Print Friendly, PDF & Email

Lk 2,1-14  – V těch dnech vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby se v celé říši provedlo sčítání lidu. To bylo první sčítání a konalo se, když byl v Sýrii místodržitelem Kvirinius. Šli tedy všichni, aby se dali zapsat, každý do svého města. Také Josef se odebral z galilejského města Nazareta vzhůru do Judska do města Davidova, které se jmenuje Betlém, protože byl z rodu a kmene Davidova, aby se dal zapsat spolu s Marií, sobě zasnoubenou ženou, která byla v požehnaném stavu. Když tam byli, naplnil se jí čas, kdy měla porodit. A porodila svého prvorozeného syna, zavinula ho do plének a položila do jeslí, protože v zájezdním útulku nebylo pro ně místo. V té krajině nocovali pod širým nebem pastýři a střídali se na hlídce u svého stáda. Najednou u nich stál anděl Páně a sláva Páně se kolem nich rozzářila a padla na ně veliká bázeň. Anděl jim řekl: „Nebojte se! Zvěstuji vám velikou radost, radost pro všechen lid: V městě Davidově se vám dnes narodil spasitel – to je Kristus Pán. To bude pro vás znamením: Naleznete děťátko zavinuté do plének a položené v jeslích.“ A náhle bylo s andělem celé množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem, v kterých má (Bůh) zalíbení.“

Milí přátelé!

Gaius Iulius Octavianus Caesar – si dal ještě příjmení Augustus -tedy vznešený. Cisař, který měl vládu nad celým Středomořím, na jihu i s Egyptem, na severu i se Španělskem, Francií a kusem Německa….rozkázal všeobecné sčítání obyvatel – možná jako opatření proti únikům daní, a taky jako potvrzení jeho svrchovanosti a moci….

Celý svět je v pohybu. Všichni musí do svých rodných měst – včetně Marie a Josefa…

Nějaký novorozený Ježíš mezi putujícími miliony poddaných nic neznamená, a přece on je toho všeho centrem. Betlém se pro nás v tuto dobu stává hlavním městem světa, kam přichází sám Bůh – Boží syn. Augustus neaugustus….Ježíš je hlavní postavou, ne císař…

Není to i u nás trochu podobné s tehdejší dobou? Když to vztáhneme na slavení Vánoc – realisticky – tak vše se točí kolem vánočních stromečků, ale ty jednou skončí, kolem dobrého jídla, ale to se sní, kolem dárků, ale ty se rozbalí, kolem celých svátků – ale ono období pomine a co zůstane? Ježíš……A jak je to v běžném životě? Vzdělání /nic proti tomu /, peníze, postavení,  dobrá pověst, zájmy a  koníčky.…, ale to vše jednou na konci života nějak pomine, jako kdysi záhy skončila sláva a věhlas císaře Augusta a co nám zbude?  Ježíš … Ostatně kolik lidí dnes ví, kdo byl Augustus ? Ale i nejzarytější odpůrci Vánoc a celého křesťanství něco vědí o Ježíšovi….

Víme, že na rozdíl od vlastního sčítání, kde byli k dispozici tisíce úředníků a vojáků –  On neměl k ruce žádnou propagandu, ani ochranku nebo pomoc. O vše se nakonec postarají andělé. Ty jako první spatří a uslyší pastýři, kteří nocují venku – tedy lidi na okraji společnosti…zdá se, že právě tento typ lidí je jako první oslovitelný…..

Ostatně -co je dnes všeobecně středem pozornosti, Čínský virus? Politika? Ekologie, světová situace? Čím žijeme v této době? A přece středem všeho zůstává Ježíš…jako jistota.

A přitom je tady jeden velký paradox –Logos –  Boží Slovo – základ celého Božího působení se stává člověkem. Ten, který přesahuje celý svět i vesmír, se vejde  do peřinek v jesličkách – jako pár kilo vážící dítě – naprosto vydané do lidských rukou. Ten, který působí a oživuje celý kosmos

pláče jako novorozeně ve chlévě – bláznivá představa – ale tomu jsem my křestané uvěřili. Boží slovo – Bůh sám se doslova zúžil a zmenšil že je i pro nás lidi malinký. Až tak daleko jde Boží láska k člověku.

Ale to není všechno: má to jeden velký důsledek –  teologové tomu říkají partikularizace – rozdrobení… Jako se Boží Syn stal malou součástí tohoto světa, který on sám stvořil. A když je dospělý- chodí za ním davy, až musí kázat z lodi nebo na vysokém kopci…ale on sám vyhledává spíše jednotlivce nebo malé skupinky – 12 apoštolů, oslovuje každého zvlášť – Petra, Natanaela, Matouše, věnuje se Zacheovi, udělá si čas na schůzku s Nikodémem na celou noc nebo na polední rozhovor se Samařankou, čeká, až ho poznají  a přijmou po zmrtvýchvstání – Magdalena, Emauzští učedníci nebo Tomáš……, na jednu stranu jde zachránit všechny, ale má čas na každého, jak kdo potřebuje…doslova se rozdrobí se pro své okolí….i jediná ovečka je pro něho jako pastýře důležitá, ztráty nejsou povoleny!

A to si klidně vztáhneme i na sebe – o Vánocích oslavujeme našeho Spasitele, který přišel vykoupit celý svět – miliardy lidí, ale je tu pro každého,  jako by tu byl jen on sám….symbolem toho je vlastně eucharistie, tady se Ježíš rozláme, rozdrobí třeba na sto kousků, aby kdokoli z nás ho měl celého pro sebe…Není to krásné, není to ten největší dar?

Důvod k radosti je i v tom, že když jeden z nás mu otevře srdce zároveň jakoby Ježíšovi otevíral skrze sebe vrátka k ostatním lidem….

Kéž se Ježíš dnes narodí opravdu všem a taky skrze nás…..

Nově: