využít my? Službou nebo prázdnotou?

Ježíš je rychle obklopen dalšími nemocnými i posedlými – vědí, že umí nejen mluvit, ale i konat, že uzdravuje duši i tělo i ducha, když před tím osvobodil posedlého a uzdravil z horečky těžce nemocnou ženu….je obklopen davem lidí, kterému dokáže pomoci. A i když je tam dav – neusnadňuje si to nijak, ale přistupuje ke každému zvlášť – tak jak kdo potřebuje…on tím uzdravuje i srdce, nitro, nejen tělo….

Dnes na mnoho nemocí nepotřebujeme Krista – mnohé dokážou lékaři, fyzioterapeuti, psychologové, a Ježíš jakoby nebyl už tolik důležitý…ale Ježíš nepřišel prvotně jako divotvůrce, jako medik nebo lékárník, přišel nás spasit pro Boží království. On nejen přišel řešit tento svět, ale věčnost….

Jak by vůbec působil Ježíš dnes? Také by uzdravoval nebo  jen kázal ?  Jistě by k nám promlouval, jistě by se věnoval jednotlivcům s tím, že by nemarnil čas sběrem lajků na facebooku nebo že by počítal  shlédnutí na youtube, nebyl by populistou, který říká, co lidi chtějí slyšet, ale především to, co slyšet potřebují… Zároveň by jistě měl smysl pro humor i pro detail, empatii, pro potřeby třeba jednoho jediného člověka…. Mimochodem tento jeho úkol nyní zastupujeme my jako církev – přesně toto bychom měli dělat i my….

Ježíš by i dnes byl jistě ve stálém spojení s Otcem skrze modlitbu – i to je naše stálá úloha –  propojovat nebe se zemí, spojovat lidi s Otcem. Ježíš si na to udělal čas – on byl rád mezi lidmi, ale byl také nutně i sám se svým nebeským Otcem… i kvůli ostatním lidem. Zde my najdeme sílu, pokoj, inspiraci k rozhodnutí, zde je jeho síla.

Neměli bychom se stydět projevit, že Bůh je důležitý v mém životě a že u něj hledám sílu a inspiraci. Sportovec se také nestydí za své tréningy a umělci za hodiny a hodiny cvičení těžkých skladeb. A my Kristovi vyslanci potřebujeme tréning a posilu v modlitbě – to není slabost – v tom je naopak zdroj síly… je to lepší než kázání a mentorování o tom, co se má a nemá dělat…..

Vzpomínám, jak se moje maminka modlila – potichu, vkleče – já jako dítě jsem jim občas „načapal“, jak se modlí, ale nerušil jsem ji, budila ve mně posvátnou úctu…

Jak je to u nás doma? Je možnost, že i nás děti, manžel, manželka načapají, jak se modlíme? Ne na efekt a předvádění – ale zároveň bez rozpaků a studu .

Pojďme dál do dalších městeček – říká Ježíš učedníkům – nejsem jen pro vás, ale pro všechny – jako později řekne  Maří Magdaléně – nedotýkej se mne, nezadržuj mne – do svých představ.. v Kafarnau do představ o léčiteli a u hrobu – do představ o mrtvém Mistru….

Bůh vše nakonec – i naše představy – přesahuje a to je moc dobře- tím nás vede dál a hlouběji.

V tomto úryvku vidíme, jak Ježíš má naplněný den i noc – kázání, osvobozování, uzdravování, a pak modlitba s Otcem a cesta dál…a tak je to den za dnem a přece to nestačilo, k tomu, aby ho mnozí nepřijali…nenechme se ani my odradit nepřijetím, nepochopením..Dříve nebo později pravda vyjde na povrch – u všech a pro všechny….

Nově: