Jan 3,16-18 – Ježíš řekl Nikodémovi: „Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen. Kdo v něho věří, není souzen; kdo nevěří, už je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.“
Křesťané věří v jednoho Boha ve třech osobách („Trojice“). „Bůh není samota, nýbrž dokonalé společenství“ (Benedikt XVI.). Křesťané se nemodlí ke třem různým bohům, nýbrž k jedinému Bohu – Otci, Synu Ježíši Kristu a Duchu svatému. Proto jsou křesťané křtěni „ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého“. Bůh tedy není osamělá bytost. Bůh v Trojici je společenství, věčné sdílení lásky. Podle Božího modelu je také člověk orientován na vztahy, sdílení, účast a lásku. (srov. Youcat čl. 35, 122)
Milí přátelé, to je takový myslím pěkný úvod z katechismu pro mladé, který by mohl k tématu stačit, ale přece jen to trošku rozvinu….
Už pojem Boží Trojice nám dělá dost problémy ve vztahu k jiným náboženstvím, zvl. k muslimům, kteří nás podezřívají z polyteismu – máme prý tři bohy a dokonce jsem se i dočetl, že snad někteří si myslí, že i Panna Maria je námi chápána jako by měla božskou podstatu a byla 4.bohem…. Je to potíž, protože se dotýkáme tajemství, kterému nikdo z nás nerozumí… a kdo tvrdí že ano, asi to nepochopil…. Ani apoštolové to nemohli chápat a snad až přijetí Ducha svatého jim pomohlo se tomuto tajemství otevřít…
A nebylo by lepší o tom raději vůbec nemluvit? Koneckonců v Bibli jsou také nějaká sporná místa a raději je moc nevytahujeme, podobně jako některé kapitoly z dějin církve, na které my lidé nemůžeme být hrdí….
Ale pak – jak chápat Ježíše Krista? Uzdravoval nemocné jediným dotekem, slovem, křísil mrtvé, nasytil tisíce z pár chlebů a ryb, utišil rozbouřené jezero, zařídil Petrův rybolov – dokonce dvakrát, ač rybářský amatér, prostě minimálně s ním byl Bůh nebo ještě více? Kdo jiný by dokázal takové věci a ještě by byl schopen tuto moc předávat, jako Ježíš svým učedníkům, když je posílal pro dvojicích na misijní cesty? A ještě k tomu – on odpouští hříchy / to přece může jenom Bůh!/ a říká, že přišel ne zrušit, ale naplnit Starý zákon…! Přece je tím Mesiášem, je Boží Syn a Tomáš po zmrtvýchvstání ho nazve svým Bohem…
Dobře, když je Boží Syn, pak má tedy i nebeského Otce, ke kterému se i celou noc modlil, který se k němu hlásí při Janově křtu nebo na hoře Tábor ….a koho že nám poslal o Letnicích – Pomocníka ? A to je kdo? Tak tu jsou tři…
A když Ježíš říká – já Otec jedno jsme – jsou oba různé osoby, ale jsou zároveň jedno a posílá Ducha, který vychází ze Syna i z Otce – jsou všichni jedno….Ježíš nikdy nezpochybnil existenci jednoho Boha a zároveň křest ustanovuje ne jednoduše ve jménu Božím, ale ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého… To vše se nedá jen tak zamlčet….
Je fakt, že v době po – apoštolské s tím měla církev velkou potíž – co všelijakých bludných názorů a slepých uliček v křesťanské věrouce vzniklo a dříve nebo později zaniklo – kdy teologové si lámali hlavu s tím, jak tento fakt víry pojmout – mnohdy se spletli – vše z toho postupně víceméně zaniklo….akorát zůstaly názvy bludů jako patripassianismus, arianismus, adopcianismus, sabellianismus nebo subordinacianismus – pojmy, které v dějinách věrouky mučí akorát na fakultě studenty teologie…
Jde prostě o nádherné tajemství vnitřního Božího života, jehož podstata je láska, sdílení, přátelství – a to nejde v samotě … Bůh není osamocený… Mezi osobami Otce – Stvořitele, Syna – Vykupitele a Ducha svatého – Obnovitele je tak absolutní jednota a láska, že tvoří dokonalou jednotnou bytost…jsou jedním Bohem…Radujme se z toho a pokusme se být takovým Božím obrazem v tomto světě… stačí, když se budeme snažit vytvářet jednotu v mnohém – v rámci rodiny, farnosti, církve, když budeme usilovat o opravdovou lásku a přátelství….