Lk 2,1-14 – V těch dnech vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby se v celé říši provedlo sčítání lidu. To bylo první sčítání a konalo se, když byl v Sýrii místodržitelem Kvirinius. Šli tedy všichni, aby se dali zapsat, každý do svého města. Také Josef se odebral z galilejského města Nazareta vzhůru do Judska do města Davidova, které se jmenuje Betlém, protože byl z rodu a kmene Davidova, aby se dal zapsat spolu s Marií, sobě zasnoubenou ženou, která byla v požehnaném stavu. Když tam byli, naplnil se jí čas, kdy měla porodit. A porodila svého prvorozeného syna, zavinula ho do plének a položila do jeslí, protože v zájezdním útulku nebylo pro ně místo. V té krajině nocovali pod širým nebem pastýři a střídali se na hlídce u svého stáda. Najednou u nich stál anděl Páně a sláva Páně se kolem nich rozzářila a padla na ně veliká bázeň. Anděl jim řekl: „Nebojte se! Zvěstuji vám velikou radost, radost pro všechen lid: V městě Davidově se vám dnes narodil Spasitel – to je Kristus Pán. To bude pro vás znamením: Naleznete děťátko zavinuté do plének a položené v jeslích.“ A náhle bylo s andělem celé množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem, v kterých má (Bůh) zalíbení.“
Milí přátelé!
O co v evangeliu, které teď doznělo, šlo? Šlo o nařízení, které nastávající Svatá rodina prostě poslechla. Četl jsem o tom, že některé údaje u evangelisty Lukáše jsou sporné – stalo se to opravdu tehdy to sčítání nebo snad později? A vůbec kdy se ten Ježíš vlastně narodil? Nebylo to jindy, než jak říká prastará církevní tradice v prosinci? Například takový malý detail – aby pastýři spali venku pod širým nebem, jak píše Lukáš – tak v Izraeli to bylo jen od jara do podzimu…/viděl jsem zimní fotku zasněženého Jeruzaléma/. Ale je to tak podstatné? Možná se sv. Lukáš trochu spletl v roce – možná se pletou odborníci…Bůh ví…
Nicméně je jasné, že jednou se Ježíš narodil, že je tak důležitý, že od jeho narozenin se později začal psát letopočet – tedy léta Páně. A je jasné, že příběh nám na začátku ukazuje, že dějiny naší spásy, když se narodil Boží Syn, tak zapadají do normálního pozemského prostoru a času…
Když jsem v roce 2005 s přáteli putoval pěšky z Nazareta do Betléma po stopách svaté dvojice, mohl jsem si uvědomit, že to nebyl jen výlet, ale náročná pouť. Nám nikdo nic nenařizoval, my šli dobrovolně a za daných podmínek. Oni putovali v době římské okupace, my šli v době napětí mezi Palestinci a Židy – každý večer a někdy i přes den se někde kolem nás ozývala střelba, při které bylo těžké odlišit např. hluk svatebního veselí od přestřelek znepřátelených jednotek…. A když jsme nakonec dorazili do cíle, museli jsme překonat jack pointy – to asi Josef s Marií neřešili… V cíli nás čekal starobylý, ale krásný chrám Ježíšova narození, je nečekal nikdo, až se našly jeskyně pastýřů ve skalách za městem a tam se narodil Ježíš, jehož dnes oslavují od Nového Zélandu po Grónsko….
Tehdy to bylo poněkud zvláštní přivítání pro tak vzácné hosty….Ale kdo o nich věděl a proč to vlastně Bůh dopustil?
Víte, to si mnohdy myslíme i my sami ve svém životě, že čekáme – Bože, já v tebe věřím, snažím se žít dobře jako křesťan, tak bys mi mohl taky požehnat… Ostatně i starých židů se považovalo za logické, že když někdo žije dobře, Bůh mu pomáhá a když je někdo neúspěšný, jistě něco provedl a je to Hospodinův trest….Ale tady je to jakoby naruby – hned od začátku je vše úplně jinak: už to podezřelé početí – je Josef otcem nebo není – mohly se dohadovat sousedky – vždyť ještě nejsou spolu…. A jak naschvál, když se má narodit Spasitel, to nemůže Bůh nějak zařídit, aby se mohl narodit v klidu doma? Jistě, měl se narodit v Betlémě, podle proroctví Micheáše, ale v tak nedůstojných podmínkách? A když už se vše podařilo, tak poklonit se přijdou jenom pastýři, kteří v tehdejší společnosti neznamenali nic…To Bůh neuměl nějak pojistit anebo – nechtěl?….
Bůh vstupuje do tohoto světa – s velikou pokorou. My si pokoru často pleteme s ponižováním a s podceňováním… A to je velký omyl. Pokora je pravdivá – dokáže reálně vidět to krásné a velké jako i ošklivost a to zlé. Bůh v malém dítěti skryl svou moc, ale jak svědčí Bible i tak se celé nebe s anděli raduje z jeho narození a všímají si ho ti, co byli pokorní jaksi z povolání – opomíjení pastýři. Přišli ale taky bohatí mudrcové, kteří neměli problém riskovat nebezpečí dlouhého putování, riskovat zdraví i život, aby se novému králi poklonili. To je symbol. Pokora sluší zvláště těm silným a mocným… Skutečně velký člověk jev podstatě skromný a umí se sklonit… Totiž ve skutečnosti všichni máme svou velikost odvozenou od Boha….
Bůh také přichází bez nějakých zvláštních nároků – jako obyčejný člověk. Jak je dnes populární mluvit o právech a je to dobře… Je třeba se za ně brát. Ale je to oprávněné jen když společně s nároky přijímáme nějaké povinnosti a vlastní zodpovědnost za sebe i za pomoc druhým. Žijeme v době, kdy jsme si příliš zvykli pořád něco požadovat. Myslím, že jako Ježíšovi následníci bychom měli přemýšlet nad tím, jak druhým pomáhat… On sem proto přišel, aby sloužil a ne si nechal sloužit…. I když paradoxně on jediný Pán a majitel tohoto světa má právo na naši službu….
Bůh v Ježíši přichází s láskou a pokojem…. Jak to zpívali andělé? Pokoj lidem dobré vůle, v kterých má Bůh zalíbení…. On nepřišel soudit svět, ale povědět mu o Bohu, který je, který nás zná a který nás miluje i za hranice smrti…za pár desetiletí to ukáže sám na kříži…
A tak Vánoce jsou „srdcovka“ – jak to nazval jeden autor, je to záležitost kardiologická – tohle nás bere za srdce, dnes to prožíváme se svými nejbližšími, a je to správně… Kéž to dokážeme sdílet i s dalšími a nejen o Vánocích….