Print Friendly, PDF & Email

Iz 52,7-10 – Jak je krásné (vidět) na horách nohy posla, (který přináší) radostnou zprávu, který zvěstuje pokoj, hlásá blaho a oznamuje spásu, který praví Siónu: “Bůh tvůj kraluje!” Slyš! Tvoji strážní pozdvihují hlas a jásají spolu, neboť vidí na vlastní oči, jak se Hospodin vrací na Sión. Radujte se a jásejte vespolek, jeruzalémské trosky, neboť Hospodin utěšil svůj lid, vykoupil Jeruzalém. Obnažil Hospodin své svaté rámě před očima všech národů a všechny končiny země uzří spásu našeho Boha!

Milí přátelé,

četl jsem před časem takovou úvahu nad tím, jak všichni lidé, kteří jsou v tomto životě nespokojení a nešťastní /a kdo někdy není, že ano /…. A konkrétně – jsou mezi nimi všichni nemocní, slepí, hluší, ponížení, zneužívaní, nemilovaní, a ti by přišli třeba k nám do kostela a teď by si stoupli dopředu, třeba bych jim i půjčil mikrofon, aby bylo slyšet i ven, sem by se nevešli…

A teď by se nás začali ptát ten váš Bůh – jak se mohl dívat na mrtvé v Osvětimi a ve Rwandě a  v gulagu na Sibiři a v Hirošimě a v Kambodži a ve Vietnamu a v Sýrii a na Ukrajině a v Nigérii, to vše je jen za poslední století, a proč dopustil zemětřesení, tsunami, letecké katastrofy, požáry záplavy a virové nákazy, které decimují celý současný svět…jak vůbec mohl stvořit lidi, kteří když se trochu zmohli, tak se ničí navzájem, bojují proti sobě, nerespektují svobodu druhých, proč si tak ničí přírodu …není člověk jen Božím omylem, jakousi vadou na zemi, jakýmsi nádorem který vše kazí? A jak je to v Boží moudrostí a všemohoucností i láskou a je vůbec Bůh?

Možná, že bychom začali povídat něco o Boží Prozřetelnosti, o tajemství zla, o Boží moudrosti, které nemůžeme rozumět, spravedlnosti a milosrdenství…a asi bychom to ani nestačili dopovědět, protože by nás vypískali…

ale pak by možná někoho napadlo, vzal by Bibli – Boží slovo a začal by číst:

Hle panna počne a porodí syna a dají mu jméno Emanuel, to je Bůh s námi…a pak by k tomu mohl dodat z dnešního 2.čtení – také z Izajáše: Hospodin se vrací na Sion, Hospodin utěšil svůj lid, vykoupil Jeruzalém..radujte se, jásejte…

 Dobrá provokace – ale je to provokace Boží, ne naše…nicméně Vánoce jsou odpovědí, stručnou, jasnou a naprosto pádnou,  odpovědí na všechna naše – proč tolik bolesti a hrozných věcí, které nám život ničí…Bůh jde do toho s námi. Nečeká někde v závětří, někde v bezpečí za monitorem, odkud by nás jen pozoroval, jde přímo do terénu, aby i on na sobě nesl důsledky bolesti, utrpení i lidského zla… Dokonce stává se jakýmsi magnetem, který na sebe váže veškeré zlo a jeho důsledky vynáší on jako jediný nevinný – na popraviště a má kříž, aby ho skrze lásku a oběť proměnil v dobro….to je základní poselství Vánoc, lepší nenajdeme.

Ano, je krásné si připomenout v tuto dobu romantiku teplého domova se světýlky na stromku, s obdarováváním, pohodou, časem na sebe v rodinách, jsou krásné vidět rozzářené oči dětí, laskavé chování i k cizím lidem během těch pár dnů…je to vše moc dobré. Ale bez tohoto poselství absolutní a obětující se lásky Boha k člověku – by to bylo jen gesto….bylo by to strašně málo..

Izaiáš ve svém textu  také připomíná trosky, lidi zlomené nešťastné…ale díky Vánocům je nová naděje, je dokonce čas se radovat a jásat…všichni jsme vykoupeni, už vůbec nepatříme hříchu a vině… Patříme Bohu, který za nás zaplatil vlastní krví….Bůh patří nám….a teď jde o to, abychom toto vnesli do života, abychom se ve své svobodě – je to na nás – nechovali jako otroci, ale jako opravdové Boží děti….

Bůh pro nás obnažil své rámě říká také Izajáš– prostě nabídl nám svou paži, jako tanečník nabízí oporu své partnerce – přichází jako ženich pro svou nevěstu….zatím je jen malým dítětem, ale je už tady! Vydává se všanc, stává se dobrovolně zranitelným a dotknutelným….

My máme být toho svědky – aby i dnes všechny končiny země uviděli spásu od našeho Boha. Věříme tomu? Radujeme se z toho? Pak kéž jsme touto radostí nakažliví…..

Nově: