Ex 14,15-15,1 – Hospodin pravil Mojžíšovi: „Co ke mně křičíš? Poruč synům Izraele, ať táhnou dál! A ty zdvihni svou hůl, vztáhni ruku nad moře a rozděl ho, aby synové Izraele mohli jít středem moře po souši. A já zatvrdím srdce Egypťanů, takže půjdou za nimi. Ukážu svou moc na faraónovi, na celém jeho vojsku, na jeho vozech a jezdcích, aby Egypťané poznali, že já jsem Hospodin, když ukážu svou moc na faraónovi, na jeho vozech a jezdcích.“ Boží anděl, který šel před táborem Izraelitů, změnil místo a šel za nimi. Také oblačný sloup změnil místo a položil se za ně. Přišel tak mezi tábor Egypťanů a mezi tábor Izraelitů. Byla tma a mlha. Tak přešla noc a po celou noc se jedni nepřiblížili k druhým. Mojžíš vztáhl svou ruku nad moře a Hospodin hnal moře prudkým žhavým větrem po celou noc zpět a moře vysušil. Vody se rozdělily a voda stála jako zeď po pravici i po levici, takže synové Izraele šli středem moře po souši. Egypťané je následovali. Všichni faraónovi koně, jeho vozy a jezdci šli za nimi středem moře. Když nadešla doba ranní hlídky, pohleděl Hospodin z ohnivého a oblačného sloupu na tábor Egypťanů a způsobil zmatek v jejich táboře; zadrhl jim kola u vozů, takže mohli pokračovat v jízdě jen s velkými obtížemi. Proto Egypťané křičeli: „Utečme před Izraelem, vždyť Hospodin bojuje za ně proti Egypťanům!“ Hospodin nařídil Mojžíšovi: „Vztáhni svou ruku nad moře, aby se vody vrátily na Egypťany, na jejich vozy i jezdce!“ Když tedy Mojžíš vztáhl svou ruku nad moře, moře se vrátilo časně zrána na své původní místo. Egypťané prchali proti němu a Hospodin je vrhl doprostřed moře. Vody se valily nazpět a zaplavily vozy i jezdce a celé faraónovo vojsko, které se hnalo za nimi do moře, a nezbyl z nich ani jeden. Synové Izraele však prošli středem moře po souši a voda jim stála jako zeď po pravici i po levici. Tak Hospodin vysvobodil v ten den Izraelity z moci Egypťanů a Izraelité viděli mrtvé Egypťany na mořském břehu a pocítili mocnou ruku, kterou Hospodin zasáhl proti Egypťanům. Lid se bál Hospodina a věřil jemu i jeho služebníku Mojžíšovi. Tehdy zazpíval Mojžíš se syny Izraele tuto píseň Hospodinu:
Milí přátelé,
v tento tak důležitý večer bych se rád vrátil k příběhu, který jsme slyšeli jako druhé čtení ze Starého zákona– přechod Izraelitů Rudým mořem…
Proč? Jsme zde na prahu oslav Kristova zmrtvýchvstání a je to vlastně radost z toho, že on nás vytáhl z otroctví hříchu do svobody Božích dětí, i my máme šanci dojít do nebeské Zaslíbené země, kde nás nikdo a nic nebude moci zotročovat a brát nám naši svobodu a radost z Boží blízkosti….
A kde to začalo? No právě v Egyptě a při všech těch událostech, které způsobily, že Izraelité po stovkách let nesvobody v cizí zemi jsou na prahu nového života… ale za nimi jde nebezpečí, otrokář, to zlo, které chtějí opustit se jen tak nevzdává….
Jak to drama dopadne? Vráti se zpět k otroctví a k plným hrncům, ovoci a zelenině, po kterých se jim pak zasteskne nebo vykročí přes všechna nebezpečí do krajiny svobody?
Mojžíš i ostatními z národa do toho jde– kdo byl asi první? Zkusme si představit, jak se zhluboka nadechnou a projdou tou vodní stěnou, která se na obou stranách může kdykoliv zhroutit – prostě se vydají naplno Bohu do rukou… Možná že si řekli – tak ať, třebas se utopím, ale není lepší konec s nadějí na svobodu než nekonečná ubíjející otročina? Jdou a risknou to…. A ono to fakt šlo!!! Zde se začínají učit Bohu důvěřovat.
Není to tak trochu podobné i našim rozhodováním? Když se snažíme vybojovat svobodu proti závislostem a hříchu, který nás roky sužovat a svazoval, když se rozhodneme opravdu Bohu věřit a věřit v tak neuvěřitelné a šílené věci, jako mateřství panny, jednotu Boží Trojice, vtělení Boha v Kristu, jeho vítězství nad smrtí, jako i nad mým hříchem? To je možná to nejtěžší k uvěření…..
Chce to taky zatajit dech a vykročit kousek po kousku a stále znova zakoušet, že je to možné, že ono to jde… , že Bůh je v tom se mnou…..
Je tu jedna zvláštní věc – pronásledovatelé – i oni šli do toho nebezpečí vodních stěn…. Proč? Vedla je víra? Těžko, spíše jsou pro nás symbolem zatvrzelosti – přece faraon jim dal svobodu, sám je poslal pryč…. Dal jim své slovo… a teď si ho bere zpět, nechce prostě přijít o levnou pracovní sílu.
Nedokáže se sklonit před Bohem jakoby zapomněl na tolik mrtvých prvorozenců i svého vlastního syna, kterého ještě nestačil pohřbít a nyní riskuje stovky dalších životů… To je obrovská zatvrzelost…..která vede ke zkáze….
Kolikrát každého člověka Bůh zve k sobě, dává mu znamení, posílá mu lidi, události, aby ho přivedl k dobru, pravdě a obrácení a když člověk celý život odpírá jeho pozvání, pak to nazývá Ježíš hříchem proti Duchu svatému…., zde hrozí trvalé odloučení a smrt… Berme to jako varování, snažné varování, abychom aspoň jednou zaslechli a poslechli Boží pozvání… Bohu na nás tolik záleží, že využije všech možností… Půjdeme mu v tom aspoň trochu naproti?
A co s tím zázrakem ohledně Rudého moře? Je opravdu tak těžké věřit, že se vody rozestoupily? Odborníci klidně potvrzují, že za určitých okolností se něco takového v přírodě může stát a podobně i další události při egyptských ranách…. Možná nejde tak o něco nemožného, jako o to, že se vše stane tehdy a tak, jak je v danou chvíli třeba… A taky není tak důležitý onen neobvyklý jev, jako to kdy a komu se tak děje….. Ostatně ve světě, kde je tolik tajemství a nevysvětlených věcí, je tak těžké uvěřit, že Stvořitel všeho může způsobit věci pro člověka nemožné? Zvlášť když jde o všechno?….
Je to důkaz, kam až je schopna zajít Boží láska – až na smrt, až za smrt…. Jde až i za naši smrt…jen aby nás získala pro nebe…. Dnes večer po úvaze o velikých věcech, které Bůh udělal pro izraelský lid v Egyptě, se zatajeným dechem vstupujeme do radostné oslavy Ježíšovy oběti a vítězství, které změnily osud, příběh lidí na celém světě…
Není to naděje, není to krása???