1 Kor 11,23-26, Jan 13,1-15
Milí přátelé, Ježíš z lásky k člověku dává sebe sama beze zbytku. Celý život, vlastně ani celá věčnost nám nebude stačit na to, abychom pronikli do hloubky jeho přátelství k člověku – můžeme obdivovat jeho pokoru, s kterou slouží svým žákům. Oni sice připravili celou večeři, jak jim nakázal, ale nakonec, i když předsedá hostině, tak vstane, vezme zástěru, umývadlo a zkoprnělým učedníkům prokáže službu otroka. Pak vše vysvětlí, že toto není jen k obdivu, to je k následování – takto si máme navzájem mýt nohy…
Jak? Třeba si na někoho udělám čas a vyslechnu ho, i když nevím, jak poradit, i to má cenu, že budu přemýšlet o tom, co druhý potřebuje. Prostě udělám to, co mi třeba udělali farníci loni v Chrudimi v nemocnici, že mi přišli ne umýt nohy, to nešlo, ale krásně mi umyli hlavu:-). Mít ducha lásky a služby….
Vrcholem vší Ježíšovy vydanosti člověku je v eucharistii. Už na počátku veřejné činnosti Ježíš připravuje své následníky na to, že jeho tělo je pokrm a jeho krev je nápoj, jako zdroj věčného života.
Toto je moje tělo, které se za vás vydává, to čiňte na mou památku /1Kor 11,24/, známe to z centra každé mše svaté.
Ježíš při poslední večeři zrušil starou smlouvu mezi Izraelity a Hospodinem skrze jejich vůdce a nahradil ji smlouvou novou zpečetěnou jeho krví. Ježíš sám je obětujícím i obětovaným….
Jistě mohli být apoštolové v rozpacích, než pochopili, že jde o duchovní pokrm. Ano, při slovech proměňování je navenek chleba chlebem a víno vínem, ale vnitřně je podstata těchto látek proměněna v reálnou přítomnost Ježíše Krista, přítomného svým lidstvím i božstvím, svým oslaveným tělem i duší, je zde přítomen Trojjediný Bůh. Boha nemůžeme dělit….
Svátost oltářní, eucharistie, sv. přijímání, tak se nazývá to největší setkání s Kristem, jaké můžeme v tomto životě mít. Ve všech svátostech je přítomný dar od Boha – např. Boží dětství /křest/, odpuštění /zpověď/ a pod.. Ve svátosti oltářní je darem sám Bůh. Proto Nejsvětější svátost oltářní.
Tato svátost vzniká a uděluje se při mši sv. A je nutná přítomnost kněze, jako toho, kdo je církví pověřen slavit s lidmi mši sv.
Z hlediska materie – je to pšeničná mouka s vodou. Tedy nekvašený chléb. Takový jedí Židé při velikonoční večeři. Víno se používá přirozené, bez jakýchkoliv příměsí. Může se podávat jen Tělo Páně nebo i podobojí. V obojím případě je ve sv. přijímání přítomen vždy celý, nedělitelný Bůh. Podobně at přijmu půlku hostie nebo 3 najednou, je to jedno sv. přijímání….
A jak může být celý Bůh přítomen v jednom i více částech najednou? Zkuste si představit, že jste na pláži, kde slunce stejně opálí jednoho jako 100 lidí najednou, podobně Bůh je schopen být naplno pro jednoho i stovku lidí najednou…..
Tato svátost dává posilu pro věčný život, rozmnožuje milost posvěcující – tedy přátelství s Bohem, zbavuje lehkých hříchů, pomáhá v boji proti pokušení….Kdo nepřijímá, tak se ochuzuje o pokrm na cestu do věčnosti…jako kdybych měl plnou studnu vody a já se zdráhal se napít, i když umírám žízní….Škoda, kolik lidí tuto žízeň ani necítí.
Existují podmínky k přijetí. Je třeba být katolickým křesťanem, který chodí pravidelně v neděli nebo sobotu večer, do kostela, aspoň občas ke sv. smíření, není si vědom těžkého hříchu, opravdu ví, o co se jedná, věří a chce se sejít s Pánem ve sv. přijímání. Měli bychom aspoň v době velikonoční, ale to je minimum. My taky nejíme, abychom nezemřeli, ale abychom měli dost sil konat něco dobrého. Je tu i eucharistický půst, který je opravdu jen symbolický, vyjadřuje úctu – hodinu nejíme před sv. přijímáním – výjimkou jsou léky nebo voda. I u nemocných jsou výjimky…
Takže nejlepší je chodit ke sv. přijímání při každé mši sv. A pokud cítíme, že to zrovna nejde, tak jděme co nejdříve ke zpovědi, abychom mohli opět ke sv. přijímání…
Nejde o to, že se mi eucharistie stane samozřejmostí, ale je to posila pro všední den, pro naší slabou přirozenost – je velká škoda této pomoci nevyužít. Obvykle se začíná asi ve 3.třídě – kdy dítě už rozlišuje mezi obyčejným a eucharistickým pokrmem.
Aby nedošlo k inflaci, platí, že kdo jde na více mší sv. ve stejný den, pak může jít k přijímání i podruhé, ale přitom je třeba být na celé mši sv.
Bůh udělal vše pro to, aby se nám takto přiblížil…Prosím pokusme se více využít daru, který nám nikdo a nijak nenahradí….
Poděkování po svatém přijímání
Děkuji ti, Pane, dobrý Otče, věčný Bože, protože jsi mi dal možnost přijmout Tělo a Krev Pána Ježíše.
Prosím Tě, aby se pro mě toto svaté přijímání stalo posilou víry a štítem dobré vůle. Milost této svátosti ať mě osvobodí ode všech pokušení a hříchů, do kterých někdy upadám, a ať mi pomáhá růst v lásce.
Ježíši, daruj mi trpělivost, pokoru, poslušnost a všechny ctnosti, které se Ti líbí a které mi pomáhají, abych se Ti podobal.
Ochraňuj mě před těmi, kteří mě chtějí odvrátit od konání dobra, a dej, abych se odevzdal Tobě, jedinému a pravému Bohu, svému štěstí a životnímu vůdci.
Ty, který jsi jedno s Ježíšem a Duchem svatým, neopouštěj mě prosím nikdy až do dne, kdy se k Tobě vrátím, abych se radoval z Tvé přítomnosti.