Mt 17,1-9 – Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn: jeho tvář zazářila jako slunce a jeho oděv zbělel jako světlo. A hle – ukázal se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají. Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: „Pane, je dobře, že jsme tady. Chceš-li, postavím tu tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Když ještě mluvil, zastínil je najednou světlý oblak, a hle – z oblaku se ozval hlas: „To je můj milovaný Syn, v něm jsem si zalíbil; toho poslouchejte!“ Jak to učedníci slyšeli, padli tváří k zemi a velmi se báli. Ježíš přistoupil, dotkl se jich a řekl: „Vstaňte, nebojte se!“ Pozdvihli oči a neviděli nikoho, jen samotného Ježíše. Když sestupovali s hory, přikázal jim Ježíš: „Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud nebude Syn člověka vzkříšen z mrtvých.“
Milí přátelé,
na tento svátek mám zvláštní vzpomínku – z dětství – když náš farní kostel v Bílém Újezdě, zasvěcený Proměnění Páně, slavil pouť – bylo to takto uprostřed prázdnin a já si tehdy říkal, ještě je to dobré, prázdniny teprve vstupují do druhého poločasu, škola je ještě daleko….
A o co jde v onom Ježíšově proměnění? Ježíš jde na horu Proměnění s 3 učedníky, kteří budou v budoucnu svědky jeho duševního i fyzického utrpení v Getsemanech… Ježíš se jde modlit, ne se předvádět. Je při tom proměněn – setkání s Otcem ho proměňuje… Modlitba nás připodobňuje k Bohu….
Apoštolové jsou jako omráčení, jak popisuje Lukáš – obestřel je těžký spánek…velkou část zvláštního zjevení prospí… Je zajímavé, že totéž se děje i v Getsemanech… Ježíš říká přímo apoštolům – zůstaňte zde a bděte se mnou…, ale ono to nešlo a Ježíš je musel opakovaně probouzet… Že by v tom byl Boží záměr, jaksi citlivě jim zakrýt oči? Ať už před tajemstvím Ježíšovy Božské moci na hoře Tábore, jako i lidské bezmoci v Getsemanské zahradě?
Copak i pro nás všechny leccos není skryté? Nevíme, co se děje v myslích druhých… Většinou nevíme, proč se ději různé věci a vůbec nevíme, co bude s námi i tímto světem…. Tato nejistota nás vede k větší snaze a aktivitě a také pokoře… My prostě nemáme vše pod kontrolou… Více jsme tak zváni k odevzdanosti Bohu….
Přijměme i naši víru jako tajemství – bez něho by víra nebyla vírou… Otázka je, jak je to s naším „spánkem“, nejsme pasívní tam, kde je třeba jednat a naopak? Jak je to se spánkem Božím? Viz Ježíš na rozbouřeném jezeře… On ví, kdy má mlčet a kdy má zasáhnout… Jak často se v tom s Bohem míjíme…. Obviňujeme ho z nečinnosti a lhostejnosti k tomuto světu, protože mu nerozumíme.
Snad by to chtělo více Hor Proměnění, více času s Bohem a pro Boha….a pak tajemství možná nebudeme více chápat., ale budeme Bohu víc věřit…
Ty tři stany – Petr dělá co umí… ale je jasně mimo…, jak chce Ježíše dostat do stanu? Jakoby tím chtěl Pána vměstnat do našeho smýšlení – toho, který nás nekonečně přesahuje… Zároveň to připomíná pokorné Boží přebývání ve stanu na poušti, když Mojžíš vedl lid do Zaslíbené země – ten Mojžíš, který i s Eliášem rozmlouvá s Ježíšem…. Pro Hospodina je v Jeruzalémě postavený chrám… A vlastně i jeho čas končí… Boha neusadíme v budově, ale v srdci, tam se kupodivu nekonečný Bůh vejde….
Ještě jeden detail – všimněme si, že Izraelité na stan rádi dali své šperky a zlato, ale Šalomounův chrám byl vybudován na otrocké práci…a chrám našeho srdce? Otevírám mu ho s radostí nebo protože se to sluší? Protože musím?
Ježíš se dotkne apoštolů a vzbudí je – jako v Getsemanech… Je čas jít dolů, domů a přinést tam co jsme krásného zažili s Bohem…. Chceme-li lidem dát Boha, setkávejme se s ním….poslouchejme ho…
Jako Mojžíš sestoupil z hory a byl proměněn… co s námi dělá modlitba, jak se díváme na okolní svět? Optimisticky, pesimisticky, nebo s nadějí? Jsme ochotni vidět Boha ve všem a vidět ve všech lidech bratry a sestry? I já jsem milovaným dítětem, synem, dcerou. Kdy jsem něco takového zakusil, že Bůh si mne váží, má mne rád?