Mt 28,8-15 (Ženy) rychle odešly od hrobu a se strachem i s velkou radostí běžely oznámit jeho (vzkříšení) učedníkům. Vtom šel Ježíš proti nim a řekl jim: „Buďte zdrávy!“ Přistoupily, objaly mu nohy a poklonily se mu. Tu jim Ježíš řekl: „Nebojte se! Jděte a oznamte mým bratřím, ať odejdou do Galileje. Tam mě uvidí.“ Když (ženy) odešly, přišli někteří ze stráže do města a oznámili velekněžím všechno, co se stalo. Ti se shromáždili se staršími, poradili se a dali vojákům hodně peněz s pokynem: „Říkejte: ‚V noci přišli jeho učedníci a ukradli ho, zatímco my jsme spali.‘ A doslechne-li se to vladař, my ho uchlácholíme a postaráme se, aby se vám nic nestalo.“ Oni vzali peníze a udělali, jak byli navedeni. A tento výklad je rozšířen mezi židy až dodneška.
Milí přátelé,
Je to mírně tragikomické, když někdo řekne, teď jsem maximálně – absolutně šťastný – třeba po zvládnuté maturitě nebo když se člověk zamiluje a protějšek opětuje city, nebo když někdo dosáhne na hlavní výhru. Ovšem po maturitě přijdou další zkoušky nebo problémy v zaměstnání, leckdy taky po zamilování přijde vystřízlivění, po výhře přijde zklamání….Myslím, že jsme všichni zvyklí na to, že se na něco těšíme, tak když to dostaneme, máme velkou radost, ale pak ta radost vyprchá jako ranní mlha, přijde nová prázdnota a nová touha. Pocity se střídají jako počasí.
V našem životě jsou ale druhy radosti, které v člověku zůstanou – třeba zajít si na procházku do přírody a vidět první rozkvetlý petrklíč, udělat někomu jinému radost, popovídat si s příjemným člověkem…sice potom přijde třeba nepříjemná situace, ale ten pokoj z předešlého zážitku v člověku může vydržet….
Toto míchání pocitů popisuje dnešní evangelium: Radost a strach – s těmito emocemi ženy běží oznámit učedníkům, že hrob je prázdný.
Radost je pochopitelná. Když si představíme, že všechny naděje u těchto žen i emauzských učedníků pominuly a ony se smiřují s koncem všeho, tak najednou vidí, že všecko je jinak. Že Ježíš nebyl poražen, ale zvítězil, že sice byl mrtvý, ale znovu žije, že vše, co říkal, nebyla jen hezká teorie, ale má dosah pro jejich život…to je úžasná věc….to je radost, opravdová radost….
Ale tak proč tu je ten strach? Dotkly se něčeho, co nás lidi přesahuje, něčeho nevysvětlitelného, tajemného, úžasného… Ve chvíli, kdy utíkají pryč, se sejdou s Ježíšem…už nejde o fakt prázdného hrobu, ale něco mnohem většího – osobní setkání s Kristem. To stačí, aby zůstala i radost.
Ježíš nepotřeboval vymýšlet originální citát na náhrobek, za něj mluví prázdný hrob…..tento fakt, hrob, není konec, ale přechod, zůstal je slupkou, skořápkou…je radostí a příslibem pro nás….to je radost neděle a celých Velikonoc.
Dokonce můžeme říci, že Ježíš nepotřeboval odvalit kámen, on není závislý na hmotě, potřebovali jsme to my, abychom věděli, že vstal….a když se ukázal, tak to pro apoštoly nebyl přízrak ale byl to opravdu on….
Našli se tací, kteří chtěli Ježíšovo zmrtvýchvstání utajit, ale to se utajit nedá….Jako život v podobě křehké pampelišky se prodere skrz asfalt, tak pravda se nakonec projeví i navzdory lžím a výmyslům….
Napadá mne, že to, co vymysleli předáci s vojáky, je taková tehdejší fakenews – lež úmyslně vysílaná do světa… a leckde se usadila a to neměli ani tisk, ani telefon, ani TV, ani internet, facebook, twitr, atd….Tím snadnější a nebezpečnější je dnes za těchto technických okolností něčemu naletět. Vězme, že když někdo zpochybňuje naši víru, vztah k Bohu a církvi a ke Kristovu zmrtvýchvstání – je to snaha zpochybnit to nejpodstatnější. Sv. Pavel k tomu dodává jasně:
„Když se tedy zvěstuje o Kristu, že byl vzkříšen, jak mohou někteří mezi vámi říkat, že není zmrtvýchvstání? Není-li zmrtvýchvstání, pak nebyl vzkříšen ani Kristus. A jestliže Kristus nebyl vzkříšen, pak je naše zvěst klamná, a klamná je i naše víra, a my jsme odhaleni jako lživí svědkové o Bohu: dosvědčili jsme, že Bůh vzkřísil Krista, ale on jej nevzkřísil, není-li vzkříšení z mrtvých. Neboť není-li vzkříšení z mrtvých, nebyl vzkříšen ani Kristus. Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších, a jsou ztraceni i ti, kdo zesnuli v Kristu. Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí! Avšak Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli,“ (1 K 15, 12 – 20).
Kdyby nebylo možné vzkříšení, ani Ježíš by nevstal, kdyby jen zemřel jako obyčejný člověk, pak jeho smrt nemá pro nás žádné důsledky, pak zůstáváme ve hříchu a není naděje…..zůstává beznaděj….ale Kristus byl vzkříšen v solidaritě s ostatními, náš hřích byl vykoupen a my máme šanci, když patříme Kristu, pak patříme ne smrti a hříchu, ale životu.
At je to v politice, ať je to v běžném životě, a tím spíš když je to ve věcech víry, nebuďme pohodlní a nenaleťme žádným fakenews, hledejme, přemýšlejme a otevřme se pravdě a tou je fakt dosvědčený tolika mučedníky pro víru, fakt, že Ježíš žije – s námi a pro nás