Mt ,18-25 – S narozením Ježíše Krista to bylo takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena s Josefem. Ale dříve než začali spolu bydlet, ukázalo se, že počala z Ducha svatého. Protože její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vydat pohaně, rozhodl se tajně se s ní rozejít. Když už to chtěl udělat, zjevil se mu ve snu anděl Páně a řekl: „Josefe, synu Davidův, neboj se k sobě vzít svou manželku Marii. Vždyť dítě, které počala, je z Ducha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; on totiž spasí svůj lid od hříchů.“ To všecko se stalo, aby se naplnilo, co řekl Pán ústy proroka: ‚Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Emanuel‘, to znamená ‚Bůh s námi‘. Když se Josef probudil ze spánku, udělal, jak mu anděl Páně přikázal: vzal svou ženu k sobě. Ale nepoznal ji, dokud neporodila syna. A dal mu jméno Ježíš.
Milí přátelé, Daniela Fischerová v knize Duhová jiskra má tento příběh:
Šel jeden doktor lesem. Byl to starý mrzout, od lidí nečekal nic dobrého, všude viděl jen samou podlost…Náhle zahlédl v příkopě zbitého, polonahého muže. Pomoz mi, zachraň mne, prosil ho ten nešťastník. Přepadli mne lupiči a div, že ze mne nevytloukli duši. Nic u sebe nemám, to sám vidíš, ale věř mi, jednou se ti odvděčím.
No moment, zabručel nevrle doktor. Já jsem opravdický lékař a ne nějaký hej nebo počkej. Za léčení beru deset zlaťáků.
Dostaneš deset zlaťáků, sliboval ten chudák, jen mě pro všechno na světě vytáhni odsud a pomoz mi!
Doktor ho dostal k sobě domů a skutečně se mu podařilo nechtěného pacienta vyléčit. Propustil ho, ale pacient se brzo vrátil a přinesl mu dřevěnou krabičku. Na, doktore, to je pro tebe. Abych ukázal, jak jsem ti vděčný, vyřezal jsem ti tuto krabičku. Podívej, jak má krásné víko – je tam velikánské DĚKUJI.
Když to doktor viděl, mohlo ho vzít čert. Však jsem to mohl vědět, že mi ta holota nezaplatí a ještě mne chce odbýt nějakou pitomou krabičkou… Já ti dám krabičku -já ti dám děkuji…., zařval na zmateného dárce…dohodli jsme se na deseti zlatých a já chci těch deset zlaťáků a ten krám si strč za klobouk.
Pacient váhavě pokrčil rameny. No, jak myslíš, doktore. Když deset zlatých, tak deset – máš je mít.
Otevřel krabici – kde bylo několik set zlatých, odpočítal jich deset a zbytek si i s krabičkou zase odnesl…..
Ten příběh vypadá dost smutně, ale co vlastně: Každý dostal co chtěl: ten ubožák byl uzdraven a ten doktor dostal očekávanou mzdu…tak kde je problém?
Nevím, jak vám, ale mně to připomíná v mnohém příběh Boha a nás lidí:
Podívejme se ještě jednou na příběh z evangelia:
Josef i Maria jsou zasnoubeni, po čase vytvoří společnou domácnost a budou se těšit na společnou rodinu, děti, které budou spolu vychovávat. Ale všechno je jinak. Maria bude maminkou, ale dítě není Josefovo, ale Boží. Kdo může pochopit, pochop. Když se vše Josef dozví, má dvě možnost – podobně jako ten doktor. Vybrat si tajemný Boží dar nebo vše odmítnout a žít si původním způsobem života.
Naštěstí i pro nás si Josef vybral onen dar v podobě Božího Syna Ježíše Krista a od nynějška vše zasvětí péči o Marii a malé dítě. Tohoto syna přijme za vlastního a vychová ho pro život v tomto světě. Stane se mu otcem a tím se stane i také velkým. Dostal nakonec mnohem víc, než si mohl představit. Stará se o vytouženého Vykupitele, který je zachránce všech, i nás.
A teď si to milí přátelé převeďme ještě do našeho života. My chceme hlavně zdraví, úspěch, peníze, trochu té moci a slávy a říkáme si, to bude naše štěstí. To taky požadujeme od Boha….
A Bůh? On taky mnohdy čeká – v těch nejposlednějších nemocných a ubohých lidech, abychom se mu přiblížili. My, když se snažíme žít dobře a v lásce k lidem, čekáme těch 10 zlatých, tedy že dostaneme nějaký ten díl úspěchu a slávy v tomto světě. Co budeme potřebovat, nám dá, ale on má připravený originální dárek, o kterém se nám ani nesnilo. Jsou to miliony zlatých…
Je to vlastně takový „voucher“ – vánoční dárkový poukaz – ne na pár dnů někde v lázních, ale pobyt navždy v Božím království… Přijmeme tento dar?
Přijmeme ho, když uvěříme a staneme se přáteli Ježíše Krista – dítěte, které se narodilo a vstoupilo do našeho světa, aby nám ukázalo cestu….Nebojme se přijmout toto jako výzvu, jako naději, jako dar nade všechny dary….a je pro každého!….