Jan 13,1-15 – Bylo před velikonočními svátky. Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, kdy měl přejít z tohoto světa k Otci. A protože miloval svoje, kteří byli ve světě, projevil jim lásku až do krajnosti. Bylo to při večeři. Ďábel už vnukl Jidáši Iškariotskému, synu Šimonovu, myšlenku, aby ho zradil. Ježíš věděl, že mu dal Otec všechno do rukou a že vyšel od Boha a vrací se k Bohu. Proto vstal od večeře, odložil svrchní šaty a uvázal si kolem pasu lněnou zástěru. Potom nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat jim je zástěrou, kterou měl uvázanou kolem pasu. Tak přišel k Šimonu Petrovi. Ten mu řekl: „Pane, ty mi chceš mýt nohy?“ Ježíš mu odpověděl: „Co já dělám, tomu ty nyní ještě nemůžeš rozumět; pochopíš to však později.“ Petr mu řekl: „Nohy mi umývat nebudeš! Nikdy!“ Ježíš mu odpověděl: „Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl.“ Šimon Petr mu řekl: „Pane, tak mi umyj nejen nohy, ale i ruce a hlavu!“ Ježíš mu odpověděl: „Kdo se vykoupal, potřebuje si umýt jen nohy, a je čistý celý. I vy jste čistí, ale ne všichni.“ Věděl totiž, kdo ho zradí; proto řekl: „Ne všichni jste čistí.“ Když jim tedy umyl nohy, zase si vzal na sebe své šaty, zaujal místo u stolu a řekl jim: „Chápete, co jsem vám udělal? Vy mě nazýváte Mistrem a Pánem, a to právem: to skutečně jsem. Jestliže jsem vám tedy umyl nohy, já, Pán a Mistr, máte také vy jeden druhému umývat nohy. Dal jsem vám příklad: Jak jsem já udělal vám, tak máte dělat i vy.“
Milí přátelé,
Ježíš věděl – ! – že má vše ve svých rukou – má moc, má svobodu, vyšel od Boha, je Bůh…a teď se vrací k Otci… Ano, člověk Ježíš si plně uvědomuje své božství i lidství a ví, že jeho život v tomto svět vrcholí…. Je před strašným utrpením, které pro něho začne doslova za pár hodin. Nejdříve v Getsemanském sadě mezi olivovníky /dodnes tam jsou…/, pak bezesná noc u Kaifáše, Annáše a ve vězení a druhý den Pilát, bičování, cesta na Kalvárii a neuplyne ani celý den od této chvíle ve večeřadle a on bude umírat ode všech opuštěn. Ode všech! – Na svou smrt bude sám – i bez vědomí, že je s ním Otec…. Je člověk, který ví, co je strach a je Bůh, který má moc toto vše zrušit, odejít, změnit, nějak si to ulehčit, ale on to neudělá, neuteče, zůstane až do konce – pro nás. A jak my někdy s Bohem smlouváme, když máme pocit, že jeho vůle je pro nás tak těžká….
A co dělá Ježíš před tím vším? Nezavře se někde do samoty…, nechce být sám – chce být se svými přáteli a žáky – i když ho pořád nechápou, nerozumějí tomu všemu, co se bude dít… a chce být s nimi – se všemi – včetně Jidáše, který ho prodá, včetně Petra, který bude mít panický strach se k němu přihlásit…
A Ježíš s nimi nejen že prožívá snad nejdůležitější svátek v roce – velikonoční večeři, ale on udělal něco, co náleželo služebníkům, otrokům… Pěkně se na to připraví se zástěrou a lavorem na mytí nohou. On jediný ví, co ho čeká, ale má starost o to, aby učedníkům umyl nohy, aby jim posloužil, jak se na hostinu sluší… nelituje sebe, ale myslí na druhé. To je služba, to je to, pro co přišel na tento svět….
On proto přišel na svět, aby se za nás obětoval a i když jsou vedle něho žáci, kteří mu naslouchají už 3 roky a mohli by mít bakalářský titul, pořád ho nechápou… Opakoval jim, že bude muset trpět a zemřít, ale oni byli studenti nechápaví – ne, to se ti přece nemůže stát, jsme tu s tebou, a ty máš takovou moc…. Ale oni nepochopili, že jeho moc není k ovládání druhých, ani ke službě sobě… Jeho úlohou je – zříci se moci – nechat se zničit, odvrhnout, zmařit, zabít… v jeho bezmoci se rodí něco nového – síla lásky, kterou nemůže přemoci nic – ani lež, ani odsouzení, ani odvržení ostatních, ani smrt a týká se to každého člověka.
Hrubá síla může zvítězit na chvíli ale nikdy natrvalo…. Pravda, svoboda, pokoj se nedají koupit, vnutit – prostě se jim člověk otevře a přijme je a žije pro ně nebo ne…Klíčem k tomu je obětující se láska….
Ježíš tak dal příklad i pro náš život… A všimněme si, že na tuto myšlenku slyší nejen věřící křesťan, ale srdce každého člověka… Když probíhala světem „potterománie“… tak jsem také přečetl všech sedm dílů. Série příběhů o Harry Potterovi – tedy česky o Jindrovi Hrnčířovi – je skvěle napsaná. Paní Rowlingová je výborná spisovatelka… Vše se četlo skvěle, akorát mne tehdy zaujal jeden detail: autorka se až úzkostlivě vyhýbala nějakému náboženskému tématu. – Vše byl jen jaksi všeobecný boj dobra a zla v tomto světě mezi lidmi i různými fantastickými bytostmi… Nicméně Bůh nebo cokoliv křesťanského se zde vůbec neřeší.
Dokonce se tehdy i od úctyhodných křesťanských autorit objevila kritika, že kniha lidi, a zvl. děti, láká k magii, čarování a zahrávání si se zlým duchem… Možná se mýlím, ale mám podezření, že tu knihu asi nečetli. Pokud ano, pak by museli odsoudit slavné Ruské byliny, Grimovy pohádky i mnohé oblíbené české pověsti, kde se to kouzly a čaroději jen hemží…. Nicméně když jsem dočetl poslední díl H.P.– jakkoliv komplikovaný a složitý, vysloveně mne dostal a dojal. Najednou jakoby si autorka vše nechávala na konec – tam se ukázal skutečně křesťanský – Kristovský přístup… Skvěle a věrohodně je tu popsáno, že není zlato vše, co se třpytí – usměvavá, sladká ředitelka s radostí spolupracuje s čirým zlem a ten, který celou dobu vypadal jako sluha zlého, před ním ve skutečnosti chránil….Hrdinové zde odmítají pomstu, naopak pomohou tomu, kdo dosud spolupracoval se zlem, litují toho, kdo je bez lásky a vše vrcholí nejen ve statečném boji se zosobněným zlem, ale hlavně v sebeobětující se lásce, která nehledá sebe, ale dobro a záchranu druhých. Nakonec v naprosté prohře definitivně vítězí obětí nad hrubou silou… Tak to je skutečně velikonoční téma…
Ovšem my nepotřebujeme jen pohádky, je tady něco reálného – jistě najdeme i v dnešní době – rodiče, přátele i politiky, kteří nám v tom jsou příkladem a hlavně – když upřeme pohled na Ježíše na kříži a pak v eucharistii… to je neustálá připomínka Boží lásky, která dá a udělá vše pro naši záchranu a taky v ní je zárodek vítězství…..jako v celém tomto dramatickém velikonočním třídení…