Sk 1,12-14 Když byl Ježíš vzat do nebe, apoštolové se vrátili do Jeruzaléma z hory, která se nazývá Olivová. Je blízko Jeruzaléma, vzdálená jenom délku sobotní cesty. A když přišli (zase do města), vystoupili do hořejší místnosti, kde bydleli Petr a Jan, Jakub a Ondřej, Filip a Tomáš, Bartoloměj a Matouš, Jakub Alfeův, Šimon Horlivec a Juda, Jakubův (bratr). Ti všichni jednomyslně setrvávali v modlitbách spolu se ženami, s Ježíšovou matkou Marií a s jeho příbuznými.
Milí přátelé, Svatodušní svátky jsou za dveřmi a text ze Skutků apoštolů nás k tomu skvěle připravuje. Učedníci viděli vzkříšeného Pána, setkali se s ním, mohli s ním mluvit, dotknout se ho, jíst s ním, viděli jeho slavné nanebevstoupení a znali jeho příslib tajemné pomoci…nyní ale potřebují povzbuzení, sílu… co dělat? Zklidnit se, oprostit od zbytečností, modlit se, být spolu, jako zárodek společenství církve…
Jejich devět dnů společných modliteb a sdílení se staly později ve středověku oblíbenou formou křesťanské zbožnosti – vznikla tzv. novéna – devítidenní pobožnost – ze slova v latině novem-devět…a jak říká spisovatel Anselm Grün: Číslo devět se v mnoha jazycích podobá slovu nový (novem – novis, neun – neu aj.) Devítka má charakter proměny: připravuje novou podobu, tak jako potřebuje dítě v těle matky devět měsíců, aby se mohlo narodit. Praobrazem každé křesťanské novény je svatodušní novéna apoštolů, Marie a dalších žen, které doprovázely Ježíše. Ve svatodušní novéně se modlíme za obnovu církve a za své osobní proměnění.
V té horní místnosti jsou zmínění jmenovitě všichni apoštolové – kromě Jidáše, který zemřel. Je to jasné vyjádření, že ti nesou jako budoucí papež a biskupové základní tradici evangelia – radostné zvěsti světu. Jsou s nimi ženy a Ježíšovi příbuzní a opět jménem zmíněna Maria.
Tady neřeší nic jiného, než že čekají na Ducha svatého. Modlí se spolu jako znamení rodící se církve, jako příklad pro naši činnost. Podobají se tak Ježíšovi, který je před svou veřejnou činností 40 symbolických dnů na poušti- v postu a modlitbě, aby pak odolal ďáblovu pokušení a v síle Ducha svatého, který na něj sestoupí v Jordánu, začal hlásat evangelium… Podobně apoštolové s Marií a ženami jsou na symbolické poušti. Opustili vnější svět, aby se otevřeli Duchu svatému a jeho pomoci k hlásání evangelia…
Ježíš byl pokoušen ďáblem k moci, požitkům a slávě – oni jistě také mohli procházet pokušením netrpělivosti – kdy jen ta pomoc přijde? Zítra za týden, za rok? Mohla na ně doléhat ponorka – tolik lidí na jednom místě, mohl to být strach, jaká bud jejich budoucnost, co bude s jejich rodinami… oni ale vydrží a dočkají se pomoci Boží….
I my se potřebujeme učit čekat – nejen až se dovaří polévka, než se nám nakopíruje velký soubor, než vyklíčí hrášek, než skončí tahle krize, než budou prázdniny, než budeme dospělí, nebo než se dočkáme důchodu.. my se potřebujeme naučit čekat především na věci Boží, na Boží pomoc, potřebujeme se učit modlitbě, učíme se rozpoznávat to, jak Bůh působí v našem životě, co po nás chce, k čemu nás zve…
I my jsme v mnoha pokušeních – přestat se modlit, protože nám to nic nedává, přestat chodit do kostela, protože je tam otrava, přestat věřit Bohu, protože je jiný, než jak jsem čekali……vydržme prosím !- I dnes se církev potřebuje zrodit z našich /!/ modliteb a trpělivosti a společenství . Prosme k tomu o pomoc Ducha svatého, kterého si křesťané vyprošují už 1200 let v hymnu Přijď Duchu sv. – kéž nás povzbudí, ozáří a povede…