Kol 1,12-20 – Bratři a sestry! Děkujeme Bohu Otci, že vás uschopnil k účasti na dědictví věřících ve světle. On nás totiž vytrhl z moci temnosti a převedl do království svého milovaného Syna. V něm máme vykoupení a odpuštění hříchů. On je (věrný) obraz neviditelného Boha, dříve zrozený než celé tvorstvo. V něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi, (svět) viditelný i neviditelný: ať jsou to (andělé) při trůnu, ať jsou to panstva, ať jsou to knížata, ať jsou to mocnosti. Všecko je stvořeno skrze něho a pro něho. (Kristus) je dříve než všechno (ostatní) a všechno trvá v něm. A on je hlava těla, to je církve: on je počátek, prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých. Tak má ve všem prvenství. (Bůh totiž) rozhodl, aby se v něm usídlila veškerá plnost (dokonalosti), a že skrze něho usmíří se sebou všecko (tvorstvo) jak na nebi, tak na zemi tím, že jeho krví (prolitou) na kříži zjedná pokoj.
Lk 23,35-43 – Když Ježíše ukřižovali, členové velerady se mu vysmívali: „Jiným pomohl, ať pomůže sám sobě, je-li Mesiáš, Boží Vyvolený.“ Posmívali se mu i vojáci, přistupovali, podávali mu ocet a říkali: „Když jsi židovský král, zachraň sám sebe!“ Nad ním byl totiž nápis: „To je židovský král.“ Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: „Copak ty nejsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!“ Druhý ho však okřikl: „Ani ty se nebojíš Boha? Vždyť jsi odsouzen k stejnému trestu! My ovšem spravedlivě: dostáváme přece jen, jak si zasloužíme za to, co jsme spáchali, ale on neudělal nic zlého.“ A dodal: „Ježíši, pamatuj na mě, až přijdeš do svého království.“ Odpověděl mu: „Amen, pravím ti: Dnes budeš se mnou v ráji.“
Milí přátelé,
je to velký paradox, pokud si propojíme druhé čtení a evangelium. V evangeliu je Ježíš v naprosto ponižující roli – visí mezi nebem a zemí – bezmocný a vysmívaný židovskými předáky jako i římskými vojáky. Jak zvláštní shoda – mučený a ponižovaný jak nenáviděnými okupanty, tak i duchovními představiteli Izraele ve vzácné jednotě ….Tady Ježíš umírající jako zločinec, ale s cedulí – židovský král – nad hlavou. To je jeden obraz Ježíše Krista Krále….
A ve druhém čtení máme charakteristiku poněkud jinou… On je obraz neviditelného Boha, existující dříve než stvořený svět – tedy je starší než 14 miliard let…, není závislý na našem časoprostoru… Skrze něj vše bylo stvořeno – nejen viditelný svět, tak krásný a obdivuhodný, ale i svět andělů, který je nám prakticky úplně skrytý… díky jemu vše existuje a stále trvá… Je hlavou církve i světa je první mezi všemi… tento text není jen oslavný hymnus, to je konstatování faktu a charakteristika Ježíše jako krále a jeho důstojnosti… Je totiž plně dokonalý – je sám Bůh…
A jak teď spojit tuto neuvěřitelnou velikost a důstojnost s jeho ponížením? Pavel to sám říká: jeho prolitou krví na kříži byl přinesen světu pokoj… právě a jen jeho ponížení, jeho oběť přináší světu spásu…. Víte, toto je skutečná osobnost, autorita, velikost…! Jsou vládcové – zvl. ti totalitní, kteří chtějí vstoupit do učebnic dějepisu jako velcí dobyvatelé, mocní a slavní s vítěznými bitvami…a je jim přitom jedno, kolik životů ostatních lidí za to zaplatí… Oni sami jsou někde v bunkru… známe to z těchto dob.
Jak jiný vládce je Bůh Ježíš Kristus Král. Rozhodně se nebojí stát se i vyvrhelem…poníženým a zostuzeným….
Může nám to trochu připomínat krále Davida, který se nebojí ustrojit jako otrok a tančit před archou, když je slavnostně nesena do Jeruzaléma. Manželka se nad ním pohoršuje, ale on nic nedbá – a věří, že toto mu autoritu u národa nesníží naopak – prostě se nestydí za svého Pána a raduje se – jako dítě z jeho blízkosti…To je autenticita, opravdovost, tady ukazuje na kom mu záleží – nikoho nemusí pohoršovat…. Skutečný král se nebojí projevit. Pokud má nějakou úctu druhých, tak tímto o ni nepřijde…. Ani Ježíš se nebál ponížení…v něm vyrostlo naše povýšení na Boží děti, královské děti….
Ježíš sám sebe dává za dobrovolnou oběť, aby nikoho neztratil, aby každému dal šanci…, nikdo není mimo jeho rozlišování nebo mino jeho zájem…. Každý má u něj šanci…. Lidi pro něj nejsou jen pěšáci na hrací ploše, jen nástroje pro jeho moc. Vnímá každého zvlášť a dává možnost nejen dobrým lidem, ale i těm, kteří jsou úplně mimo. Nevzdává to s námi, neláme nad námi hůl a jde nám naproti. Dá za nás život, i když my jsme lhostejní a neteční nebo se dokonce stavíme proti němu… On je král, který se nikdy nesmíří s tím, že by někdo z jeho dětí měl být zavržen, zničen… Udělá vše, co je možné….protože je král a Pán nade vše – není pánem svévole a sebeoslavy, je to Pán lásky a milosrdenství…
Vzpomeňme na zločince po jeho boku – jeden se posmívá… Kdo ví, třeba časem taky zalituje, zatouží… A pak ten druhý, který výslovně vyjadřuje svou touhu jít tam, kam jde Ježíš, touží po záchraně, i když jeho život se tak pokazil – a teď bez jakékoliv lidské naděje umírá, končí…A Ježíš mu podává pomocnou ruku a dává možnost dojít spásy…. A tak když může i on, proč by nemohli i další, proč bychom nemohli my a nebo já, ty?
Ano, chce to ono pravdivé a pokorné vyznání a snahu i touhu….o zbytek se postará náš Pán a Král…