Print Friendly, PDF & Email

1 Petr 2,4-9 Milovaní! Přistupujte k Pánu, k živému kameni, který lidé sice odhodili, ale který je v Božích očích vyvolený a vzácný, a vy sami se staňte živými kameny pro duchovní chrám, svatým kněžstvem, které přináší duchovní oběti, Bohu příjemné skrze Ježíše Krista. V Písmu o tom stojí: `Hle, kladu na Sión kámen vyvolený a vzácný, kámen nárožní. Kdo v něj uvěří, jistě nebude zklamán.’ Vám tedy, protože věříte, (přináší) čest, ale těm, kdo nevěří, je to `kámen, který lidé při stavbě odhodili, ale právě on se stal kvádrem nárožním, kamenem, na který se naráží, balvanem, přes který se klopýtá’. Narážejí na něj, protože odmítli přijmout víru. K tomu také byli určeni. Vy však jste `rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid patřící Bohu jako vlastnictví, abyste rozhlašovali, jak veliké věci vykonal’ ten, který vás povolal ze tmy ke svému podivuhodnému světlu.

Milí přátelé!

Ve třetím vidění slavného starověkého Pastýře Hermova se píše o stavbě čtyřhranného hradu. Andělé sem nosí různé kameny. Některé použijí, jiné se odhodí a paní, která pastýře doprovází, mu vysvětluje, co ty kameny symbolizují…

Kameny symbolizují nás: ty dobré a opravované a vhodné do stavby jsou dobří apoštolové a Boží služebníci nebo ti, kteří prošli velkými zkouškami a nebo žili tak, že konali dobročinnost,

a ty, co se nehodí do stavby – ti co byli odhozeni, jsou hříšníci, ale nejsou daleko a pokud budou čint pokání, pak mohou být použiti přímo do stavby, ale musí tak činit dokud se staví hrad, jinak budou nepotřební…..

Daleko odhozené kameny jsou pokrytci, kteří naoko přijali víru, ale nežili podle ni, jsou nepotřební….Popraskané kameny jsou ti, kdo naoko zachovali pokoj a mír, ale uvnitř zůstala zloba, jsou nepotřební, podobně bílé, ale kulaté kameny – mají víru, ale jsou otroky bohatství tohoto světa – potřebují otesat od svého lpění na bohatství a stát se čtyřhrannými, užitečnými, potřebnými pro Pána….Kameny daleko od hradu – jsou uvěřívší pochybovači, ty, co spadly do ohně, jsou ti, kdo po uvěření upadli do svých vášní, kameny spadlé k vodě – chtěli přijmout křest, ale zase se vrátili do starých špatností.

Pastýřovi to nedá, aby se paní ve svém vidění nezeptal, jestli mají ty odhozené kameny nějakou šanci – ano, odpoví mu, mají ji všichni, pokud budou litovat a konat pokání…..

tolik k této pozoruhodné knize: můžeme v tom vidět stavbu církve, Božího království…. A nás jako jeho součást, kam jsme pozváni a Ježíš?

Jak to napsal sv. Petr, přistupujete k Pánu jako živému kameni, který lidé sice pohodili, ale v Božích očích je vyvolený a vzácný,…Hle, kladu na Sión kámen vyvolený a vzácný, kámen nárožní.

 

Tak funguje lidská a světská logika, zabýváme se nesmysly, ale to nejcennější se odhodí jako brak – ale bez něho se vše sesype… nárožní nebo úhelný kámen by měl v rohu stavby a držet pohromadě obě stěny stavby – v něm je jistota a stabilita – to u Ježíše jistě neplatí jen symbolicky, ale i fakticky.

Kdo v něj uvěří, jistě nebude zklamán. Vám tedy, protože věříte, (přináší) čest, ale těm, kdo nevěří, je to kámen, který lidé při stavbě odhodili, ale právě on se stal kvádrem nárožním, kamenem, na který se naráží, balvanem, přes který se klopýtá’.

 

Ale být ve stavbě s Ježíšem není jednoduché, mnozí o něj zakopnou, jsou slepí – protože potřebujeme čisté srdce, srdce dítěte- blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha...jako to kdysi napsala básnířka Markéta Procházková : Více světla pro ty, kdo hledají pravdu, aby nezakopli o práh poznání….potřebujeme čisté srdce a prosit o Boží milost, o jeho světlo, pak nám Ježíš nebude překážkou, ale mostem k životu….

A co my – jsme my potřební? sv. Jan Pavel II řekl, že když se nebudeme modlit, když nebudeme spojeni s nárožním kamenem – Ježíšem – budeme pro svět neužiteční, ba zbyteční…..– jsme tedy pozváni do Boží stavby – celý život máme na to, abychom se stali dobrými kameny do stavby – víte a nejde jen o naše úsilí, ale o spolupráci s Bohem – hlavním architektem. Samotným životem, a událostmi – nás Bůh formuje, čístí, přitesává, obrušuje – dívejme se na nečekané události, bolesti a utrpení, jako na Boží kamenickou práci na našem kvádru….. on ví co potřebujeme – a tak skutečná moudrost spočívá v přijetí všeho, co Bůh dá a vidět to jako dar, který se může proměnit ještě v něco většího a krásnějšího…..

Nově: