Zj 21,10-14.22-23 – Anděl mě přenesl v duchu na velikou a vysokou horu a ukázal mi svaté město, Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha a září Boží vznešeností. Jiskřilo jako nejvzácnější kámen, jako křišťálově (průhledný) jaspis. Mělo silné a vysoké hradby s dvanácti branami, na nich dvanáct andělů a jména nadepsaná na nich jsou jména dvanácti izraelských kmenů. Tři brány (ležely) k východu, tři brány k severu, tři brány k jihu a tři brány k západu. Městské hradby mají dvanáct základních (kamenů) a na nich dvanáct jmen dvanácti Beránkových apoštolů. Chrám jsem v něm však neviděl, neboť Pán Bůh vševládný a Beránek – to je jeho chrám. A toto město nemá zapotřebí ani slunce, ani měsíce, aby ho osvětlovaly, protože ho ozařuje Boží velebnost. Jeho světlem je Beránek.
Milí přátelé,
v konviktu v Olomouci jsme měli spoustu zajímavých studentů – od vyučeného čalouníka a výtaháře, přes policistu, právníka, vysokoškolského učitele, až po syna komunistických prominentů, kterému pionýrský šátek vázal sám Miloš Jakeš. Studenti měli také zajímavé koníčky – byl mezi nimi mistr světa v jedné z rybářských disciplín – byl z jihu Čech, výborní florbalisti a cyklisti z Ostravy, jako i jeden, který je dnes kaplanem v Ostravě -Zábřehu, který sbíral minerály a zaměřil se na Bibli, takže měl velmi rozsáhlou sbírku kamenů a měl všechny, které jsou zmiňovány v Bibli…
Tedy jistě měl i jaspis, který dnes zmiňuje kniha Zjevení svatého Jana… Město Jeruzalém- nebeský Jeruzalém, které září jako průhledný jaspis….
Protože měl ten kámen zářit jako křišťál, někteří myslí, že ve staré řečtině to měl být diamant. Nicméně dočetl jsem se, že z jaspisu jako takového se od nepaměti vyrábějí nejen šperky, ale i pečetidla, masážní tyčky atd. Tomuto minerálu je některými přičítána velká moc a často se o něm hovoří jakožto o „matce všech kamenů“. Řekové, Římané i Egypťané si ho cenili jako drahého kamene. Do jaspisu se také vyřezávaly různé reliéfy. Chemicky je to oxid křemičitý v řadě barevných variant (červená, zelená, žlutá, hnědá…). Většinou je neprůhledný…V každém případě je něčím velmi vzácným… A tím se dostáváme k hodnotě a kráse nebeského Jeruzaléma – plnosti Božího království… Není to nic abstraktního – je to konkrétní cíl našeho života v Bohu.
Základní kameny tvoří apoštolové – proč? Jsou přece slabí, lidští, nevzdělaní, ale mají osobní zkušenost s Pánem- byli v s ním…to je nejdůležitější moment víry – být ve vztahu s Bohem – pak mohu být i já křesťanem i svědkem a evangelizátorem…
Bůh je pokorný, do základu nedává anděly nebo ty největší osobnosti, ale obyčejné lidi s neobyčejnou úlohou a povoláním. Jsou obyčejní i proto, že nebudou v takovém pokušení si myslet, že vše je jejich zásluha… snáze přijmou, že je to dílo Boží.
Chrámem je beránek – bez Boha je každý chrám prázdný, pustý, zbytečný… a Bůh jako takový nepotřebuje chrám, jakkoliv může být krásný – ten je jen prostředek. Bůh je cíl… A v nebi ho budeme vidět tak, jak je – nezprostředkovaně…přímo, jasně, tváří tvář…
Z Bible už víme, že Bůh je láska, víme, že Ježíš je cesta, pravda i život, že on je dveřmi k životu… že se stal pro nás vším…a tak z toho logicky vyplývá, že Beránek – tedy Ježíš – je světlem, není už potřeba stvořené slunce, hvězdy, vesmír – Bůh stačí….
Myslím, že jednou z náročných věcí našeho životního dozrávání je to, abychom se naučili vnést do praxe tu jednoduchou větu, že Bůh stačí… Protože z čeho vznikají rozpory, hádky a dokonce války? – Z touhy vlastnit věci, mít moc, touha po slávě a důležitosti atd… přitom nic z toho nemáme natrvalo a nic z toho nemáme sami ze sebe – ale je to Boží dar.
Nezapomínejme tedy na Dárce všeho a na Cíl, k němuž směřujeme. Je dobré se radovat z tohoto světa – ale vždy ve vztahu k jeho Stvořiteli… v něm máme vše….