Sk 2,1-11 – Nastal den letnic a všichni byli společně pohromadě. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali. V Jeruzalémě bydleli zbožní židé ze všech možných národů pod nebem. Když se ten zvuk ozval, hodně lidí se sběhlo a byli ohromeni, protože každý z nich je slyšel, jak mluví jeho vlastní řečí. Žasli, divili se a říkali: „Ti, co tak mluví, nejsou to všichni Galilejci? Jak to tedy, že každý z nás slyší svou mateřštinu? My Parthové, Médové, Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kappadokie, Pontu a Asie, Frýgie a Pamfýlie, Egypta a lybijského kraje u Kyrény, my, kteří jsme připutovali z Říma, židé i proselyté, Kréťané i Arabové: slyšíme, jak našimi jazyky hlásají velké Boží skutky.“
Milí přátelé,
je dobré si připomenout, že židovské letnice jsou dodnes svátek nejenom prvních plodů, první úrody, za kterou děkují v Izraeli Hospodinu, ale také připomínkou předání Zákona od Hospodina vyvolenému lidu na hoře Sinaj.
A tady je zajímavá souvislost – přichází hukot, vítr, oheň – cosi nenadálého – Duch Boží vane kde a kdy a jak chce – leckdy i překvapivě…, a také naplňuje celý dům – pleroma – plnost to je to, co dává Boží Duch. Ježíš slíbil učedníkům, že jim pošle Pomocníka, který jim dá se rozpomenout na to co jim říkal a umožní předávat dál -. dostávají tedy plnost pomoci k tomu aby byli jeho svědky až na konec světa….
A ta souvislost se SZ a Sinají? Jak píše v komentáři Angelo Scarano: Letnice byly vzpomínkou na předání Zákona na hoře Sínaj. Sestoupení Ducha svatého totiž silně připomíná Boží zjevení na té hoře: zemětřesení a oheň doprovázely také odevzdání Zákona. Duch svatý sestoupil právě o letnicích, aby ukázal, že on je nový, duchovní zákon. Tento zákon není vepsán na kamenné desky, ale do srdce. Není to zákon vnější, ale vnitřní. Tak se naplnila slova: „Svůj zákon jim dám do nitra“ (Jer 31,33), „dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha“
A ten oheň rozdělený v plamenné jazyky jakoby připomínaly, že nyní každý z nich – z apoštolů – bude mluvit jazykem, kterému budou rozumět všichni…..je to symbol toho, že v budoucnu bude evangelium hlásáno všem národům…
A ta univerzální řeč? Kdysi jsem byl v 99. roce na pouti v Peru – byl tam s námi jeden účastník, který uměl skvěle česky, ale jinak nic… a přece – jednou byl schopen si sednout do hospody a strávit tam většinu noci, aby se vrátil nad ránem spokojený s vypreparovaným mečounem v ruce. Tehdy ho s tím dokonce ještě pustili na palubu letadla. Dnes by to bylo nemožné… a jak se dokázal domluvit se španělsky mluvícími Peruánci? Prostě česky, gesty, úsměvem a dobrosrdečností bezprostředností a odvahou….Ano, jazyk lásky – přátelství, vstřícnosti úsměvu je něco, na co slyší každý… Je to přirozený dar a teď si představme, že se k tomu přidá působení sv. Ducha…
Na straně druhé – i když my si tady jazykově rozumíme – a dokonce máme i jednu víru – je nutné, abychom s pomocí Ducha měli taky onu lidskou vstřícnost a laskavost, jinak budeme studení, prázdní….Duch svatý zahřívá, proměňuje, otvírá…viz apoštolové, viz poutník do Peru…..
Anegelo Scarano si také všímá ještě jedné důležité věci: Nikdo nemůže říct, Ježíš je Pán, leč v Duchu svatém! (1 Kor 12,3) – my můžeme stokrát Boha oslavovat a opěvovat v písních, že ho máme rádi, ale jde o to, abychom s pomocí Ducha svatého viděli opravdu Ježíše jako Pána… dokážu to říci v krizi, strachu, neúspěchu? Když se něco nedaří? On je Pánem nade vším, on bude mít poslední slovo…Dokážu mu takto věřit?
A pak ještě jedna věc – jde o to, aby on byl Pánem mého života – jsem na trůnu já nebo on? Duch svatý nám dává prohlédnout, ale taky dává sílu nejen věřit, ale i se svěřit Pánu….
Letnice – brzo bude biřmování – co adeptům této svátosti i nám přát? Aby oni – i my všichni – abychom Pána poznávali ve všem, co nás potká a abychom mu dali první místo v životě…, aby nás jeho Duch vedl k tomu, že nebudeme žít jen podle sebe, ale podle Krista….