Print Friendly, PDF & Email

Iz 52,13-53,12 – Hle, můj Služebník dojde úspěchu, bude povýšen, povznesen k velké vznešenosti. Jak mnozí budou nad ním žasnout! Neboť jeho podoba byla nelidsky zohavena, vzhledem se nepodobá člověku. On přivede v údiv mnohé národy, králové před ním zavřou svá ústa, neboť spatřili, co se jim neřeklo, zpozorovali, co dříve neslyšeli. Kdo uvěřil, co jsme slyšeli? Komu se ukázala Hospodinova moc? Vyrašil před ním jako výhonek, jako kořen z vyprahlé země. Neměl podobu ani krásu, aby upoutal náš pohled; neměl vzhled, abychom po něm zatoužili. Opovržený, opuštěný od lidí, muž bolesti, znalý utrpení, jako ten, před nímž si lidé zakrývají tvář, potupený, od nás nevážený. A přece on nesl naše utrpení, obtížil se našimi bolestmi, ale my jsme ho pokládali za zbitého, od Boha ztrestaného a ztýraného. On však byl proboden pro naše nepravosti, rozdrcen pro naše zločiny, (tížily) ho tresty pro naši spásu, jeho rány nás uzdravily. Všichni jsme bloudili jak ovce, každý šel svou vlastní cestou. Hospodin na něho uvalil vinu nás všech. Byl týrán, ale podrobil se a neotevřel svá ústa; jako beránek vedený na porážku a jak ovce, která mlčí před střihači, neotevřel svá ústa. Odstraněn byl soužením a (nespravedlivým) soudem. Kdo se stará o jeho právo? Vyrván byl ze země živých, pro zločin svého lidu byl ubit k smrti. Hrob mu vykázali se zločinci, posmrtný domov s boháči, ačkoli se nedopustil křivdy ani neměl v ústech podvod. Hospodinu se však zalíbilo zdrtit ho utrpením; jestliže dá na usmíření svůj život, uzří potomstvo, které bude žít dlouho, skrze něho se zdaří Hospodinův plán. Pro útrapy své duše uvidí světlo, nasytí se svým poznáním. Můj spravedlivý Služebník ospravedlní mnohé, neboť sám ponese jejich viny. Proto mu udělím mnohé a s reky rozdělí kořist proto, že sám sebe vydal na smrt, že se dal přičíst ke zločincům, když nesl hříchy mnohých a prosil za viníky.

 Milí přátelé, dozněly pašije. Na jedné straně se jedná o osudu nějakého venkovana z Galileje, který se jednoduše znelíbil mocným – příliš na sebe upozorňoval, neuměl se přizpůsobit okolnímu světu,  prostě si vedl svou a tak skončil na popravišti… sice nevinný, ale měl prostě smůlu – takových bylo a  bude….mohli bychom si říci cynicky….A jaké by pak z toho vyplývalo poučení? Raději se do ničeho nemontovat, hledět si svého a nenechat se zatáhnout do nějakých problémů, které mne nepálí.

A přece právě v této obyčejnosti se děje jediné skutečné drama našich dějin – dějin celého vesmíru. Bůh v člověku prochází kdesi na periferii obyčejným lidským životem, a nakonec obrovským utrpením a nevinnou smrtí, kterou nejen přijal, ale podstoupil, protože chtěl. Naplnil tak Otcovu vůli a taky nám lidem dál šanci se zachránit a žit s ním…

V prvním čtení prorok Izajáš píše o trpícím služebníku, který symbolizuje nejen Ježíše, ale i celý vyvolený lid. Ten je povolán, aby Bohu sloužil, ale je tak často nevěrný, a tak tu je služebník Ježíš, který všechny nevěrnosti bere na sebe – je nakonec povýšen, protože přijal ponížení….

Nemá potřebu se obhajovat, přijímá vše za nás. Jaký kontrast k nám lidem – kteří si připadáme mnohdy ukřivdění, když náhodou nás někdo podvede nebo obviní nespravedlivě…..Může se to stát, ale uvědomujme si také, že mnohdy nám něco prošlo velmi lehce – i když jsme si zasloužili trest nebo odsouzení….Ježíš toto přijímá a ještě pro nás – kvůli nám a bez výčitek…a my si na to zvykli a nijak zvlášť nás to nevzrušuje…on toto vše dopředu ví a  přece to podstoupí – co když někdy někdo zareaguje? Bůh se jakoby doprošuje o náš zájem nechat se zachránit… Naivita? Ne, to je láska….dává zdarma záchranu člověku a nechá na jeho libovůli, jestli ji přijme….

Skrze něho se uskuteční Boží plán….to je Prozřetelnost – Boží plán s tímto světem – už od stvoření světa, už od stvoření člověka, od jeho prvního hříchu a vyhnání z ráje – má Bůh svůj plán – přijde sice hřích, ale přijde také záchrana – to je ono světové drama, které se proměnilo nakonec ve vítězství….nic nás nemůže oddělit od Boží lásky.  Nic, kromě nás samotných.

Věřme, Bůh má svůj plán i s námi – všechny naše události, setkání, nás vedou k tomu abychom došli spásy. To je Boží plán, on má dobrý plán – je režisérem, scénáristou, producentem a my jsme herci – jde o to, jak zvládneme svůj part –  žádná role není bezvýznamná, každý máme své místo v Božím plánu s tímto světem, v příběhu, který začal naším hříchem a vrcholí Ježíšovou obětí. Nikdo není nedůležitý, nikdo není navíc, nikdo není mimo…Každého z nás čekají nějaké zkoušky i hrob, ale tím to nekončí – my to víme ve své velikonoční víře…tuto naději, jistotu víry zvláště nyní máme předávat okolnímu světu…ten snad víc než jindy potřebuje naději……

Nově: