Flp 3,8-14 – (Bratři!) Všecko považuji za škodu ve srovnání s oním nesmírně cenným poznáním Ježíše Krista, svého Pána. Pro něj jsem se toho všeho zřekl a považuji to za bezcenný brak, abych mohl získat Krista a byl s ním spojen; nemám přece vlastní spravedlnost, která se získá (zachováváním) Zákona, ale tu, (která se dává) tomu, kdo věří v Krista, totiž tu, která (přichází) od Boha a (spočívá) na víře. Tak na sobě poznám Krista i moc jeho zmrtvýchvstání a účast v jeho utrpení; a protože umřel on, i já mu chci být v tom podobný. Potom, (jak doufám), dosáhnu i vzkříšení z mrtvých. (Tím neříkám,) že už bych toho dosáhl nebo že už jsem dokonalý; ale ze všech sil se snažím to uchvátit, protože i mne samého uchvátil Kristus Ježíš. Bratři, já si nenamlouvám, že už jsem to uchvátil. Ale o jedno (mi jde): nedbám na to, co je za mnou, ale ženu se k tomu, co je přede mnou. Běžím k cíli za vítěznou nebeskou odměnou, ke které nás Bůh povolal skrze Krista Ježíše.
Nelpět na ničem…..jen na Kristu, to nám, milí přátelé, připomíná sv. Pavel ve své dopise do Filip . Skutečné bohatství se nedá zvážit, změřit ani spočítat. Skutečné bohatství je to dobré, co jsme kolem sebe rozdali…člověk má to, co dá…..to je nejlepší nebeská investice. V nebi nám poklad nikdo neukradne, zde žádné zlato nezrezaví…
Dnes si připomínáme 7. přikázání, které zní lapidárně – nepokradeš a přidáme přikázání 10., které ho doplňuje: „Nebudeš dychtit...po ničem, co patří tvému bližnímu“ /Ex 20,17 /
Sedmé přikázání nám zakazuje brát nebo si neprávem ponechat majetek bližního a jakýmkoliv způsobem působit škody na jeho majetku….vracet půjčené… možná jste zažili bezmoc a nespravedlnost, když jste někomu půjčili z přátelství, nemáte na to papír a dlužník nereaguje nebo se vám vysměje. Samozřejmě je rozdíl mezi vyloupením banky nebo ponecháním si nalezené cizí věci, záleží na okolnostech…, nicméně nežijme na dluh…. A když něco nemůžu nahradit nebo vrátit, měl bych odpovídající hodnotu dát například na dobročinné účely.
Jde i o spravedlnost ve správě pozemských věcí. Všichni máme právo na soukromé vlastnictví – ani komunisté za socialismu toto nepopírali, i když si to vykládali po svém… Byt a chata s autem jim nevadily, ale majetek šlechty nebo církve či podnikatelů už ano – včetně vlastněné trafiky nebo hospody….
Je třeba, aby stát i jednotlivci respektovali a chránili ono právo na vlastnictví – proto je hříchem krádež – /pokud nejde o život – viz příběh z Bídníků – Jean Valjean/…Velmi špatné jsou i spekulace, korupce, špatně provedená práce, za kterou přijímám odměnu nebo daňové podvody, falšování faktur, mrhání věcmi, atd…v tom jsme bohužel hodně vynalézaví….
Je naší povinností plnit smlouvy, pozor na hazard i sázky – herní vášeň se může stát těžkým otroctvím, kterým ubližuji a ničím nejen sebe, ale i celou rodinu….
Proti lásce k bližnímu je jakékoliv vykořisťování, ponižování lidi, neplacení spravedlivé mzdy, apod….
V rámci spravedlnosti – můžeme vlastnit věci, jako i zvířata, ale máme se chovat k nim s úctou a dávat jim péči, kterou potřebují…zvířata je zároveň jistě možno mít rád, ale nemají být na druhé straně předmětem takové lásky, jaká náleží jen lidem….
Sociální nauka církve: ta varuje před ateistickým agresivním komunismem nebo socialismem včetně jeho řízeného hospodářství, ale zároveň varuje před problémy bezbřehého kapitalismu, když se řídí jen tržním zákonem a zapomíná na méně úspěšné a potřebné…. Podporu si zaslouží svobodné podnikání, ale s ohledem na sociální potřeby a blaho všech ve společnosti…..
Stát by měl pomoci tomu, aby každý měl možnost se uživit vlastní prací a zároveň, aby dostával spravedlivou mzdu… stávka je oprávněná při vyčerpání dalších možností a při šanci na přiměřený užitek.
Ohledně spravedlnosti ve vlastnění pozemských hodnost jde i o solidaritu bohatých s chudými…. /viz sv. František: bohatý, který nepomáhá chudým je vlastně zloděj…/ Bůh ho totiž obdaroval lepšími možnostmi, aby pomáhal…. Podobně bohaté státy by měly rozumně a účinně pomáhat chudým, zvl. v tom, aby si pak byli sami schopni pomoci…
Láska k chudým je něco ryze Kristovského a křesťanského. Ostatně náš papež František byl na začátku pontifikátu jedním kolegou upozorněn – Nezapomeň na chudé. Chudoba se přitom netýká jen hmotného nedostatku, ale i duševního nebo vztahového strádání. A tak skutky milosrdenství patří k podstatě křesťanského života – viz příklad sv. Matky Terezy a sv. Alžběty a dalších….
Ještě si připomeňme desáté přikázání, které nás učí, že nemáme lpět a dychtit po věcech, které nám nepatří… Závist je jednou z nejhloupějších neřestí, člověk se jen trápí tím, co nemá a zároveň závažně hřeší….Lpěme jen na Bohu a naopak se učme zříkat postupně všeho, co nám překáží nebo nepomáhá na cestě za ním, viz sv. František, který se zřekl všeho a nalezl svobodu i prostou radost.
Nenasytnost nám podstatně brání se otevřít Bohu, kdy nemám stále dost – v bohatství, slávě, moci – dokazuje to, jak je pak člověk vnitřně prázdný…nebude nikdy nasycen. Nasytit nás může jen Bůh. Toho hledejme, tomu se v životě otevírejme a nalezneme pokoj i naplnění.