Evangelium – Mt 25,31-46 – Ježíš řekl svým učedníkům: „Až přijde Syn člověka ve své slávě a s ním všichni andělé, posadí se na svůj slavný trůn a budou před něj shromážděny všechny národy. A oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. Ovce postaví po své pravici, kozly po levici. Tu řekne král těm po své pravici: `Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království, které je pro vás připravené od založení světa. Neboť jsem měl hlad, a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a dali jste mi napít; byl jsem na cestě, a ujali jste se mě, byl jsem nahý, a oblékli jste mě; byl jsem nemocen a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste ke mně.‘ Spravedliví mu na to řeknou: `Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a dali jsme ti najíst, žíznivého, a dali jsme ti napít? Kdy jsme tě viděli na cestě, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme k tobě?‘ Král jim odpoví: `Amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.‘ Potom řekne i těm po levici: `Pryč ode mne, vy zlořečení, do věčného ohně, který je připraven pro ďábla a jeho anděly. Neboť jsem měl hlad, a nedali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a nedali jste mi napít; byl jsem na cestě, a neujali jste se mě, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě; byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.‘ Tu mu na to řeknou také oni: `Pane, kdy jsme tě viděli hladového nebo žíznivého, na cestě nebo nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?‘ On jim odpoví: `Amen, pravím vám: Cokoli jste neudělali pro jednoho z těchto nejposlednějších, ani pro mne jste neudělali.‘ A půjdou do věčného trápení, spravedliví však do věčného života.“
Milí přátelé,
v evangeliu máme obraz Posledního soudu, z kterého tak trochu mrazí – zkusme si představit tu scénu, kdy je Ježíš jako soudce, kolem něho jeho apoštolové, patriarchové, světci… a teď my ubožáci se vším co jsme prožívali, dělali, říkali a mysleli….
Soud, kdy jedni jsou určeni na pravou stranu vyvolených a druzí – po levici ….Víte je to obraz a obraz nikdy není realita, je to náznak, připomínka, symbol.
Napadla mne v této souvislosti strašná připomínka – mnohokrát jsem to četl nebo viděl ve filmu…je to taky soud – představte si – konečnou vlakovou stanici – lidé – je jich obrovské množství, jsou rozdělováni, matky od děti, manželé od jejich žen, mladí od starých, zdraví od nemocných, nalevo šli ti, co na ně nachystali atrapy sprch, aby místo vody na ně pustili smrtící plyn a druzí byli zatím ušetřeni, aby byli ničeni pomalu jinak a mnozí z nich jistě k téže záhubě…
Ano – Osvětim je projev toho kam to dochází, když člověk soudí člověka, aniž by ctil Boha….Upadnout do rukou člověka, který si hraje na Krále a Boha je katastrofa…
A upadnout do Božích rukou ? To je naše záchrana a naděje. On je totiž Vládce, který udělal vše pro to, abychom my přežili, abychom našli smysl, abychom měli naději…Kvůli tomu podstoupil taky soud. Soud, ve kterém byl Bůh souzen člověkem.
A nejednalo se o ovce a kozly ale o to, na čí stranu se lidé dají – měli na výběr mezi Barabášem /revolucionářem a vrahem/ a Ježíšem /který se nebrání/…Lidé se rozhodli pro Barabáše, a tak odsoudili svého Boha.
Když toto vše vztáhneme na sebe – pak věřme, že soud, který u Krista, až začne kralovat nastane, pak ten soud bude spíše v našem srdci, mysli- i když co my víme? Můžeme mít z takového soudu strach – nicméně jak se říká: soud musí být v rámci spravedlnosti……
Jestliže se ve vesmíru nemůže ztratit ani nejmenší částečka hmoty, tím spíše se nemůže vytratit Spravedlnost. A proto pravím – ten den soudu musí jednou nadejít...to napsal Jiří Suchý asi před 50 lety- a jak si to tento geniální hudebník a básník představoval? Andělé přistanou na naši zem a obklopí města a vesničky, aby se nikomu nepodařilo uniknout. A pokusí-li se člověk nečistého svědomí prorazit jejich obklíčení na základě bláhové teorie o prostupnosti průsvitných těl andělů, dočká se zklamání – beton se jim bude zdát mlhou proti tvrdosti cherubínů… Světla bude přibývat a jeho paprsky budou jakýmsi duchovním rentgenem. A pozná se náhle, jaký kdo byl a kdo za co stál. A kdo byl darebák. Pocítí sám v sobě jakési peklo – ne, nepřijde do pekla, peklo přijde do něj! Není na vesmíru místa pro tak velké peklo, aby se v něm umístili darebáci všech dob a světů. Proto vznikne spousta peklíček – drobných, ale palčivých – která si sama najdou příslušná nitra a v nich se rozžhaví…Někteří z nich se budou za své peklo stydět a pokusí se zatajit dech. Ale kouř z jejich pekla si najde cestu a počne se jim valit třeba z uší, protože dech zatajit mohou, ale peklo v sobě ne…. Nevíme, jak bude poslední soud vypadat, ale to koneckonců není důležité, ten den jednou musí nadejít, protože jak by k tomu přišli všichni ukřivdění, kdyby nenadešel?
Ano, jde o spravedlnost a věřme, že i o milosrdenství, protože než přijde odplata, věřme, že přijde obrovská nabídka Božího milosti – a na nás bude, zda se rozhodneme ji přijmout a v ni žít pro Boží království….