Print Friendly, PDF & Email

Známe pohádku – skoro horor – Kráska a zvíře, kde láska dívky dokáže nakonec prolomit kletbu netvora, aby se stal normálním člověkem…

Dnes v prvním čtení zaznělo od proroka Izajáše o Ježíšovi:

Jak mnozí budou nad ním žasnout ! Neboť jeho podoba byla nelidsky zohavena, vzhledem se nepodobá člověku… on přivede k údivu mnohé národy….neměl podobu ani krásu, aby upoutal náš pohled, neměl vzhled, abychom po něm zatoužili. Opovržený, opuštěný od lidí, muž bolesti, znalý utrpení, jak ten, před nímž si lidé zakrývají tvář, potupený, od nás nevážený…

Zde Ježíš přijímá podobu řekli bychom skoro netvora – budícího hrůzu a odpor…, takže ve vztahu k němu i člověk podprůměrný se může cítit být větším a lepším a krásnějším…skoro onou kráskou.

Nicméně vše je jinak – on je krásný svou láskou ve svém znetvoření, aby přišel do tohoto navenek krásného světa, ale pošpiněného naší lží, zlem, pýchou a ubohostí a naše znetvořené duše vysvobodil pro krásu Božích dětí…

Mimochodem, kdo ví, jak Ježíš vypadal? Bible jeho vizáž příliš neřeší, byl menší, vyšší, snědý, světlý, jaké měl oči…, neměl odstáté uši, neměl dlouhý nos nebo tvář poznamenanou neštovicemi? Byl úplně zdráv nebo měl slabší srdce nebo kulhal na jednu nohu? Nic nemůžeme vyvrátit ani potvrdit…

My si ho samozřejmě představujeme jako člověka krásného – jelikož měl jistě nádherný vnitřek, tak počítáme jaksi samozřejmě s krásou a mimořádným zjevem navenek…

Ale byl by zase takový problém, kdyby vypadal úplně obyčejně? Narodil se jako bezdomovec, žil obyčejný život obyčejných lidí – proč by nemohl ve své důslednosti vypadat obyčejně? Aby i člověk s křivým nosem nebo bez vlasů si mohl říci, vždy on je tu se mnou….on je jako já….

A také nezapomeňme, že mohou být lidé navenek krásní, ale kape z nich prázdnota, ubohost, třeba i hloupost….Naopak zase platí, že i člověk nehezký může mít krásnou duši, zvl u starých a nemocných lidí můžeme v jejich očích objevit skutečnou krásu….

A ještě něco:

Izajáš říká, my jsme ho pokládali za zbitého, od Boha ztrestaného a ztýraného. On však byl proboden pro naše nepravosti, rozdrcen pro naše zločiny, … jeho rány nás uzdravily…

Velký pátek je dnem zastavení, rozjímání nad Kristovým smrtelným utrpením a koncem jeho života, který měl a mohl pokračovat, který byl tak brutálně ukrácený, když se vše začalo dařit, kolika lidem ještě mohl pomoci, uzdravit je, povzbudit a takovým strašným způsobem, v takové bolesti a takovém ponížení končí….

Ale tohle je Boží cesta. protože je to i lidská cesta – náš život není cesta neustálých vítězství, ale cesta obyčejného člověka, kterému je občas zoufale smutno, který potřebuje povzbudit, potěšit a pochopit smysl všeho. Bůh jde s námi, nečeká v cíli, aby nám zatleskal, on jde s námi a nabízí podporu…..Mysleme na to, až nám bude těžko – Velký pátek je pro KAŽDÉHO z nás dnem VELKÉ naděje…

Nově: