Sk 1,1-11 – Ve své dřívější knize jsem pojednal, milý Theofile, o všem, co Ježíš konal a čemu učil až do dne, kdy byl vzat (do nebe). Předtím dal svým vyvoleným apoštolům příkaz skrze Ducha Svatého. Po svém utrpení jim poskytl mnoho důkazů, že žije: po čtyřicet dní se jim zjevoval a mluvil o Božím království. Když s nimi jedl, přikázal jim, aby neodcházeli z Jeruzaléma, ale čekali na Otcovo zaslíbení: „Vždyť jste přece o tom ode mě slyšeli: Jan křtil vodou, ale vy budete pokřtěni Duchem Svatým za několik málo dní.“ Tu se ho ptali ti, kteří s ním byli: „Obnovíš teď, Pane, v Izraeli království?“ On jim však řekl: „To není vaše věc, abyste věděli čas a okolnosti, jak je Otec z vlastní moci ustanovil. Ale až na vás sestoupí Duch Svatý, dostanete moc a budete mými svědky v Jeruzalémě, v celém Judsku a Samařsku, ano až na konec země.“ Když to pověděl, byl před jejich zraky vyzdvižen a oblak jim ho vzal z očí. Hleděli upřeně k nebi za ním, jak odchází, a najednou vedle nich stáli dva muži v bělostných šatech a řekli: „Lidé z Galileje, proč tak stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který byl vzat od vás do nebe, přijde zase právě tak, jak jste ho viděli, že odchází do nebe.“
Milí přátelé,
přiznám se, že mám trochu problém s touto slavností… Ježíš vstoupil na nebesa, byl vyzdvižen, a oblak jim ho vzal z očí…. Nevím, co napadalo tehdejší posluchače při tomto vyprávění…, ale u nás to asi bude představa o Ježíšově odletu nějakou kosmickou lodí… Ostatně vím, jak v 90. letech jeden poněkud svérázný inženýr a nadšený katolík propagoval svůj názor, že Mariino nanebevzetí i Ježíšovo nanebevstoupení…/vnímáte ten rozdíl?… Ježíš sám vystupuje svou mocí, Maria Boží moci byla vzata…./. Tak tento odchod vážně popisoval jako odlet kosmickou lodí… ostatně co si my můžeme jinak představovat?
Možná bude přesnější, když se představ zbavíme a prostě konstatujeme, že Ježíš se svým oslaveným, proměněným, vzkříšeným tělem, se přestal učedníkům ukazovat a odchází ke svému Otci…ostatní si nechme na svůj odchod na věčnost…tam pochopíme….
A pak ještě jedna moc důležitá věc – Ježíš odešel k Otci a vy dělejte co umíte….?! Vážně, to by nikdo z nich nedal….zaprvé jim dal pomoc Ducha svatého, a pak je i nadále přítomen…to, že je s námi v eucharistii, ve slově, ve společenství – to nejsou jen zbožné fráze, ale pravda naší víry…. Možná že tak byl se svými lidmi víc, než před tím…
Mimochodem mne napadá, že když se loučíme se svými blízkými, kteří zemřeli – odešli k Bohu Stvořiteli…kdo ví, možná jsou od té chvíle více s námi, než před tím, akorát my to nevnímáme….
Proč se Ježíš před tím opakovaně ukazoval svým učedníkům? Protože: jak říkají Skutky ap.:Po svém utrpení jim poskytl mnoho důkazů, že žije: po čtyřicet dní se jim zjevoval a mluvil o Božím království. Když s nimi jedl, přikázal jim, aby neodcházeli z Jeruzaléma, ale čekali na Otcovo zaslíbení: Ano, píše zde o důkazech…. Tady Ježíš nic nenechává náhodě a opakovaně je ujišťuje, že opravdu zvítězil na smrtí, že žije, že se jim to nezdá, proto s nimi byl v kontaktu – viděli ho, slyšeli ho, mohli se ho dotknout a jedl s nimi…byl to on, a přece byl jiný – už jakoby z jiného světa – my říkáme, že měl oslavené tělo….je tu víc tajemství než pochopení…..
Ježíš slíbil učedníkům toto: Jan křtil vodou, ale vy budete pokřtěni Duchem Svatým za několik málo dní. Říká to jasně – přijde Boží Duch, který jim dá pomoc, dovrší vše, k čemu jsou povoláni… a pak se opravdu dějí věci – uzdravují nemocné – jako např. Petr s Janem v chrámě, vzkřísí mrtvou Tabitu v Jaffě, jsou vysvobozeni z vězení – a to opakovaně, mají sílu a chuť mluvit tak, že lidé je nejen poslouchají, ale mění svůj život…. To není samozřejmost…to je dar Božího Ducha…..
A Ježíš sám? Doslova nás předešel na cestě k Otci… stal se mostem, prostředníkem, byl první, kdo je jasně u svého Otce z nás lidí, ale je dobré si připomenout, že jeho cesta nebyla procházka jarním lesem… a když tak s klíšťaty, divou zvěří, píchajícím jehličím, roklemi i houštinami…když zůstaneme u tohoto příkladu…. Prošel pro nás až nepochopitelným utrpením, a tak nám otevřel cestu…
a Ježíšovo nebe? Není tak daleko někde nad námi – je to symbol…
Tisíce let lidi chápali svět docela jednoduše, na zemi je dočasný život pro nás obyčejné smrtelníky a pro Boha, a anděly a jeho svaté je onen svět za mraky na nebi… Ovšem Gagarin a jemu podobní naznačili to, co se vědělo už dříve – že vesmír i země jsme spolu propojené, jako i nebe se zemí a začali jsme chápat, že bytí s Bohem není tak záležitost prostoru kdesi, jako spíše stavu a vztahu, který je nám dosud skrytý….
Mimochodem až my půjdeme na věčnost – všichni jsme z toho asi poněkud nervózní – aspoň já ano…i když se třeba snažíme – koneckonců i dobrý student před maturitou má trému jako i poctivý podnikatel s kupou účtů před berňákem je trochu neklidný…co kdyby???
A snad si uvědomíme, že je důležité, jací budeme, s jakým vztahem k Bohu budeme přicházet…..ale až bude náš osobní soud s Otcem, tak nejdeme před nejvyššího kontrolora, ale k Otci, který s rozpřaženou náručí čeká na návrat svého syna a dcery, aby nám řekl – vítej doma…