Print Friendly, PDF & Email

Modlitba nad dary – Bože, shromáždili jsme se s radostí kolem tvého oltáře a spolu s těmito dary přinášíme ti dnes, co jsme v uplynulém roce z lásky k tobě konali a snášeli; a prosíme tě: dej, abychom celý nastávající rok prožili ve spojení s tebou. Skrze Krista, našeho Pána…

 

Milí přátelé! Obětní dary se nesou při mši svaté – jako krásné vyjádření Boží spolupráce s člověkem. Bůh nám vše  dal – život, schopnosti a síly, dal nám společnost dalších lidí, počasí, okolnosti a díky tomu všemu člověk může vypěstovat a vytvořit chléb a víno – symbol pokrmu a nápoje….

Bůh je Stvořitel, ale nás si pozval ke svému tvůrčímu dílu – teď a tady…je to geniální, že svět vlastně stále není hotový, ale my ho spoluvytváříme – Bůh  vytvořil nádherný vesmír, svět, my lidé jsme k tomu přidali český Karlštejn, kambodžský Angkor Vat, bavorský Neuschwanstein, italské Benátky, egyptské pyramidy, americký Golden Gate Bridge v San Franciscu, anglickou katedrálu v Salisbury, australskou operu v Sydney.. to jsou nádherné důkazy lidských schopnosti, které člověk díky Božím darům rozvinul a udělal v tomto světě něco krásného….

Ohledně přírody – člověk ji udržuje – horko těžko a spíš těžko se snaží uchovat aspoň její základ – je to naše spolupůsobení, spoluzodpovědnost – a naše rozhodování, jestli okolí ničíme nebo chráníme a rozvíjíme….Bůh nám v tom dal neuvěřitelnou svobodu a tím i důstojnost…

To vše nás může napadnout, když neseme DARY chleba a vína… jak Bůh nám nabízí spolupráci – je to jeho dílo a my smíme v to být s ním….my jsme vypěstovali a vyrobili pokrm a nápoj a Bůh ho promění ve své tělo a krev, abychom měli sílu ho následovat….

Je dobré vědět, že když neseme dary k oltáři, tak to nejsou jen dary hmotné, ale vlastně tam k proměnění neseme i sebe a své starosti i naděje a touhy…

A do toho obětního průvodu zvláště dnes můžeme promítnout vše z tohoto roku, který nezadržitelně končí…. V modlitbě na dary se říká – s dary ti přinášíme to, co jsme konali a co jsme snášeli 

 

Co jsme letos snášeli? Mohlo toho být hodně, starosti v práci, ve škole, doma…ale přece jen většinu  při svém ohlédnutí  za tímto rokem napadne čínská nákaza – jak sem vtrhla, co přinesla, jak změnila, jak rozházela náš dosavadní zaběhnutý život a najednou zrelativizovala naše jistoty. Jistě nás taky mohlo napadnout – co tím chce Bůh říci. Je to varování? Je to pokání? Co je to? No k čemu nás to přivedlo?  Museli jsme se  zříci mnoha věcí, které nám civilizace nabízí . Cestování, zábava, také i důležité věci pro každou dobu – osobní  kontakty a sdílení…Mnozí si prošli samotnou nemocí i strachem o nakažené blízké.

Také nás to naučilo být vynalézavými – šití roušek i pomoc druhým, kultura na ulici apod…..ve školách víc využívat médií, vážit si více v létě české přírody, přezkoušelo to i náš vztah k církvi a Bohu v době tvrdých omezení  duchovních aktivit…

 

To co jsme konali:

vedlo to k jakémusi tréningu chudoby…. Ona krize – byl to tedy trest nebo něco jiného? To ví jen Bůh, také nevíme, jak vše bude pokračovat….rozhodně já to vnímám jako výzvu:  zastav se, promysli, co je pro tebe důležité a za tím jdi…..víra, vztahy…tady jsme museli a musíme více zapracovat, museli jsme překonat mnoho překážek, vyjít ze svého pohodlí….je to výzva i do budoucnosti – jít i přes překážky za tím , co je podstatné…

A co je důležité? Modlitba nad dary říká toto – Být ve spojení s Bohem

Jak říká text písně Trabandu – jsme pevní jako pevný je lano co k nebi nás poutá….

Nevíme – podobně jako loni- co nás čeká příští rok, ale naší jistotou bude opět vědomí, že Bůh je s námi, držme se ho a on nám bude oporou v dobách těžkých i krásných…

Nově: