Iz 9,1-3.5-6 – Lid, který chodil ve tmě, vidí veliké světlo, obyvatelům temné země vzchází světlo. Dáváš mnoho jásotu, zvětšuješ radost; veselí se před tebou, jako se jásá o žních, jako plesají ti, kdo se dělí o kořist. Neboť jho, které ho tížilo, hůl na jeho šíji a bodec jeho otrokáře jsi zlomil jako za midjanských dnů. Hle, dítě se nám narodilo, syn je nám dán, vládu má na svém rameni a dostal jméno podivuhodný rádce, mocný Bůh, věčný otec, kníže pokoje. Jeho vladařství vzroste a pokoje nebude konce; (bude vládnout) na Davidově trůně a v jeho království, aby je upevnil a utvrdil právem a spravedlností od tohoto času až navěky! Způsobí to horlivost Hospodina zástupů.
Lk 2,1-14 – V těch dnech vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby se v celé říši provedlo sčítání lidu. To bylo první sčítání a konalo se, když byl v Sýrii místodržitelem Kvirinius. Šli tedy všichni, aby se dali zapsat, každý do svého města. Také Josef se odebral z galilejského města Nazareta vzhůru do Judska do města Davidova, které se jmenuje Betlém, protože byl z rodu a kmene Davidova, aby se dal zapsat spolu s Marií, sobě zasnoubenou ženou, která byla v požehnaném stavu. Když tam byli, naplnil se jí čas, kdy měla porodit. A porodila svého prvorozeného syna, zavinula ho do plének a položila do jeslí, protože v zájezdním útulku nebylo pro ně místo. V té krajině nocovali pod širým nebem pastýři a střídali se na hlídce u svého stáda. Najednou u nich stál anděl Páně a sláva Páně se kolem nich rozzářila a padla na ně veliká bázeň. Anděl jim řekl: „Nebojte se! Zvěstuji vám velikou radost, radost pro všechen lid: V městě Davidově se vám dnes narodil Spasitel – to je Kristus Pán. To bude pro vás znamením: Naleznete děťátko zavinuté do plének a položené v jeslích.“ A náhle bylo s andělem celé množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem, v kterých má (Bůh) zalíbení.“
Milí přátelé
Židé jsou naši starší bratři a sestry ve víře, jak zní jedna z oficiálních definic. Máme společnou první část Bible – Starý zákon – ovšem my křesťané i oni jsme otevření vůči příchodu Mesiáše, Spasitele, Vykupitele… Na rozdíl od nás, Židé věří, že Mesiáš teprve přijde, stále čekají – 2000 let potom, co na svět přišel Ježíš Kristus.
V židovském talmudu se vypráví tento příběh:
Rabi Jehošua měl sen, ve kterém se setkal s Eliášem, a protože si nesmírně vážil moudrosti tohoto proroka, obrátil se na něho s otázkou, na kterou by všichni chtěli znát odpověď:
Kdy přijde Mesiáš? A proč se ho nezeptáš? Odpověděl Eliáš. A kde ho najdu? Jdi k jedné z městských bran. A jak ho poznám? Eliáš na to: sedí mezi chudými a malomocnými – čistí a převazuje jim rány. Dělá to ve dne v noci a s velkou starostlivostí. Nechce zklamat žádného z nich. To je situace, do které musíš vstoupit, když ho navštívíš, Jehošuo.
A tak se Jehošua ve snu vydal podle Eliášových pokynů k městským branám, až našel Mesiáše, jak se stará o nemocné. Přistoupil k němu s pokorou a srdečně ho pozdravil. Pokoj tobě, můj Učiteli. Pokoj tobě, Jehošuo. Kdy přijdeš, Mistře? Zeptal se Jehošua. Dnes. Odpověděl Mesiáš a už spolu nepromluvili ani slovo.
Rabi Jehošua se vrátil k Eliášovi a řekl mu, že setkal s Mesiášem. A co ti pověděl? Řekl mi,že přijde dnes – a on nepřišel…
Ale rabi Jehošuo, to nebyla lež, on mluvil pravdu. Když řekl dnes – on přijde dnes – pokud uslyšíme jeho hlas. To je podmínka, aby přišel právě dnes – aby lidstvo slyšelo jeho hlas….
Rabín k tomu má tento komentář: Mesiáš čeká, je připraven okamžitě přijít, ale lidstvo ještě není připraveno. Války, fanatismus, nenávist, lhostejnost k utrpení, úmyslné trápení druhých – všechno to zlo minulosti pokračuje i dnes. Kdy se poučíme? Poučíme se vůbec někdy? Židovská moudrost nám říká, že i když Mesiáš chce přijít, prostě ví, že ještě nejsme připraveni…
Nemají Židé pravdu? Pokud totiž Mesiáš už přišel před dvěma tisíci lety vykoupit člověka…, proč se nic nezměnilo? Před jeho příchodem byly války, vzpoury a pohromy, ale co zkáza Jeuzaléma nedlouho po jeho příchodu? Proč všechny ty tragédie až dodnes?….Vždyť se nic nezměnilo nebo nám něco uniklo?
Totiž jako křesťané nedáváme důraz na to, že Vykupitel pomůže národu, lidu, světu – od všech jeho problémů, ale že si všímá jednotlivce – každého člověka, Žida, pohana, muže, ženy, věřícího i nevěřícího. Neexistuje člověk, který by ho nezajímal….je to až paradoxní.
On sice čeká naši víru, ale začíná tím, že věří v člověka….stává se bezmocným dítětem, žije v naprostém ústraní v Nazaretě, většinu života řeší domácí práce a starosti – nošení vody, práce na poli, tesařské řemeslo, atd. – on vstoupil do našeho obyčejného života. Nepřišel svrhnout nějakého vládnoucího tyrana – jakkoliv by mohl – on přišel svrhnout jediného skutečného tyrana, a to je zlo hříchu, přišel zachránit každého člověka. Dokonce ani nepřišel zbavit svět utrpení, ale sám ho podstoupil a v lásce a oběti mu dal smysl…..
….proto má takový zájem o malomocné, chudé, opovržené, na okraji společnosti – aby mohl všichni říci – když i oni, pak snad mohu i já….
On nečeká, až se napravíme, to by se načekal…. Jde nám vstříc, přijímá podmínky tohoto světa, žije s námi náš život a ukazuje směr…
Vykoupil svou smrtí a zmrtvýchvstáním všechny bez výjimky, ale teď záleží na svobodě každého jednotlivce, jestli tomu uvěří, jestli přijme nabídku k přátelství a k cestě a vydá se za ním – ke spáse…
Dnes se radujeme z jeho narození. Je tady, dýchá s námi stejný vzduch, prožívá stejné starosti i radosti – je jeden z nás, abychom my mohli jednou být naplno s ním…
Je to radost, je to síla, je to naděje – jak mu odpovíme? Nezájmem, jak ukazuje příběh z talmudu nebo snahou, touhou otevřeností?