Print Friendly, PDF & Email

Mt 2,1-12 – Když se Ježíš narodil v Betlémě v Judsku za času krále Heroda, přišli do Jeruzaléma mudrci od východu a ptali se: „Kde je ten narozený židovský král? Uviděli jsme jeho hvězdu na východě, a proto jsme se mu přišli poklonit.“ Když to uslyšel král Herodes, ulekl se a s ním celý Jeruzalém. Svolal všechny velekněze a učitele Zákona z lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. Řekli mu: „V Betlémě v Judsku, neboť tak je psáno u proroka: `A ty, Betléme v judské zemi, nejsi vůbec nejmenší mezi judskými předními městy, protože z tebe vyjde vládce, který bude panovat mému izraelskému lidu.'“ Tehdy si Herodes tajně zavolal mudrce a zevrubně se jich vyptal na dobu, kdy se ta hvězda objevila, poslal je do Betléma a řekl: „Jděte a důkladně se na to dítě vyptejte. Až ho najdete, oznamte mi to, abych se mu i já přišel poklonit.“ Když krále vyslechli, vydali se na cestu. A hle – hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo dítě. Jakmile uviděli hvězdu, zaradovali se nevýslovnou radostí. Vstoupili do domu a spatřili dítě s jeho matkou Marií, padli na zem a klaněli se mu. Otevřeli své pokladnice a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu. Ve snu dostali pokyn, aby se k Herodovi už nevraceli, proto se vrátili do své země jinou cestou.

 

Milí přátelé,

dnes oslavujeme tzv. Zjevení Páně – přitom se nám vžilo označení Tři králové. Proč ono „zjevení? Nám to může připomínat spíš nějaký abnormální zjev, jako když někdo na obloze uvidí UFO nebo když se mu uprostřed noci ukáže nějaké strašidlo, či, dejme tomu v tom zbožnějším případě má někdo mimořádnou vizi Boha či někoho ze svatých, jak to bylo ve Fatimě, Lurdech nebo La Salettě. A co ten dnešek?

 

Jak říká jeden komentář – tato slavnost hovoří o mimořádném zjevení, díky němuž mudrci poznali v Ježíši židovského krále a krále celého světa. Ti mudrcové poznali v malém dítěti krále, osobnost světového významu a důležitosti pro celé lidské dějiny…. Mimochodem – usuzuje se, že teprve v 5. století se mluví o třech – mudrcích, a to podle počtu darů /jindy počítali dva, čtyři i dokonce 12/. Označení králové se pak objevuje až v 6. století u sv. Caesaria z Arles  a pak až v 8. století po Kristu dostávají známá jména Kašpar, Melichar a Baltazar. Připomínám, že ta jména jsou symbolická a začínají stejně jako žehnací modlitba napsaná na dveřích K+M+B – tedy Kristus mansionem benedicat – Kristus tento dům ať požehná – číslo tři jistě připomíná i Nejsvětější Trojici…

 

Nicméně výkladů a symbolů je dost, teď k významu toho všeho pro nás:

Mudrcové hledají, poznávají, klanějí se a obdarovávají, obětují mu ze svých pokladů….

 

Podívejme se na ta slovesa pěkně postupně: HLEDAJÍ:

Hledají to, co v Numeri 24 /4 Mojž, 24/ předpověděl prorok Bileám: I pronesl svou průpověď: „Výrok Bileáma, syna Beórova, výrok muže jasnozřivého, výrok toho, jenž slyší řeč Boží, jenž má poznání od Nejvyššího, jenž mívá vidění od Všemocného; když upadá do vytržení , má odkryté oči. Vidím jej, ne však přítomného, hledím na něj, ne však zblízka. Vyjde hvězda z Jákoba, povstane žezlo z Izraele.“

Ti muži hledají – zřejmě ve hvězdách jako vědci a když uvidí jasné znamení, rozpoznají v něm, že se narodil král světa… a oni se zvednou z křesla a jdou za ním. Toto zvednutí se ze židle je strašně důležité. Kolik věcí nás zaujalo, ale ani to s námi nehlo – vidím potřebného, povzdychnu si nad lidským utrpením, nebo jdu pro něj něco udělat? Zanadávám si na politiku a jdu volit či se nechat zvolit? Jen si přiznám svůj hřích nebo ho začnu řešit? Uvědomím si problémy ve své víře, své pochybnosti anebo začnu hledat v knihách lidech, událostech v modlitbě? Bůh má rád lidi, kteří se ptají, hledají, usilují – nečekají za pecí, ale jdou s kůží na trh.

 

To Cestování těch mudrců nebyla ani dovolená ani čundr ani zábava, ale vlastně dobrodružná cesta na měsíce, kdy riskovali svůj majetek, zdraví i život – aniž měli jasný důkaz, že to vše má nějaký význam. Co já chci riskovat, abych hledal a nalezl Boha ve svém životě? Oni se nebojí ptát u krále, odpověď naleznou mezi nejchudšími. Nenechají se odradit nezájmem mocných a najdou tam, kde nikdo moc nehledal… Je to dobrý návod i pro všechna naše hledání…pravda může být skrytá v nenápadnosti a obyčejnosti…. To je i naše duchovní cesta….

 

Mudrcové POZNALI Krista v chudém dítěti na okraji společnosti… Kdo má otevřené srdce, opravdu najde a poznává – jako Maria s Josefem o 12 let později, jako Simeon a Anna, jako pastýři….také my nebuďme zaslepení předsudky….a hledejme a nalézejme Krista v lidech kolem nás…mimochodem žijeme v době, kdy se lidé bojí sebe navzájem – domácí x cizí, emigranti, očkovaní x neočkovaní – kdysi židé x pohani – ve všech hledejme a nalézejme přítomného Krista – je to jedna z nejtěžších i nejradostnějších úloh pro náš duchovní život….

 

POKLONILI se dítěti – komu se klaním já? Síle mocných tohoto světa, všeobecnému mínění, trendům, módě…..celebritám?….Nebo skutečnému Bohu? Mám úctu k druhým – i těm nepříjemným, i k sobě? I ve mně je cosi úctyhodného, krásného, svatého….ne, nejde o klanění se člověku, natož nám samým, ale Boží přítomnosti v nás všech….

 

OBĚTOVALI mu dary…velmi cenné dary – ať bohatství – zlato nebo kadidlo určené k Božské úctě či myrhu – určenou jako mast k pohřbu – vše velmi ceněné – celou cestu to chránili, aby vše předali malému dítěti, aby mu prokázali úctu – Co já jsem ochoten dát ze svého bohatství – peníze, moc, postavení, zdraví, schopnosti, čas…..?

Moc přeji všem aby i nám se zjevil Bůh ve své moci, spravedlnosti pravdivosti a lásce i milosrdenství, abychom my ho dokázali zjevovat – ukazovat druhým a v druhých ho také nacházeli….

Nově: