Lk 3,15-16.21-22 – Lid byl plný očekávání a všichni uvažovali o tom, zdali Jan není Mesiášem. Jan jim všem na to říkal: „Já vás křtím vodou. Přichází však mocnější než já; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u opánku. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.“ Když se všechen lid dával pokřtít a když byl pokřtěn i Ježíš a modlil se, otevřelo se nebe, Duch svatý sestoupil na něj v tělesné podobě holubice a z nebe se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení.“
Milí přátelé,
celý advent jsme mohli zpívat Rosu dejte, nebesa shůry, a oblaka pršte /dštěte/….spravedlivého! Otevři se, země, a vydej Spasitele!
Tedy nechť se otevře nebe i země a vydá Spasitele – ten přišel skrze Ježíše v Betlémě před více jak 20 stoletími. Vše jsme si připomínali při příprava na Vánoce i o samotných svátcích a dnes Vánoce oficiálně končí a opět otevřením se nebe, kdy promlouvá Boží hlas – sestupuje Duch svatý a Otec se přiznává ke svému Synu, kterého miluje…
Končí Vánoce – a s nimi jakoby dětství a skrytý život Ježíše a on začíná veřejně působit, zjevně se ukazuje…
Ne nadarmo pravoslavní dávají křest Krista dohromady s Třemi králi a prvním zázrakem v Káně – pod slovem Epifanie – tedy Zjevení….
Ježíš se zjevuje ve své úloze samotnému Janu Křtiteli při křtu, aby o něm i nadále svědčil, že je to Beránek, který má přijít na svět, v Káně se zjevil už i dalším učedníkům, aby hlásali jeho evangelium – ostatně u Jana (2,1-11) je to řečeno jasně, že Ježíš zjevil svou slávu, a jeho učedníci v něho uvěřili
A nakonec Tři králové – tedy zástupci pohanského širého světa, kteří ukazují, že Ježíš se zjevuje – nabízí spásu celému světu…..
V evangeliu je ta krásná věta: lid byl plný očekávání….
Co chybělo tomu, aby Jan Křtitel byl prohlášen za Mesiáše?! On naštěstí odolal tomu pokušení užít si chvíli slávy nebo aby dokonce uvěřil sám sobě – že on je ten Zachránce… Totiž kdo dá příliš na názory druhých, nakonec jim může naplno podlehnout…. Nikdy příliš nespoléhejme na veřejné mínění, ale spíše na své svědomí, zdravý rozum a modlitbu..tam najdeme pravdu…
Na co čeká lidstvo dnes? Zdá se, že jakoby ztratilo pevnou půdu pod nohama a čekalo na nějakého mesiáše…Bohužel je tu velké nebezpečí, že přijde v podobě diktátora – lidi v nejistotě se totiž potřebují k někomu přimknout…k někomu, kdo z nich sejme starost – i za cenu, že jim vezme svobodu….je tu velké nebezpečí, že toho někdo využije…Jak říkají psychologové, takovíto lidé rádi nejdříve v lidech vzbuzují strach – migranti, krize, EU, covid, cokoliv…aby je pak mohli „zachraňovat“….
Ježíše jako Vykupitele nejdříve brali – dělá zázraky, mluví jako nikdo nikdy před ním, má moc, má šarm, kouzlo osobnosti…nadšení…ALE: jakmile po nich něco chce – třeba změnu smýšlení i života, prostě obrácení, odpuštění, oběť – tak se najde dost těch, co řeknou – Kdo to má poslouchat ? Ježíš nakonec přijímá slabost, aby naznačil, že jeho království není královstvím moci a síly, ale oběti a lásky i za cenu sebezmaření, to lidé nechápou a neberou – a z hosana je hned ukřižuj….místo Ježíše si zvolí Barabáše…..volí hrubou sílu oproti pravdivé pokoře a oběti za druhé
I dnes hledáme Spasitele… Ten skutečný už přišel a pro náš běžný život? Hledejme vůdce, politiky, respektujme a nechme zodpovědnost pro obyčejné lidi, kteří nebudou třeba nijak zajímaví, ani nebudou mít super charisma, nebudou se hádat s novináři, nebudou se chlubit svým bohatstvím a slávou, hledejme takové lidi, kteří nás povedou zodpovědně, pokorně, ale také, kteří po nás budou moudře něco žádat…kteří nám nechají svobodu a budu požadovat spoluzodpovědnost, rozum, poctivé hledání a úsilí…Toto nás bude spojovat navzájem ve společnosti – i duchovně s Kristem… Kéž bychom nevolili Barabáše – jako jeruzalémští obyvatelé o těch osudových Velikonocích – ale Krista…Ať je to zřejmé v našich rozhodnutí, v našem běžném životě…