Sk 6,8-10;7,54-60 – Štěpán, plný milosti a síly, dělal mezi lidem veliké divy a znamení. Ale tu zasáhli někteří z tak zvané synagógy propuštěnců s lidmi z Kyrény, Alexandrie, Kilíkie a Asie a začali se přít se Štěpánem. Nemohli však obstát před jeho moudrostí a Duchem, který z něho mluvil. Když to slyšeli, velmi se rozzuřili a skřípali zuby proti němu. On však plný Ducha svatého, pohleděl k nebi a spatřil Boží slávu a Ježíše, jak stojí po Boží pravici. A zvolal: „Vidím nebesa otevřená a Syna člověka, jak stojí po Boží pravici! “ Oni se však dali do velkého křiku, zacpávali si uši a všichni se na něho zuřivě vrhli. Pak ho vyhnali ven za město a začali ho kamenovat. Svědkové si přitom složili svrchní šat k nohám jednoho mladého muže – jmenoval se Šavel. Tak Štěpána kamenovali. A on se modlil: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha!“ Klesl pak na kolena a hlasitě zvolal: „Pane, nepřičítej jim tento hřích.“ A po těchto slovech skonal.
Milí přátelé,
tak už máme zase sv. Štěpána jako protipól vánočního pokoje, klidu a rodinné pohody, jako i míru a porozumění mezi všemi lidmi… Mimochodem kdybychom zůstali jen u toho klidu, tak budeme jako z jiného světa. Ovšem Ježíš přišel do tohoto světa se vším, co sem patří….
Přitom před časem jsem byl holičky – kupodivu pořád mám co stříhat – a ta mi řekla, je to stejně k nevíře co se děje, že v 21. století by už se snad lidi mohli dohodnout a ono ne, zase se musí válčit… Proč se lidi nedohodnou?…
Protože lidská nátura je v podstatě stejná jako za doby nebo Alexandra Makedonského nebo „Biče Božího“ hunského dobyvatele Attily nebo mnohem později za Napoleona či Putina… Lidi jsou stejní, akorát nyní mají bohužel větší možnost ubližovat a škodit, než dřív – a to nejen fyzickými zbraněmi, které mohou zničit celý svět, ale i metodou dezinformací, které mohou společnost rozložit vnitřně….
I dnes kdy je svoboda, tak zase v rámci prosazování lidských práv a tolerance k menšinám – nic proti tomu – dokážou lidi nenávidět jedny druhé, ale je to jakoby vzhůru nohama. Jestli dříve byli pronásledováni lidi, protože jsou gayové, jiné barvy pleti nebo jiného náboženství – tak teď má problém člověk, který si dovolí říci svůj názor, a třeba jen trochu se odlišuje od všeobecně prosazované korektnosti… Třeba to pořád kritizované, že rodinu tvoří děti s tátou a mámou nebo že existují v podstatě dvě pohlaví.
Trochu mne děsí, že lidi jakoby ztrácejí i smysl pro humor, třeba i tvrdý humor, padni komu padni – s výjimkou křesťanů, ti se mohou zostuzovat jak za komunistů, tak i v této době beztrestně… ne že bychom si o to někdy nekoledovali….
Svatý Štěpán kdysi pro svou víru přišel o život… Možná, že někde na afghánském venkově by také pro své vyznání božství Ježíše Krista měl problém, že by nepřežil, U nás by lidi potřásli hlavou nebo by ho odvezli do nemocnice…. V každém případě tento mučedník byl radikální, nedělal kompromisy…. Jak nás zahanbuje…Jelikož my někdy ve víře, abychom nevypadali hloupě nebo staromódně, tak se k ní raději moc nehlásíme, nebo děláme kompromisy s okolním světem… Ovšem kdyby se tak zachoval Štěpán, nikomu by nestál za to, aby o něm něco napsal nebo aby ho dokonce měl jako svůj vzor…..
Přitom nás ale může napadnout, kolik toho mohl ještě jako mladík udělat, kdyby udělal kompromis, kdyby raději mlčel…. Ale touto obětí a tímto vyznáním zřejmě udělal nejvíc…. Možná proto, že byl povolán k tomu,aby se stal symbolem a výzvou, že život má cenu, pokud jsem ochotný pro nějakou hodnotu trpět a třeba i dát svůj život…. Je to obrovský úkol…nemáme na to. Sílu k tomu může dát jen Bůh – je to svým způsobem zázrak…. Například když matka se obětuje pro své dítě, voják pro svou vlast….
Totiž nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položil svůj život pro své přátele a podotýkám, že Štěpán nebyl fanatik který by chtěl druhým svou pravdu otlouci o hlavu, ale také si své přesvědčení nenechal vzít. On nebyl jako Jan Žižka, takový středověký džihádista, který ohněm a mečem šířil své přesvědčení….
Svatý Štěpán nešel proti nikomu, ale obětoval se PRO něco, pro někoho a to je to, co má cenu, co z nás dělá osobnosti, světce…..
Vánoce opravdu nejsou jen o pohodě, jsou o Boží lásce, která přišla v Kristu sem do nepohodlí Betléma, pronásledování od Heroda, emigrace v Egyptě, nepochopení od mnoha Izraelitů a nakonec k oběti na kříži a zmrtvýchvstání, aby nás vytrhla z moci zla a přivedla nás nakonec k Otci….