Iz 52,13-53,12 – Hle, můj Služebník dojde úspěchu, bude povýšen, povznesen k velké vznešenosti. Jak mnozí budou nad ním žasnout! Neboť jeho podoba byla nelidsky zohavena, vzhledem se nepodobá člověku. On přivede v údiv mnohé národy, králové před ním zavřou svá ústa, neboť spatřili, co se jim neřeklo, zpozorovali, co dříve neslyšeli. Kdo uvěřil, co jsme slyšeli? Komu se ukázala Hospodinova moc? Vyrašil před ním jako výhonek, jako kořen z vyprahlé země. Neměl podobu ani krásu, aby upoutal náš pohled; neměl vzhled, abychom po něm zatoužili. Opovržený, opuštěný od lidí, muž bolesti, znalý utrpení, jako ten, před nímž si lidé zakrývají tvář, potupený, od nás nevážený. A přece on nesl naše utrpení, obtížil se našimi bolestmi, ale my jsme ho pokládali za zbitého, od Boha ztrestaného a ztýraného. On však byl proboden pro naše nepravosti, rozdrcen pro naše zločiny, (tížily) ho tresty pro naši spásu, jeho rány nás uzdravily. Všichni jsme bloudili jak ovce, každý šel svou vlastní cestou. Hospodin na něho uvalil vinu nás všech. Byl týrán, ale podrobil se a neotevřel svá ústa; jako beránek vedený na porážku a jak ovce, která mlčí před střihači, neotevřel svá ústa. Odstraněn byl soužením a (nespravedlivým) soudem. Kdo se stará o jeho právo? Vyrván byl ze země živých, pro zločin svého lidu byl ubit k smrti. Hrob mu vykázali se zločinci, posmrtný domov s boháči, ačkoli se nedopustil křivdy ani neměl v ústech podvod. Hospodinu se však zalíbilo zdrtit ho utrpením; jestliže dá na usmíření svůj život, uzří potomstvo, které bude žít dlouho, skrze něho se zdaří Hospodinův plán. Pro útrapy své duše uvidí světlo, nasytí se svým poznáním. Můj spravedlivý Služebník ospravedlní mnohé, neboť sám ponese jejich viny. Proto mu udělím mnohé a s reky rozdělí kořist proto, že sám sebe vydal na smrt, že se dal přičíst ke zločincům, když nesl hříchy mnohých a prosil za viníky.
Milí přátelé,
dozněly pašije, ale já se chci vrátit ještě k prvnímu čtení – je to text z proroka Izajáše o trpícím Božím služebníkovi – jistě víme proč právě dnes….
Ježíš se stal dobrovolně obětním beránkem, na sebe vzal vinu všech…. Teď se nám lidem může ulevit – můžeme ukázat na Ježíše a říci – to on – on za to může… a on to přijímá, za mne za tebe za všechny…. Proto přišel na tento svět…jeho ranami jsme nejen zachránění od prokletí hříchu, ale v jeho zraněních je naše uzdraveni, vzal to vše na sebe….
Ale je tu ještě jedna zajímavá věc – tento text souvisí ještě s jedním pozdějším příběhem – je v 8.kapitole Skutků apoštolských, kdy služebník královny Kandaky z Etiopie se vrací z pouti do Jeruzaléma čte si proroka Izaijáše, právě tento text, a vůbec mu nerozumí…je zde samé utrpení, ponížení a koho se vlastně týká?
A tu mu do cesty Duch svatý pošle jáhna Filipa, který se k němu přidá a vše mu vyloží ve vztahu k Ježíši Kristu – on je ten, kterého Bůh poslal na svět, aby z nás svým utrpením zachránil…
To je ona radostná zvěst, už je za nás zaplaceno, dluh je vyrovnán, už je zde odpověď na všechna lidská utrpení….Bůh je v tom odteď skrze Krista s námi….
Komorníka to tak nadchlo, že se nechal hned pokřtít……co jiného ke spáse a k radosti potřebujeme, než vědomí, že patříme k Bohu, že on se z nás bere…. že o nás stojí….?
Určitě je i dnes dost těch, kdo jedou nebo procházejí naším prostředím, teď o Velikonocích slyší cosi o utrpení smrti na kříži a zmrtvýchvstání…. Mnozí jsou na to sami a říkají si – to je zvláštní a nereálná pohádka – tak to přece v životě nechodí – spíš narazíš na člověka, který tě využije, podvede – než jen tak zachrání…. Proč by to dělal?
Boží Syn, který přišel na svět – je ten trpící Boží služebník…. A kdo jsem já? Milovaný Boží syn, dcera…není toto ukázka nádhery Boží lásky a oběti pro mne? Stal se ničím, abych já mohl být Božím dítětem – to je důstojnost, kterou mi nikdo nemůže vzít…..
I kdybych od něj odpadl i kdybych bojoval proti němu a jeho církvi – viz kdysi Pavel – on mne nepřestane milovat a bojovat – ne proti mně, ale za mne…..
A teď by bylo krásné, kdyby se i dnes našel nějaký ten „jáhen Filip“ a byl ochoten druhým vysvětlit, že to vše není pohádka, ale skutečný příběh, který neskončil a týká se nás všem i toho pomyslného novodobého „komorníka“…i on je milován i on je zachráněn… I ten, který teď někde umírá sám na LDN, i ten kterého opustil manžel, manželka, i ten kdo najednou neví co se svým životem…. Nejde se Filip i mezi námi? To je totiž poselství Velkého pátku – ne utrpení, ale záchrana pro všechny….