Print Friendly, PDF & Email

Jan 18,33b-37   Pilát se zeptal Ježíše: „Ty jsi židovský král?“ Ježíš odpověděl: „Říkáš to sám ze sebe, anebo ti to řekli o mně jiní?“ Pilát odpověděl: „Copak jsem já žid? Tvůj národ, to je velekněží, mi tě vydali. Čeho ses dopustil?“ Ježíš na to řekl: „Moje království není z tohoto světa. Kdyby moje království bylo z tohoto světa, moji služebníci by přece bojovali, abych nebyl vydán židům. Ne, moje království není odtud.“ Pilát se ho zeptal: „Ty jsi tedy přece král?“ Ježíš odpověděl: „Ano, já jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“

 

v Talmudu – tedy v souhrnu židovského učení a moudrosti je také tento příběh:

Pravé dědictví: Tři synové byli povoláni ke smrtelné posteli svého otce, Starý muž tiše pronášel svá poslední slova. Svému prvnímu synovi řekl. Tobě zanechávám pytel prachu. Druhému synovi zašeptal: tobě zanechávám pytel kostí. A třetímu synovi řekl: nechávám ti pytel peří. Tři synové se po sobě podívali se smutnými rozpaky. Protože nepochopili, co tím otec myslí, požádali rabiho Banaa o vysvětlení. Moudrý rabi chvíli po jejich vyprávění přemýšlel a potom se zeptal. Vlastnil váš otec zemi? Ano, odpověděl první ze synů. Vlastnil váš otec stáda dobytka? Vlastnil, odpověděl druhý syn. A vlastnil mnoho peřin, prádla a krásných oděvů? Zeptal se rabi. Jistě, odvětil třetí syn. Nuže, pak je jasné, že měl na mysli právě tyto věci.

Ale proč nám předal takovou hádanku? Zeptal se jeden ze synů. Zřejmě váš otec chtěl, abyste získali své dědictví pod podmínkou, že jste dost chytří, abyste jeho hádanku vyluštili nebo dost moudří, abyste někoho požádali o pomoc. A rabi dodal: je zřejmé, že váš otec vám chtěl dát jedno důležité poučení: Existuje mnoho problémů, na jejichž řešení nebudete stačit. A když se s nimi setkáte, není hanba hledat radu u druhých. Váš otec taky chtěl, abyste si uvědomili, že názory druhých mohou být někdy lepší, než ty vaše. A konečně si přál,abyste pochopili, že ať jste jakkoli moudří, vždy se najde někdo moudřejší…

Milí přátelé, jsme tu na konci dalšího církevního roku v našem životě…Ježíš v evangeliu se jako odsouzenec loučí s tímto světem, ale naznačuje, že jeho království není z tohoto světa. A my jsme jeho následníci a Ježíš nám zanechává svůj odkaz taky tak trochu jako hádanku:

On přišel na svět, aby vydal svědectví pravdě…, a pravda záleží v tom, že Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného syna za nás, abychom my s ním mohli žít navždy. Přišel také, aby vydal svědectví o lásce – ne nějaké laciné zamilovanosti na 14 dnů, ale o lásce, která se umí obětovat, darovat, až do krajnosti, která umí odpouštět, a stále začíná znova, která miluje i když není milována, i když je pohrdána, vysmívána zabíjena….

Jeho odkazem je tedy život v pravdě a lásce – vůbec to není snadné – ani teď, ani v žádné jiné době –  je to křížová cesta, ale je to dobrá cesta, lepší není.

A pak nám tu zanechal jako dědictví svou církev – tolikrát oslavovanou i zavrhovanou. Církev svatou skrze něho, skrze jeho Slovo a jeho svátosti, hříšnou skrze nás. Církev jednu a námi tolikrát rozdělovanou, a přece stále pomáhající ke svatosti…Proč vůbec církev?

I zde si můžeme uvědomit, že nemůžeme za Kristem jít sami, že potřebujeme pomoc druhých a že my jsme potřebnou pomocí pro druhé, že jsme propojeni, že osamocenost je peklo a společenství lidí, kteří jsou ochotni něco udělat pro druhé a žít pro druhé –  je nebe…Boží království

Ježíš nemá zapotřebí kralovat hrubou silou ani mocí, ale pokojem a silou vycházející z jeho pravdy.

Jak my ji hledáme? Jak my ji předáváme? Jsme spoludědici jeho království. Jak my svědčíme druhým? Je to tak, aby mohli i druzí zatoužit po Boží lásce a pokoji? Jakou církev tvoříme? Takovou, která nic nezkrášluje a neředí, ale taky nic nezamlčuje z pravdy Kristovy? Přeji sobě i nám všem, abychom svým životem dokazovali, že jsme královského rodu, že se nenecháme svést hloupostí, nenávistí, neodpuštěním, tvrdostí nebo lhostejností, ale bez ohledu na věk nebo postavení máme důstojnost synů a dcer krále nebe a země a že jsme věrní dobru, že jsem věrni svému králi.

Nově: