Biřmování (z latinského confirmatio utvrzení) je jednou ze sedmi svátostí katolické, pravoslavné, anglikánské církve a Církve československé husitské. Spolu se křtem a eucharistií je biřmování jednou z iniciačních svátostí.
Biřmování je podle nauky zmiňovaných církví svátost ustanovená Ježíšem Kristem, jejíž prostřednictvím křesťan od Boha dostává pečeť daru Ducha Svatého. Spolu se křtem a svátostí svěcení biřmování podle katolické nauky vtiskuje do nitra člověka nezrušitelné znamení (charaktér), proto se tyto svátosti mohou přijmout jen jedenkrát za život.
Svátost biřmování může přijmout každý pokřtěný člověk, který ji dosud nepřijal a který dosáhl věku užívání rozumu. Pokud přijímá člověk křest až v dospělosti je zároveň i biřmován. Řádným udělovatel svátosti biřmování je biskup. V případě nutnosti může dát biskup kněžím dovolení, aby udělovali biřmování. Je-li křesťan v nebezpečí smrti, může mu udělit biřmování kterýkoliv kněz.
V latinském obřadu se svátost biřmování uděluje prostřednictvím pomazání olejem (křižmem) na čelo, spolu se vkládáním rukou přisluhovatele a slovy: Přijmi pečeť darů Ducha svatého.
Účinkem svátosti biřmování je zvláštní vylití Ducha svatého, jak bylo kdysi uděleno apoštolům v den Letnic.
V důsledku toho přináší vzrůst a prohloubení křestní milosti:
- hlouběji nás zakořeňuje do Božího synovství, které nám dává právo volat: „Abba, Otče“
- pevněji nás spojuje s Kristem
- rozmnožuje v nás dary Ducha svatého
- dokonaleji nás spojuje s církví
- poskytuje nám zvláštní sílu Ducha svatého, abychom šířili a bránili víru slovem i skutkem jako opravdoví Kristovi svědkové, abychom statečně vyznávali Kristovo jméno a abychom se nikdy nestyděli za Kristův kříž.