Print Friendly, PDF & Email

Jan 15,1-8 – Ježíš řekl svým učedníkům: „Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. Každou ratolest na mně, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla ovoce ještě více. Vy jste už čistí tím slovem, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně, a já (zůstanu) ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li na kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně. Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce, neboť beze mne nemůžete dělat nic. Kdo nezůstane ve mně, bude vyhozen ven jako ratolest; uschne, seberou ji, hodí do ohně a hoří.  Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li ve vás moje slova, můžete prosit, oč chcete, a dostanete to. Tím bude oslaven můj Otec, že ponesete mnoho ovoce a osvědčíte se jako moji učedníci.“

Milí přátelé, je to zvláštní podobenství, ale krásné… vinný kmen – v Libanonu jsem v r. 2012 kmen vinné révy opravdu viděl, ne jako keřík někde na Moravském Slovácku, ale jako sice štíhlý. ale dlouhý kmen táhnoucí se vzhůru několik metrů….

Role jsou v tom příběhu pěkně rozdělené -otec je vinař, Ježíš – Boží Syn – je kmen, Duch svatý je ten, kdo dává sílu, mízu, život a my jsme naroubované větvičky. Ano, tak to funguje….

Vinař je ten, který strom opečovává chrání, upravuje, ale taky prostříhává, tedy dává nejen potřebné dary, ale taky bere to, co škodí – dopouští někdy bolavý průřez, abychom byli silnější a zdravější a náš život plodnější….

Ježíš je ten kdo nás nese, kdo je tím, s nímž můžeme být bezprostředně v kontaktu, kdo je dotknutelný, kdo nás živí svým tělem a svou krví, který s námi žije, je nám inspirací i příkladem, pastýřem, vůdcem, prostě kmenem.

Duch svatý je mízou, která proudí v cévkách celého organismu do všech- i těch nejposlednějších větviček – nikdo není mimo, nikdo není bezvýznamný, každý může a má přinést plody, když s ním a jeho pomocí  spolupracuje…

A co my?  Skrze křest jsme napojeni na  tajemství Boží Trojice – skrze křest jsme součástí stromu církve…ale abychom nebyli těmi suchými větvemi, které se odřezávají, ale větvemi živými….je třeba spolupracovat s Boží milostí…

Pamatují se, jak jsem brzo na jaře obhlížel zahradu a ke svému smutku jsem zjistil, že rozmarýna, která zde rostla více let a zatím ji nic neublížilo, tak letošní mrazy, které byly hodně vytrvalé, a urputné, že ji nakonec udolaly….zatím se život v ní nijak neprojevuje….Co je tím mrazem, který může ublížit našemu duchovnímu životu? Hřích? Naše nedokonalosti? Utrpení, pochybnosti, možná taky naše lenost a lhostejnost….

Je třeba být Kristovými učedníky a žít ve společenství – nejsme sami pro sebe – žijeme pro celý strom církve i lidstva – jeden za všechny všichni za jednoho, není heslo jen pro Tři mušketýry…

V našem životě přitom nejde tak o to být militantními bojovníky za Krista, on to nepotřebuje  viz jeho rozhovor s Pilátem, jemuž vysvětluje, že jeho království není z tohoto světa, jako spíše svědky, kteří jsou v živém společenství s  ním…

Píšu si delší čas s jedním vězněm, který je ve výkonu trestu už asi 11 let. Nedávno mi psal, jak byl během čínské nákazy na  malé cimře s dvěma mladými  Romy, kteří od rána do noci vyřvávali  své oblíbené hity a on měl chuť je za to nenávidět, že si neodpočine… místo toho v sobě našel sílu jim pomoci – dal jim nějaké peníze na kredit do telefonu, aby si mohli chvíli zavolat domů, rozdělil se s nimi o své jídlo navíc z prodejny apod. Nakonec by přesunut jinam a  má trochu klid… On se snaží nyní dost číst a žít svou víru – možná trochu naivně a neznale, ale zdá se, že opravdově….  Je to muž který dostal 20 let, má na svědomí leccos, ale svým postojem nás možná zahanbuje…nebo dokážeme i my se dívat i na nepříjemné lidi se snahou jim pomoci, místo posuzování a odsudku?

Bez Krista nemůžeme nic, ale když jsem pevně spojeni s ním,on nám může dát sílu k dobrému třeba i ve vězení…

Nově: