Mt 28, 8-15 – Ženy rychle odešly od hrobu a se strachem i s velkou radostí běžely oznámit jeho vzkříšení jeho učedníkům. Vtom šel Ježíš proti nim a řekl jim: „Buďte zdrávy!“ Přistoupily, objaly mu nohy a poklonily se mu. Tu jim Ježíš řekl: „Nebojte se! Jděte a oznamte mým bratřím, ať odejdou do Galileje. Tam mě uvidí.“ Když ženy odešly, přišli někteří ze stráže do města a oznámili velekněžím, co se stalo. Ti se shromáždili se staršími, poradili se a dali vojákům hodně peněz s pokynem: „Říkejte: ‚V noci přišli jeho učedníci a ukradli ho, zatímco my jsme spali.‘ A doslechne-li se to vladař, my ho uchlácholíme a postaráme se, aby se vám nic nestalo.“ Oni vzali peníze a udělali, jak byli navedeni. A tento výklad je rozšířen mezi židy až dodneška.
Milí přátelé, před lety jsem dostal od jednoho bývalého studenta z konviktu tento text o Ježíšovi: Spal v jeslích, které patřily někomu jinému, přes jezero se plavil v člunu, který patřil někomu jinému, jel na oslátku, které patřilo někomu jinému, byl položen do hrobu, který patřil někomu jinému…učinil to proto,aby se o všechno, co měl, rozdělil s námi: O svůj život, o svou slávu, o své místo u Otce…. Ježíš jde k nám otevřeně, nezištně, nezáludně a opravdově – až na smrt, kterou porazí a vrací se znovu živý……A jaká je odpověď nás lidí? Nejdříve je to neschopnost uvěřit, pak zmatek a mezi mocnými- horečnatá aktivita proto, aby se vše umlčelo, ututlalo, klidně na to dají mnoho peněz, aby rozšířili falešné zvěsti o tom, co provedli apoštolové, kteří údajně předstírají Ježíšovo zmrtvýchvstání…
A jak to bylo doopravdy? Bible pomalu, klidně a opakovaně skrze jednotlivé svatopisce popisuje, jak se Ježíš postupně ukazuje Magdaléně a dalším ženám, Petrovi, emauzským učedníkům, všem apoštolům i Tomášovi a nakonec dokonce 500 učedníků najednou… To už nemohl být nějaký podvod nebo halucinace nebo sen – on s nimi mluvil, mohli s ho dotýkat, jedl s nimi…
A jak to bylo s těmi svědky? Je zajímavé, že anděl oslovuje ženy, které přišly, ale nemá nic, co by řekl vojákům střežícím hrob – možná ani nic neslyšeli. Podobně se tak dělo při Pavlově obrácení u Damašku… Bůh oslovuje konkrétně a osobně…
Vojáci byli zvyklí příliš neuvažovat, ale řídit se rozkazy – život byl jasně nalajnován. Nemuseli příliš řešit kde je pravda a spravedlnost – rozkaz naznačil, co mají dělat, na čí stranu se mají dát. Zde je vše najednou vzhůru nohama. Údajný zločinec má být hlídán, o což se oni snaží, ale v jednu chvíli jsou tam úplně zbyteční, jako by tam ani nebyli. Anděl si udělá co chce – pečeť nepečeť- kámen je odvalen. Hrob je otevřen a Ježíš je pryč. Oni tak nesplnili rozkaz a čeká je trest – jdou tedy ke kněžím, kteří je najali, aby se poradili, co dál. Dopadlo to pro ně dobře, vlastně skvěle! – Kněží jim dokonce zaplatili navíc a před sankcí je ochránili…Stačilo jen mlčet….Happyend? Pro tu chvíli možná. Ale pokud později něco nezměnili, propásli svou životní šanci – stát se svědky Kristova zmrtvýchvstání. Co by za to mnozí dali…! Být na jejich místě….Podobně jako zákoníci a farizeové, i oni se minuli s Kristem – spásou…záchranou….
Opomíjené ženy prožívaly strach, ale taky radost – novou naději, že všecko je jinak a běží za apoštoly. Ještě na potvrzení všeho se setkaly s Kristem…O čem ještě pochybovat? Teď je to jasné! Pak už mohou jen dál zvěstovat, co viděly a zažily…. Pro některé byl Ježíš ukraden, bohužel dnes mnohým by také mohl být ukraden… ale mnozí v něm i dnes nacházejí naplnění všech nadějí…
Jak jsem říkal na začátku o Ježíšovi – přišel sem, jako by mu tady vůbec nic nepatřilo, dokonce si nechal ukrást zvěst o zmrtvýchvstání – a přece – on to přijímá, i s tím, že může být špatně pochopen, nepřijat, on bere i to, že o něj nebude zájem nebo že někteří půjdou dokonce proti němu – těch pár, kteří uvěří, mu stojí za to – i my mu stojíme za to….všichni mu stojí za to…