Mt 5,38-48 – Ježíš řekl svým učedníkům: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‘Oko za oko a zub za zub.’ Ale já vám říkám: Neodporujte zlému. Spíše naopak: Když tě někdo udeří na pravou tvář, nastav mu i druhou; a tomu, kdo se chce s tebou soudit a vzít tvé šaty, tomu nech i plášť; a když tě někdo nutí, abys ho doprovázel jednu míli, jdi s ním dvě. Tomu, kdo tě prosí, dej a od toho, kdo si chce od tebe vypůjčit, se neodvracej. Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‘Miluj svého bližního’ a měj v nenávisti svého nepřítele. Ale já vám říkám: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují. Tak budete syny svého nebeského Otce, neboť on dává vycházet svému slunci pro zlé i pro dobré a sesílá déšť spravedlivým i nespravedlivým. Jestliže tedy milujete ty, kdo milují vás, jakou budete mít odměnu? Copak to nedělají i celníci? A jestliže pozdravujete své bratry, co tím děláte zvláštního? Copak to nedělají i pohané? Vy však buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“
Milí přátelé,
už je tradicí, že v postním období – které za týden začne, máme nějaké cyklické kázání. Po poradě s Pastorační radou v Předhradí jsem se rozhodl pro sedm hlavních hříchů , které si trochu rozebereme, jako jsme si dříve přemýšleli nad desaterem…Desatero je základní vyjádření hranic dobrého a zlého chování – jsou zde vyjádřena slovesa z hlediska konání a v 7 hříších je to 7 podstatných jmen popisujících spíše vlastností- a tak se obojí navzájem doplňuje.
Původ tohoto rozlišování je už ve 4 století, kdy Evagrius Ponticus sepsal dílo o 8 démonech, kteří nás odvádějí od Boha… Později – za papeže Řehoře Velikého kolem r. 600 se to ustálilo na symbolických 7 hříchů, jak to známe dnes. Až pojedete do Kuksu, můžete si to připomenout na slavných sochách neřestí od Matyáše Brauna….
Pokud jde o označení „hlavní“ hřích – jde o to, že je to pramen dalších hříchů
a někdy se mluví o kardinálních hříších – nejde tak o kardinály:-) – ale: (lat. cardo =pant) znamená stavy mysli, okolo kterých se „otáčí“ celá hříšnost člověka- viz wikipedie.
A ještě jedna poznámka. Možná právě dnes je dobré o tomto tématu mluvit, protože se zdá, že je tendence hříchy a jejich zdroje zlehčovat nebo je dokonce chválit – viz jedna reklama: ty nejsi líný, ale umíš odpočívat, ty nejsi mlsný, ale umíš vychutnávat, ty nejsi lakomý, ale umíš se brát za své věci, ty nejsi pyšný, ale znáš svou cenu atd.
Pokusíme se nad tím zamyslet a najít vyrovnaný vztah k těmto věcem…:
Pýcha, lakomství hněv, lenost, obžerství, závist a smilstvo. Je jich 7 a do Svatého týdne máme jen 6 neděl, proto dva z těch hříchů vezmeme dohromady a začneme už dnes… A aby to bylo i trochu motivující, zaměříme se jak na ten který hřích/neřest/, tak i na jeho řešení a jeho opak – ctnost. Podotýkám, že neřest je dlouhodobé setrvávání v hříchu, kdy už jsem na něj navyklý a už proti němu nebojuji a naopak ctnost je vytrvalost v dobrém… Kéž se nám daří to druhé…
Jinak nám v tom přemýšlení postupně pomůže text Jiřího Riedla – Sedm hlavních hříchů /diplomová práce/.
Dnes budu mluvit o hříchu nebo neřesti hněvu /lat. Ira/.Jeho opakem je – mírumilovnost, mírnost.
Téma nám ukazuje příběh o Izraelitech na poušti. Totiž v prvním čtení bylo připomenuto, že nemáme v sobě živit zášť a pomstu, ale máme odpouštět z lásky k bližnímu.. a v evangeliu jsme dokonce slyšeli, že nemáme odporovat zlému – ale nastavit druhou tvář, milovat své nepřátele – to je něco…! Ostatně milovat přítele umí i každý mafián…ale protivníka? To je něco, k čemu zve naše víra.
Jinak v SZ všeobecně máme hned na začátku příběh Kaina, který se nejdříve hněvá a když na Boží popud hněv nezvládne, stává se vrahem… Až tak daleko to může dojít…Hněvá se i Mojžíš, když rozbíjí desky desatera nad svým lidem, když si ulil zlatého býčka a klaněl se mu místo Bohu. Mojžíš musí zasáhnout proti zlu nevěrnosti…. I Bůh se hněvá, ale u něho je to vždy k naší nápravě: „Nedám průchod svému planoucímu hněvu, nezničím Efraima, protože jsem Bůh a ne člověk“, píše Ezdráš (11,9)
A NZ? Ježíš? praví u Matouše 5,22: Já však vám pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu; kdo snižuje svého bratra, bude vydán radě; a kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu. On sám také uměl projevit hněv v chrámě, když vyhnal kupčíky, ale byl to onen spravedlivý hněv k nápravě druhého, ne k jeho zničení…Když vidím zlo, měl bych se důrazně ozvat a nemlčet, zvláště tehdy, kdy mohu situaci napravit….
Ovšem Ježíš jinak dokázal mlčet k obviněním a nespravedlnosti /vůči sobě samému /a na kříži, když umíral za naše hříchy a modlil se o odpuštění pro své vrahy…..to je něco…
Neovládaný hněv všeobecně jako takový bývá projevem naší pýchy. Hněv ničí fyzicky i duševně nás i okolí…A je slepý, zatemňuje úsudek i zdravý rozum. Často říkáme, já se musím zlobit – za to může druhý…. Ano, možná ten druhý zapálil doutnák, ale rozbuška je moje – to je můj problém, který mám řešit….
A léky? Tichost, mírnost, mlčení a pokora…. Počkat chvíli, než zareaguji…
Apoštol Pavel ve svém Listě Efezanům píše: „Ani když se rozhněváte, nenechte se strhnout ke hříchu. Slunce ať nezapadá nad vaším hněvem. Nedopusťte, aby vás ovlivnil ďábel (Ef 4,26-27). Tedy nesetrvávat v hněvu dlouho….
Sv. Jan Klimak vyjmenovává tři účinné léky:
- Vyhledávání ponížení: je jako blahodárný lék, když se cvičíme ve snášení urážek a ponižování, které přicházejí od druhých. – Ne za každou cenu, ale když přijdou, vzít je jako tréning trpělivosti….
- Duchovní hudba: někdy je tím nejlepším způsobem, jak rozehnat kouř hněvu. To nás zklidní…
- Soucit: Rozjímáním nad evangelními texty. Je velmi důležité pochopit ty, kteří nás rozčilují, pak zjistíme, že ne hněv a pomsta, ale odpuštění má větší dosah a sílu….
Jak dodává jeden spisovatel: Pokud ses střetl s někým, kdo tě rozzlobil, neboj se a udělej to tak, jak to on nejméně očekává. Buď na něj hodný. Kup mu dárek. Dej mu květiny. Postup o krok dál, udělej pro něho něco dobrého…
A pokud se chcete dožít vysokého věku, tak po přirozené stránce je důležitý pokoj, radost i z maličkostí, smysl pro humor a nerozčilování se….:-)