Gn 15,1-6; 21,1-3 – Hospodin se obrátil na Abráma ve vidění těmito slovy: „Neboj se, Abráme, já jsem tvůj štít, tvá odměna je převeliká.“ Abrám řekl: „Pane, Hospodine, co mi dáš? Nemám děti, dědicem mého domu bude damašský Eliezer.“ Abrám pokračoval: „Nedal jsi mi potomka, bude po mně dědit jeden z lidí mého domu.“ Tu mu Hospodin řekl: „Ten po tobě dědit nebude; kdo však vyjde z tvého lůna, ten bude po tobě dědit.“ Vyvedl ho ven a pravil: „Pohlédni na nebe a spočítej hvězdy, můžeš-li je spočítat!“ – a dodal: „Tak (četné) bude tvé potomstvo!“ (Abrám) Hospodinu uvěřil, a ten ho za to uznal za spravedlivého. Hospodin navštívil Sáru, jak slíbil, a splnil Sáře dané slovo. Sára počala a porodila Abrahámovi v jeho stáří syna, jak to Bůh předpověděl. Abrahám dal svému narozenému synovi, kterého mu Sára porodila, jméno Izák.
Abrám se Sárou touží po dítěti, Bůh Abramovi potomka slíbí, dokonce mu dá vizi velkého potomstva, jak hvězd na nebi…,ale dává si načas, hodně načas…
Abraham ale po všechna ta léta nepřestává s Bohem komunikovat, nepřestává doufat…. A když už není žádná lidská naděje, začnou se dít věci…Sáře se narodí Smíšek = Izák – dítě, které přineslo velkou radost i smích…konečně jsou se Sárou rodina – ano, mají i Izmaela, ale maminka je jiná…
Ve starověku byla zřetelná velká touha po dědicovi, po předání toho co mám – další generaci…Je v tom odvěká touha a znamení, že my tu jsme na chvíli a pak předáme veslo dalším…nadějí v tom je fakt, že neodcházíme do nicoty ale k Bohu…
Nyní žijeme ve zvláštní době, kdy mnozí lidé se zaměřili na současnost, na sebe – nepočítají s Bohem, věčností, budoucností, nechtějí nikomu nic předávat, nechtějí zatěžovat planetu novými lidskými predátory, kteří ji akorát ničí, rodina bere peníze a ničí kariéru….je to vlastně jako vyjádření toho, že zde je ráj, toho je třeba si užít a budoucnost mne nezajímá…
Může to být složitější, někdy to prostě nejde mít rodinu, já sám taky nemám….Ale věřme tomu, že stojí za to žít, mít nějakou budoucnost, a naše planeta? Můžeme se k ní chovat mnohem šetrněji a laskavěji a žít…
Rodina – pro Abrahama je to znamení Božího požehnání. A myslím, že pokud někdo chce v tomto světě najít místo, kde se cítí doma a v bezpečí…existuje něco lepšího než rodina, dobrá rodina?
Ano, tvoří ji hříšníci – je to jako s církví – musíme být realisty… vždy ji tvoří nedokonalí lidé, takže opravdu není možné, aby zde nebyly nějaké problémy – mohu to jako kněz po dost dlouhé praxi říci, že když jsem poznal stovky rodin, všude je nějaká bolest, těžkost, problém,…a myslet si, že když půjdu k někomu jinému nebo jiné, tak bude vše OK, je to naivní…Mluvím o rodinách, které nějak fungují, jsou výjimky, kdy je potřeba raději odejít a být třeba sami…
Četl jsem kdesi tuto větu: rodina, která se modlí, je nezničitelná. Měla to pronést sv. Matka Tereza z Kalkaty. To je dobrá provokace. A taky výzva. Kolikrát jsme se modlili, sami i společně a co přišlo za problémy…Tady ale není řečeno, že nebudou, ale že je lze s Bohem zvládnout… Všimněte si, jak je v rodinách těžké se sejít ke společné modlitbě… Je přece tolik práce, když se to hodí jednomu, tak nemůže ten druhý nebo čtvrtý… ten Zlý to ví a dělá maximum pro to, aby se dva nebo tři sešli v Božím jménu…nenechme si to vzít, pokud je to jen trochu možné, třeba aspoň jednou týdně nebo i víckrát…
Aleš Opatrný má v jedné přednášce na téma „Rodina“ tři přání a ta bych vám s ním také rád předal:
- je to naděje v kvalitu člověka i manželství – obojí je obrazem Boha v tomto světě, Bůh do tohoto projektu vsadil všechno…ano jsme nedokonalí, ale přesto Bůh nám žehná, věří nám, pomáhá nám, vždy je na naší straně – to je naše naděje
- je to opět naděje, že dobré semeno nakonec přinese úrodu – v podobenství setba Slova mnohdy padla na zarostlou, kamenitou nebo udusanou půdu, takové pocity mohou mít rodiče, když se dívají na své děti, které se jeví jako nedobrá půda..teď to možná neberou, ale setba je zde a je to otázka času, kdy třeba přece jen vyklíčí a přinese úrodu, buďme trpěliví….
A co do třetice?
- no, samozřejmě opět naděje: v našem okolí mohou být rozbité vztahy i celé rodiny, lidí, kteří měli smůlu, jsou sami, nemohou ke svátostem, kolik bolesti, je to naděje, že tito lidé najdou dobré přátele, kteří je nebudou soudit, ale budou jim pomáhat – tedy také my…a také naděje v tom, že i jejich úděl Bůh může proměnit v dobro…
Ano, vždycky je naděje – jako ji měl Abrahám v Boží přísliby a jakou má i Bůh v důvěře k nám…