Mt 2,13-15.19-23 – Když mudrci odešli, zjevil se Josefovi ve snu anděl Páně a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uteč do Egypta a zůstaň tam, dokud ti neřeknu. Herodes totiž bude po dítěti pátrat, aby ho zahubil.“ Vstal tedy, vzal v noci dítě i jeho matku, odebral se do Egypta a byl tam až do Herodovy smrti. Tak se splnilo, co řekl Pán ústy proroka: ‚Z Egypta jsem povolal svého syna.‘ Když Herodes zemřel, zjevil se v Egyptě Josefovi ve snu anděl Páně a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku a jdi do izraelské země, protože ti, kdo ukládali dítěti o život, už zemřeli.“ Vstal tedy, vzal dítě i jeho matku a odebral se do izraelské země. Ale když uslyšel, že je v Judsku místo svého otce Heroda králem Archelaus, bál se tam jít a podle pokynu ve snu se odebral na území galilejské. Šel tedy a usadil se v městě, které se jmenuje Nazaret, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroků: ‚Bude nazýván Nazaretský.‘
Milí přátelé,
už při svátku sv, Štěpána jsme si mohli uvědomit, že vánoce nejsou jen o pohodě a klídku, ale že je to i boj, těžkosti, problémy a snaha o jejich řešení. Nejinak je tomu o Svátku Svaté rodiny…
Nás může totiž napadat, že když v Nazaretské rodině byl samý světec – Maria – bez hříchu, svatý Josef a vtělený Boží Syn Ježíš…, tak šlo vše jako na drátkách….
Tak ono to byl někdy /jak říkají ne severu Moravy/ fičák a byly mnohé starosti a těžkosti – jen Ježíšovo narození a jeho okolnosti a nedlouho po tom Herodes a jeho snaha sprovodit Ježíše z tohoto světa – prostě nejednou je z té zdánlivé idyly drama, kde jde doslova o život… A po návratu z emigrace v Egyptě to jistě taky nebylo jednoduché – vplynout do běžného života… ale i když to nebyl život snadný, jistě byl požehnaný…. A o to jde.
To bychom se měli přát i pro sebe… Nejde o to, mít se pohodově a bezproblémově, ale smysluplně, dobře a požehnaně…být s Bohem….
Ono, kde o něco jde, tak přicházejí překážky – tomu Zlému se to nelíbí – ale poslední slovo má nakonec Bůh… To znáte i u vás – a to nejste světci, ale přece jen – buďte si jisti, že Bůh je a bude vždy s vámi – a zvl. je skvělé, když ho zvete k sobě skrze společnou modlitbu…..a vzájemné sdílení… tak i u vás bude mít poslední slovo milující Bůh. Totiž rodina, která se modlí, je nezničitelná – pravila svatá Matka Tereza…
Krize nemusí být jen z vnějších podmínek – málo peněz, potíže v práci, s dětmi, sousedy… to může být i uvnitř, a to je o to bolavější. Někdy se vytratí radost, respekt, ochota odpustit a začít znova, únava a rezignace…sílu dá opět Bůh – pusťme ho dovnitř… on stojí u dveří a klepe…
Stálo by za to teď udělat malé společné zpytování svědomí:
Jak je to u nás v naší rodině?
Uděláme si dost času na pravidelnou osobní modlitbu nebo je to jen na chvíli, když někdy vyjde čas? Snažíme se modlit i s dětmi a to tak, aby to pro ně byla krásná společná chvíle nebo jen splněná nepříjemná povinnost? Kvalita takové modlitby není v množství slov nebo v dlouhém čase… Daří se nám aspoň občas společná modlitba jen s manželem nebo manželkou ? Časem taková modlitba může být velkou vnitřní oporou pro vaše děti…
Jaká atmosféra převládá v naší rodině? Máme na sebe čas, na vzájemnou komunikaci? Nepřipadá nám naše domácnost někdy jen jako společná noclehárna, kde se občas potkáme a jinak si jde každý za svým, hlavně s hlavou stočenou k mobilu, počítači nebo televizi?…. Co já dělám pro to, aby se ti druzí cítili se mnou dobře, abych spoluvytvářel skutečný domov pro sebe i pro druhé?
Co mi v tom překáží a vadí? Je něco, čeho bych se mohl a měl zříci, něco, co se druhým nelíbí? Nejsem příčinou dusné atmosféry? Nejsem tím, kolem něhož se chodí po špičkách? Umím přijmout kritiku, jako i s láskou nastavit druhým zrcadlo?
A k čemu bych se naopak měl vrátit co by chtělo obnovit? Nevyvanulo něco podstatného z našeho vztahu? Zájem o druhého, ochota naslouchat? Umím změnit svůj postoj nebo názor a vcítit se do druhého? Dokážu být vynalézavým a umím druhé povzbudit, pochválit, potěšit nebo něčím překvapit? Kdy jste spolu byli naposledy na výletě nebo na procházce – všichni – a jen tak? Kdy jste se naposledy opravdu od srdce zasmáli, popovídali, pomodlili ?
Jsou to vlastně drobnosti – ale právě na nich někdy stojí podstata našeho soužití v rodině…
Všude se najdou problémy a bolesti…, ale při dobré vůli všech a s Boží pomocí má opravdový domov vždycky šanci…